Peruánci Peru je svým způsobem zázrak. Přestože je zemí nesmírně demograficky i kulturně rozmanitou, i při krátké návštěvě si nelze nevšimnout, jak silnou peruánskou identitu si v sobě vybudovala drtivá většina zdejších lidí – a to navzdory kruté koloniální minulosti, problémy s terorismem a zejména zdánlivé nesourodosti obyvatelstva. Zhruba 45–50 % Peruánců tvoří původní indiánští […]
Jací jsou Peruánci Read More »
Vilcabamba Déšť utichl až k ránu, louka u našeho stanu se proměnila v rozblácenou plochu. V okolí se proháněla hustá mračna, vyšší vrcholky byly zahaleny mlhou, jako by se před námi skrývaly. Balili jsme si věci pod dohledem místního kluka Mojsesa – ano, Mojžíše, který přišel od nedaleké samoty a varoval nás před blátivou cestou,
Vilcabamba – setkání s legendou Read More »
Peruánská kuchyně patří mezi nejpestřejší a nejzajímavější na světě, což je výsledkem tisíciletého vývoje a vlivů mnoha různých kultur. Základ tvoří původní incké a andské suroviny a techniky, které se zde mísí s evropskými, africkými i asijskými vlivy. Základy dnešní peruánské gastronomie položily již dávné andské civilizace. Využívaly obrovské množství původních plodin – v Peru
Demokracie, republika, obec, politika – všechny tyto pojmy mají svůj počátek ve starověkém Řecku. Ale nejen to, své kořeny tu má i divadlo a literatura světa, kterému zvykneme říkat „západní“, o objevu řady fyzikálních a matematických principů nemluvě, a to jsme ještě nezmínili olympijské hry. V každém kamínku na cestě, v každém paprsku světla, onoho
Všichni jsme z Řecka Read More »
Delfy Pohled do budoucnosti, rada bohů, co udělat, jak se zachovat – kdo by někdy nezatoužil po takové pomoci? A tak lidstvo od pradávna provází věštění. V antice se mu přikládal značný význam pro život jednotlivce i společnosti, věštění nabylo řady rozmanitých forem a vznikly organizované instituce, které se předpovídáním budoucnosti zabývaly. Nejslavnější z nich byla věštírna
Delfy – panteon helénské slávy Read More »
Se jménem Soluně se nám zpravidla vybaví jména dvou bratří, „slovanských věrozvěstů“, kteří nám přinesli písmo a křesťanství, ale pro mnohé našince je to všechno. Nehledě na to, že i s nimi to bylo trochu jinak. Soluň, řecky Thessaloniki, je druhým největším městem Řecka a metropolí řecké Makedonie. Samotné město má asi 320 000 obyvatel, celá metropolitní
Soluň – město, kde se setkávaly tradice Read More »
Olymp Cesta ke kořenům „evropanství“ začíná a končí právě tady. Odložme na chvíli Asterixe, Harryho Pottera i věhlasného Bilba Pytlíka, vážený a milý čtenáři. Vedle stálezelených eposů Homéra a staré řecké mytologie jejich příběhy chřadnou a náhle vyblednou. Vznešený palác antických božstev s trůnem samotného Dia, tady docházejí slova každému smrtelníku. Rekapitulace základních údajů nikdy
Jeho posvátnost Olymp Read More »
Na nejvýchodnějším ze tří „prstů“ poloostrova Chalkidiki, jenž nese jméno Athos po Gigantovi, s nímž bojoval Poseidón, se na ploše 336 km2 rozkládá Agion Óros neboli Svatá Hora, autonomní mnišské společenství, které i dnes obestírá závoj tajemna. K největším zvláštnostem patří to, že na Athos nemají přístup ženy. Aby nesváděly mnichy na cestu pokušení a
Athos – ženám vstup zakázán Read More »
Připomínat Muhammada Alího, jak mává šavlí na statném oři před rodným domkem v makedonské Kavale, a to dokonce v nadživotní velikosti a v bronzu, je poněkud matoucí, ale jde pouze o shodu jmen. Samozřejmě se tu nepřipomíná celosvětově proslulý americký boxer Cassius Clay, který si po přestoupení k islámu zvolil jméno Muhammad Ali, nýbrž osobnost
Východní Makedonie Read More »
Vergina a Pella jsou archeologické lokality v řecké Makedonii, spojené s počátky dynastie makedonských vladařů, která zejména ve 4. stol. př. n. l. ovlivnila politický i kulturní vývoj jižní Evropy a Blízkého Východu, především v osobě krále Filipa II. a jeho syna Alexandra, jednoho z nejslavnějších vojevůdců všech dob. Vergina, ležící asi 80 km západně od Soluně,
Vergina a poklady z temnot dávnověku Read More »
Na severozápadě Řecka se skrývá Čechům nepříliš známé pohoří Pindos s úchvatnými kaňony a spoustou starých kamenných mostů. V horách dosahujících nadmořské výšky přes 2500 m vytvořily řeky Vikos a Aoos dva monumentální kaňony. Právě díky nim tu byl vyhlášen v roce 2010 geopark Vikos-Aoos, o sedm let později zařazený do sítě globálních geoparků UNESCO.
Severní Pindos – horský masiv na dohled sídla řeckých bohů Read More »
Poloostrov Peloponés je velký asi jako Jihočeský a Středočeský kraj s Prahou dohromady. Území nijak rozlehlé však skýtá množství zásadních památek ze tří nejvýznamnějších historických epoch Řecka – mykénského období, doby archaické a klasické i období byzantského. Když k tomu přidáme ještě nádherné moře, spektakulární pláže a francké či benátské pevnosti, vybere si tu každý.
Korint, Mykény, Epidauros a tak dál… Read More »
Dvě naprosto odlišné lokality uprostřed Peloponésu – jedna spojená s bájemi homérského období, ale bez hmatatelných památek, druhá pak coby otevřená učebnice byzantské středověké architektury. Vzdáleny jsou od sebe sotva 10 km a rozhodně stojí za pozornost. Dnešní Spartu založil z čistě romantických pohnutek teprve první řecký král Otto z rodu Wittelsbachů v roce 1834,
Janina Mnozí čtenáři si při zmínce o Janině, metropoli provincie Epirus (Épeiros) na západě Řecka, jistě vzpomenou na „janinského pašu“, kterého ve slavném Dumasově románu Hrabě Monte Cristo zradil, vydal Turkům a jeho ženu s dcerou prodal do otroctví Fernand Mondego, stejný padouch, jenž na začátku celého příběhu tragicky poznamenal osud mladého Edmonda Dantèse. Janina
Janina a krásy Epiru Read More »
V náboženských kultech hledajících kontakt s nadpozemskými silami či přímo s Bohem bylo běžné zakládání svatyní na vyvýšených místech a v izolaci od světského života, ale jen málokde na světě k tomu došlo v tak velké koncentraci jako v Thesálii v centrálním Řecku, v seskupení pravoslavných klášterů čili monastýrů známém pod jménem Meteora. V češtině máme sklon hovořit o „Meteoře“ v ženském rodu, ale jedná se
Mezi nebem a zemí – Meteora Read More »
Istrie Největší poloostrov severního Jadranu o rozloze 3500 km2 se rozkládá mezi Terstským a Kvarnerským zálivem a na severovýchodě dosahuje pohořím Učka a horou Vojak výšky 1401 m n. m. Z 90 % patří Chorvatsku, jen malá část na severu je slovinská a úplně nejmenší cípek náleží Itálii. Za svůj povrch vděčí vyvrásnění po dávné
Rovinj odděluje od porečské oblasti Limský záliv, jehož název se odvozuje od latinského výrazu „limes“ (hranice). Je dlouhý 9 km a široký kolem 800 m. Není to fjord, protože nevznikl zatopením ledovcového, nýbrž krasového říčního údolí, ale ani kanál, protože nebyl uměle prokopán. Rovněž se tu nenatáčely filmy o Vinnetouovi, jak se někdy tvrdí. Nicméně
Perla Istrie – Rovinj Read More »
Nejúrodnější a turisticky nejvytíženější je západní pobřeží Istrie, malebně členité a méně skalnaté než to východní. Často ho pokrývají stinné piniové a dubové lesíky, které pak směrem do vnitrozemí střídají olivovníkové háje a vinice. Zdejší architektura připomíná italskou a nezapře, že oblast po sedm století patřila do hájemství Benátské republiky. Historická část městeček s dominantním kostelem leží
Západní pobřeží Istrie od Savudrije k Vrsaru Read More »
Pula Největší kulturní a hospodářské středisko Istrie s 52 000 obyvateli kupodivu není jejím správním centrem (tím je malý vnitrozemský Pazin). Římané jí říkali Pollentia, Italové Pola, Slovinci Pulj. Za největšího rozkvětu v pozdní antice v ní žilo 30 000 lidí! Leží na samé jižní špičce Istrijského poloostrova a od Benátek ji po moři dělí pouhých 180 km.
Pula v objetí antiky Read More »
Vnitrozemí Istrie Hornatý či plochý, místy poměrně vyprahlý povrch a omezená infrastruktura neskýtají ideální podmínky pro dlouhodobou rekreaci. O to více láká istrijské vnitrozemí ke kratším výletům. Krasové podloží tu namnoze vytvořilo půvabná údolí s jeskyněmi, městečka usazená obvykle v majestátní vyvýšené poloze představují architektonické klenoty a v kostelích se tu setkáme s krásnými freskami. Cestování usnadňuje i
