Při pohledu na plán Benátek nelze přehlédnout nápadný modrý otazník se zvednutým zobáčkem na začátku, který prochází ve dvou širokých obloucích celým městem – Canal Grande neboli Velký kanál. Pro město ale nikdy nebyl otazníkem, nýbrž vždy velmi zřetelným vykřičníkem, dálnicí a výkladní skříní v jednom…
Otazník? Ne, vykřičník! Read More »
Karneval patří k Benátkám stejně jako architektonické skvosty, jako harmonická spleť vody a kamene, světla a stínu, jako zvláštní aroma slané vody a jisté zatuchlosti, kterou odvane větřík z moře, jako slunce v létě a mlha v zimě. To všechno je esence neopakovatelnosti…
Karneval na laguně Read More »
Desítky benátských náměstí se ve zdejším zvláštním dialektu nazývají campo nebo campiello. Campo leží vždy před kostelem a v minulosti mívalo často alespoň na části své plochy zahrady. Většinou stísněnější campiello je obestavěné kolem dokola obytnými domy a sbíhá se k němu několik ulic. Jedno jediné náměstí v Benátkách se tomuto rozdělení vymyká a těší se z výsady nést tradiční italské označení piazza – náměstí Svatého Marka. Jeho celé jméno ale domácí skoro nepoužívají, pro ně je to prostě Piazza, Náměstí s velkým N…
Srdce bije u svatého Marka Read More »
Nejjasnější, Vznešená, Zářící či Úctyhodná… Benátská republika – námořní velmoc, kosmopolitní metropole, blyštivý démant síly, bohatství, slávy i umění, pod jehož oslnivými záblesky zůstávala spolehlivě ukryta odvrácená tvář města v laguně, svět špiclů, nájemných vrahů, temných kobek, ale i příšeří budoárů nesčetných kurtizán. Dlouhých 1100 let trvala historie státu, který nám po sobě zanechal snad nejúžasnější město na světě…
Jen malý kousek cesty od náměstí sv. Marka se ve spleti starobylých uliček skrývá na náměstíčku Campo San Fantin jeden z nejvýznamnějších stánků italské opery: Teatro la Fenice, Divadlo Fénix. Jeho název jako by předznamenával i jeho osudy – během své více než dvousetleté historie vskutku dvakrát jako bájný fénix povstalo z popela…
Jako fénix z popela Read More »
Po kanálu mezi starobylými průčelími paláců neslyšně pluje štíhlý černý člun. Vlevo na jeho zádi stojí chlapík v příčně černobíle pruhovaném triku nebo bílé košili, na hlavě slamáček zdobený širokou stuhou, a předlouhým veslem zasazeným v havlence na pravoboku člun pohání a řídí. Před ním ve zdobených křeslech sedí dvojice, která si vychutnává romantiku chvíle a místa, umocněnou vzájemnou blízkostí…
Gondoly a gondoliéři Read More »
Naprostá většina návštěvníků Benátek uchvácených krásou města se všemi jeho chrámy a paláci má sotva ještě dost sil na návštěvy místních muzeí a uměleckých sbírek. A že jich je v Benátkách požehnaně, ať už jde o sbírky církevní či městské, nebo o štědré donace soukromých sběratelů. Dvě z nich jsou však natolik výjimečné, že by je neměl opomenout nikdo – slavná benátská Akademie a Muzeum Peggy Guggenheimové…
Galleria dell´Accademia Read More »
Vždy jiný, vždy svébytný, skalnatý a zarostlý macchií, takový je největší poloostrov Korsiky. Je protažený k severu v délce čtyřiceti kilometrů jako kamenná paže marně tápající po vzdálené pevnině italské Ligurie…
Cesta kolem Cap Corse Read More »
Hlavní předností největšího korsického města je jeho poloha. Leží na svažitém břehu zálivu Golfe d´Ajaccio a z jeho ulic, parků a nábřeží se otvírají daleké výhledy na moře, zvláště malebné při západu slunce. Ajaccijská mořská zátoka je hlubokým přírodním přístavem, do jehož široké náruče se uchylovaly lodě už od starověku. Do zátoky také sestupovali z hor pastevci ovcí a koz, jejichž stáda nacházela u pobřeží zimní pastviny. Pastevci směňovali s námořníky sýry a med za obilí a olej. Pro muže z hor i muže z moře byla tato část přímoří místem vzácného odpočinku, adjaccium. Tak se údajně jmenovala i první starořímská osada, která ležela na severním předměstí dnešního Ajaccia…
Ajaccio a Napoleon Read More »
Každý ostrov je svým způsobem tajemný a jedinečný, exotičnost Korsiky je však zcela výjimečná pokud jde o její flóru. Na tomto poměrně nevelkém ostrově botanikové našli na 2900 rostlinných druhů a poddruhů, z nichž přibližně deset procent zastupují endemité. Úžasná rozmanitost korsické flóry je dána jak její ostrovní izolovaností, kde šel vývoj některých rostlin svou vlastní cestou, tak i neobyčejně velkým počtem různorodých stanovišť, která se na tento ostrov dokázala vměstnat…
Mezi nejjižnější pevností v Bonifaciu a severní výspou na Cap Corse se táhne podél celého pobřeží pásmo jednadevadesáti janovských strážních věží. Ač dnes působí jako poklidná místa lákající k romantickým vycházkám, jejich kamenné zdi jsou pamětníky mnoha těžkých bojů z nejkrutějších časů v jižní Evropě…
Torri – připomínka trvalého nebezpečí Read More »
K horám vnitřní Korsiky neodmyslitelně patří lesy, obnažené skalní výchozy a voda. Ta je v horách všudypřítomná a vyskytuje se ve všech svých skupenstvích…
Moře kolem Korsiky je plné překvapení. Vraky letadel a lodí, skalní stěny porostlé hustým kobercem nádherných gorgonií, jeskyně se stropem z červeného korálu, množství ryb a všemožných druhů korýšů, to všechno jsou velká lákadla pro potápěče z celého světa. Korsika však ke své pestré podmořské mozaice přidává i jedno velké lákadlo navíc – Mérouville, skalnatou lokalitu v Bonifáckém průlivu obydlenou obrovskými kanici hnědými, francouzsky zvanými mérou…
Přátelští obři z Mérouville Read More »
Když připlouváme lodí ke Korsice, objeví se nad vodní hladinou nejprve mlžná kupa připomínající jakýsi zapomenutý oblak kumulus. Až po další hodině plavby zjasněné kontury prozradí podivuhodně vysoký ostrov, jaký nemá ve Středozemním moři obdoby. Prudce se zvedá z modré hladiny a budí dojem jediné, obrovské, masivní skály. Tento úchvatný pohled fascinuje mořeplavce už tisíciletí. Ať to byli staří Římané, středověcí korzáři či novodobí turisté, všichni vnímají Korsiku stejně – jako horský masiv vzedmutý vysoko nad moře…
Kamenné srdce Korsiky Read More »
V korsickém znaku a na místní vlajce, s nimiž se lze na ostrově setkat skoro všude, je profil hlavy muže s krátkými vlnitými vlasy a bílou páskou přes čelo. Šarmantní desperát, symbol svobody, prostě korzár, řeknete si nejspíš. Jenže to má háček: slovo korzár s Korsikou zřejmě nijak nesouvisí. Corsaro je italský výraz (patrně odvozený ze slova corsa – jízda) původně označující majitele či nájemce lodi, jemuž válčící stát vydal zmocnění k lapání nepřátelských a obchodních lodí vezoucích pašované zboží, kontraband. Později se vžil jako označení námořního lupiče, podobně jako slovo pirata. Ve francouzštině slovo corsaire znamená v prvé řadě ozbrojenou loď, v druhé jejího kapitána a teprve pak námořního lupiče. Dnes se jím označuje i určitý typ plachetnice…
Donedávna platila Korsika za hospodářsky zaostalý ostrov chudých rolníků, pastevců a rybářů, s nevelkým vývozem ovoce a vína, zato s velkým vystěhovalectvím, především do Paříže. V posledních třiceti letech o ní bývá občas slyšet ve spojitosti s teroristickými útoky extremistických skupin. Předtím byla známa hlavně jako rodiště rozporuplného vojevůdce a státníka Napoleona Bonaparta…
Zdálky vypadá Korsika jako jedna jediná skála příkře vystupující nad hladinu Středozemního moře. Teprve zblízka zjistíte, že tomu tak všude není – její východní pobřeží je docela ploché. Loď vás ale přiveze buď k severnímu skalnatému pobřeží, nejspíš do Bastie, anebo spatříte nejprve ostrov z jihu, kde vás uvítá město-pevnost Bonifacio. Od neméně divoké, ale výrazně nižší Sardinie vás tu dělí pouhých 12 km, což nevydá na víc než hodinku jízdy lodí. Z italské pevniny do Bastie už cesta trvá celou noc, i když za dne loď oněch 83 km urazí podstatně rychleji. Zato od „mateřské“ (pro některé ovšem spíše macešské) Francie dělí Korsiku dlouhých 180 km…
Přijíždíte-li na Korsiku ze Sardinie, čeká vás obraz ne nepodobný pověstným doverským útesům. Oproti kanálu La Manche s jeho 33 km je Bonifácká úžina v nejužším místě široká pouhých 12 km a sotva hodinka plavby vás ani nestačí unavit, zvlášť když při ní obvykle nádherně svítí slunce. A právě v jeho paprscích jsou bonifácké křídové útesy nejkrásnější…
Bonifacio – bělostná jižní brána Read More »
Chao Phraya neoslňuje ani mohutností, ani délkou. Se svými 372 kilometry je oproti nejdelším výlučně thajským řekám Mun a Nan pouze poloviční, svým významem je však převyšuje. Odvodňuje třetinu plochy celé země, a když k její délce připočteme 740 km dlouhý tok Nanu, který je jednou z jejích zdrojnic, tak jí nakonec patří i ono délkové prvenství…
Počet Buddhových soch po celém Thajsku převyšuje podle některých odhadů počet obyvatel této pětašedesátimilionové země. Jejich velikost sahá od několika centimetrů až po několik metrů. Jedny z nejocenovanějších Buddhových podob vycházejí z dílny bývalého vojáka Thawee Buranakhatea v Phitsanuloku…
Jak se dělá Buddha Read More »
