Salamanca – město památek a univerzity

Po návštěvě Salamanky jistě nikoho nepřekvapí, že na seznam Světového dědictví UNESCO byla zapsána již roku 1988. Zběžná návštěva města však ke vstřebání všech dojmů nestačí. Na prohlídku si vyčleňte alespoň dva dny, i tak se stačíte seznámit jen s tím nejdůležitějším.
Salamanca ležící na řece Tormes se pyšní památkami, jež se klenou v širokém časovém oblouku od římského kamenného mostu až po secesní Lisův dům (Casa Lis), který v roce 1905 postavil architekt Joaquín de Vargas y Aguirre pro průmyslníka Miguela Lise. Modrozelené, do dálky svítící vitráže Lisova domu (dnes Muzeum secesního umění) vás upoutají jako první, když budete stoupat od římského mostu ke katedrále.
Salamanca je však především městem platereskním, městem přetíženého a zdobného stylu, jenž se zrodil ze spojení pozdní gotiky, mudéjaru a italské renesance. Květinové motivy ve štuku, filigránská sloupoví, medailony, orli, lastury, výklenky, heraldické motivy – to všechno naleznete na průčelích kostelů či konventů, ale i na stavbách světských, na šlechtických palácích či na budově univerzity.
Hned za Lisovým domem vyčnívá nad okolními střechami katedrála. Ve skutečnosti jsou dvě – vedle románské totiž vyrostla katedrála renesanční, aniž tu starou zničila nebo potlačila, jako by se nedokázala odpoutat od středověkého odkazu a chtěla na něj navázat. Stará katedrála, vrcholná ukázka španělského románského stylu, kam se vchází přes katedrálu novou, se začala stavět v polovině 12. stol. a dokončena byla v 1. pol. 13. stol. K nejcennějším dochovaným dílům v ní patří jasnými barvami zářící fresky v kapli sv. Martina. Víme přesně, kdy vznikly, neboť je na nich uveden rok 1262 a dokonce i jméno autora – Antón Sánchez de Segovia.
Hlavní oltář staré katedrály oslní zlatem a stříbrem. Vévodí mu románská soška Panny Marie z Vegy, patronky Salamanky, z přelomu 12. a 13. stol. Vlastní oltář sestává z 53 deskových obrazů s výjevy ze života Krista a Panny Marie. Vytvořil je zhruba v polovině 15. stol. italský malíř Dello Delli. Jeho bratr Nicolás Delli, zvaný Florenťan, pak celý prostor hlavní kaple (Capilla Mayor) korunoval freskovou výzdobou v kupoli znázorňující Poslední soud. Za pozornost stojí též varhany, na které v 16. stol. hrával mistr Francisco Salinas, jehož hudba inspirovala k poezii plné harmonie dalšího skvělého muže španělského Zlatého věku úzce spjatého se Salamankou, básníka Luise de Leóna, s nímž se při procházce městem ještě mnohokrát setkáme.

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2019

Shopping Cart