Bretaň, země na nejzápadnějším konci Francie, kde od nepaměti spolu zápolí moře a pevnina, kde divoké bizarní žulové útesy vzdorují věčnému větru a bouřím, omývané mořskou pěnou a bičované burácejícím příbojem. Dvakrát denně mění Armor, země u moře, v rytmu Měsíce svůj vzhled…
Severní pobřeží Bretaně v departementech Ille-et-Villaine, Côtes-dʼArmor a Finistère je hluboce rozeklané. Proužky písečných pláží se tu střídají s hlubokými zátokami, které lemují zubaté skály. Typické pro tento kraj jsou „abers“ (fjordy) – nálevkovitá ústí většinou menších řek v poměrně ploché krajině se skalnatými břehy pokrytými zářivě žlutou kručinkou a obklopenými lesy…
K velkým bretaňským pozoruhodnostem patří korzárské dědictví měst Saint-Malo, Roscoff a Morlaix. Jde o města historie a legend, města moře, opravdové pobřežní klenoty, které byly ve své minulosti navíc místy setkávání nejrůznějších dobrodružství a snů… Dodnes si uchovala svoji autentičnost, kterou podtrhují jejich hradby, dlažební kostky a žulové kvádry starých domů…
Asi 20 km severozápadně od Quimperu leží u dlouhého estuáru rybářské město Douarnenez. Kolem jeho přístavu Le Rosmeur, který slouží rybářům již od 16. stol., se na sebe tisknou úzké žulové domy. Zatímco v klikatých uličkách panuje spíše klid, na molu, kde se hromadí modré krabí koše, pestrobarevné bójky a změť lan a sítí, je po celý den živo…
Některé leží coby kamenem dohodil od větrem a příbojem rozervaného pobřeží, jiné trochu dál. Na první pohled ale mají bretaňské ostrovy u jihozápadního konce Lamanšského průlivu a v Atlantiku hodně společného – několik malých, na sebe natlačených žulových domků, vrak rybářského kutru, majáky místo stromů a na hřbitovech kříže pro nezvěstné námořníky… Na druhý už zaznamenáme i rozdíly. Některé jsou ploché a holé, jiné členité a porostlé bujnou vegetací…
Objeví se před našimi očima na těch nejneočekávanějších místech: na vysokém útesu vypínajícím se nad rozbouřeným mořem, na louce s bujnou trávou, nad písečným zálivem nebo na mělčině obnažující se v rytmu přílivu. Stojí buď osamoceně, nebo seskupeny v dlouhé řady. Obří kameny vyrůstající ze země – menhiry a dolmeny – okouzlují svou záhadností…
Na kopci nad estuárem řeky Aven leží městečko, o kterém se říkávalo: „Pont-Aven, slavné to město, má čtrnáct mlýnů a patnáct domů…“ Město, známé také svými máslovými sušenkami, okouzlilo v minulosti mnohé malíře…
Ústřice – po staletí proslulá specialita francouzské gastronomie. Jejich chov je jednou z hlavních činností obyvatel bretaňského pobřeží, činností bezesporu namáhavou, jež navíc vyžaduje značnou dávku svědomitosti…
Crêpes, ryby, zelenina a cidre, ale také mořské plody, velmi chutné jehněčí nebo sladké bretaňské hříchy – to vše jsou ozdoby bretaňské kuchyně spojené společným jmenovatelem, naprostou čerstvostí…
Šesté největší francouzské město Nantes s více než 300 000 obyvatel je dnes hlavním městem departementu Loire-Atlantique v regionu Pays de la Loire. V minulosti ale bylo několik století hlavním městem Bretaně a sídlem bretaňských vévodů. Od jejich působivého zámku přes staré město až po mechanického slona na ostrově uprostřed Loiry, symbolizujícího svět Julesa Verna, zdejšího slavného rodáka, Nantes má turistům rozhodně co nabídnout…
Bretaň je také zemí mýtů. Na pobřežní část zvanou v bretonštině Armor, země moře, navazuje Argoat – země lesů, která s vřesovišti, jezírky, prameny a přírodní magií poskytuje starým legendám nový rámec…
Strážce lehce skloní hlavu a kývnutím nás vyzve: „Můžete nahoru…“ Když vystupujeme po vyhlazených točitých schodech, lapáme po dechu, je jich 365. Nahoře nás očekává pan Margon, přívětivý „gardien“ (strážce) majáku na ostrůvku Vierge, a začíná se zasvěcováním do tajů svého neobvyklého zaměstnání. V již zaběhnutém rituálu odtahuje závěs, za nímž se v místnosti zalesknou mosazné součástky. Paprsky zapadajícího slunce dopadají na čočky a nablýskané kovové části a vytvářejí v místnosti ohňostroj barevných světélek. Strážce zmáčkne vypínač, stroj se začne nehlučně otáčet a vrhat přes naše hlavy čtyři silné světelné pletence nad mořskou hladinu. Naproti na pobřeží vydává v příboji další maják zase jiné světlo…
Brest, tradiční „cité de la mer“ čili „město moře“ a nejzápadnější město ve Francii, byl v roce 1944 téměř úplně zničen. Obnovený Brest je stále významným přístavem, ale také zřejmě nejmodernějším městem celé Bretaně…
Jaká by byla Bretaň bez svých četných kapliček uprostřed krajiny, na pobřeží nebo za nejbližším ohybem silnice? Odedávna okouzlují krásou, která se skrývá za jejich zdmi…
Vstupní branou k Bretani je Rennes. Desáté největší francouzské město asi s 220 000 obyvatel ležící na soutoku řek Vilaine a Ille proslavily nejen krásná náměstí a malebné čtvrti s hrázděnými panskými domy, ale také bohatý kulturní život. Díky dvěma velkým univerzitám a dalším vysokým školám, které navštěvuje dohromady přes 60 000 studentů, je Rennes mladým městem s kosmopolitní atmosférou…
