Jméno autora: Země světa

Turci, na rozdíl od Benátčanů, ovládali Krétu jen něco přes dvě staletí, ale do její historie se zapsali daleko razantnějším způsobem, včetně snahy o kolonizaci ostrova hned po jeho dobytí v roce 1669. S tím, jak noví přistěhovalci s sebou přinášeli svoji víru, byli i místní obyvatelé vystaveni snahám o postupnou islamizaci, byli odvlékáni ze svých domovů a jakékoliv projevy odporu byly trestány se surovostí, v níž se Turci nelišili od zdivočelé soldatesky křesťanských panovníků za třicetileté války. Po kulturní stránce však Turci už nepřinášeli nic nového, alespoň ne ve srovnání s výkony byzantského nebo benátského umění a dokonce ani v porovnání s jejich vlastním uměním, a tak se jejich přítomnost projevovala spíše jen rušením pravoslavných i katolických chrámů, upravovaných často na mešity. Jejich nejnápadnější vnější znak, minarety, však dnes spatříme zřídka – většinou vzaly za své po připojení Kréty k Řeckému království…

K nejzajímavějším řeckým svátkům, které u nás v takové podobě neznáme, patří pravoslavná Teofanie neboli Svěcení vod. Tento celořecký církevní svátek, který je dnem pracovního volna, se někdy považuje za obdobu našich Tří králů, protože se slaví ve stejný den, 6. ledna. Není to ale přesné. Řecká Teofanie je natolik výrazná a odlišná, že si zaslouží zvláštní pozornost, i když vzhledem k jejímu termínu ji osobně zažije jen málokterý turista…

Právem se říká, že jedním z největších pokladů Kréty je její kuchyně. Díky ní si Kréťané udržují pevné zdraví až do vysokého věku. Jaké tajemství skrývá tato kulinářská tradice?

Dionýsos, řecký bůh vína, obdařil Krétu středomořským klimatem, správnou vlhkostí vzduchu a slunečními paprsky zářícími tři sta dní v roce…