Pobřeží Růžové žuly
Severní pobřeží Bretaně v departementech Ille-et-Villaine, Côtes-dʼArmor a Finistère je hluboce rozeklané. Proužky písečných pláží se tu střídají s hlubokými zátokami, které lemují zubaté skály. Typické pro tento kraj jsou „abers“ (fjordy) – nálevkovitá ústí většinou menších řek v poměrně ploché krajině se skalnatými břehy pokrytými zářivě žlutou kručinkou a obklopenými lesy.
Od Trébeurdenu, pěkně položeného přímořského městečka obklopeného roztodivnými skalními útvary a borovicemi, po Perros-Guirec se táhne Corniche Bretonne, jedna z nejznámějších bretaňských pobřežních silnic (D788), velmi oblíbená pro objevování pobřeží Růžové žuly (Côte de Granit Rose). Narazíte zde na několik historických obcí pyšnících se čestným označením Petites Cités de Caractère, jako jsou La Roche-Derrien, Tréguier či Pontrieux, ale také na krásné zámky a pevnosti jako Tonquédec nebo La Roche-Jagu. Skvělým způsobem, jak oblast poznat, je projet ji na kole. Důležité je vybrat si svoji trasu tak, abyste nejeli proti silnému větru, který fouká většinou od západu.
Žralok, králík, želva, čarodějnice – je zábavné pojmenovávat fantastické skalní útvary, jež tu příroda nabízí v odstínech od růžové po šedou. Kousek dál, v Trégastelu, dostává žula další nádherné barevné odstíny. Skalní kolosy omleté příbojem a zvětralé do nezvyklých tvarů září v paprscích zapadajícího slunce v růžových, fialových až okrových barvách. Do toho se míchá zelená přikrývka mořských řas. A když se vlny příboje stáhnou úplně zpět, pokračuje představení v rybářských přístavech, kde se v zrcadlech odlivových jezírek odráží nebe, zeleň řas a vlnami jemně vyhlazené šedivé mořské bahno s pestrobarevnými pruhy kotvících člunů. Naproti Perros-Guirecu leží maličké souostroví Sept-Îles, doslova „sedm ostrovů“. Tamní přírodní rezervace je významným hnízdištěm mnoha mořských ptáků, jako jsou terejové, kormoráni či papuchalci, žije tam rovněž tuleň kuželozubý.
Ještě než dorazíme do Paimpolu, našeho dnešního cíle, projíždíme městečkem Tréguier, které shlíží z vršku na ústí řek Jaudy a Guindy. Dávno, v 6. stol., ho založil jeden ze sedmi bretaňských světců, sv. Tugdual. Městečko se pyšní krásnými starobylými hrázděnými domy, bývalým augustiniánským klášterem s krásnými zahradami a gotickou katedrálou sv. Tugduala, jednou z nejhezčích v Bretani, s nádhernou křížovou chodbou, jejíž arkády tvoří celkem 48 oblouků.
Paimpol byl od 17. stol. centrem lovu tresek a od 50. let 19. stol. se stal hlavním přístavem rybářů, kteří lovili u Islandu. Na konci 19. stol. odtud vyplouvalo k Islandu pravidelně na 80 lodí, každá s posádkou čítající 20 mužů a s kapacitou 400 t nalovených ryb. Obchod prosperoval až do 2. sv. války. Místní lidé znali jen a jen moře. Dnes se jejich potomci živí chovem ústřic, příbřežním rybolovem, ale i zemědělstvím. Jedinečné kouzlo dodávají přístavnímu městečku jeho starobylé uličky a řada nádherných domů z 16. stol. na náměstí Martray. Než se slunce ponoří do Atlantiku, zajedeme si po pobřežní stezce ještě 3 km dál k 800 let starému opatství Beauport v srdci nádherné přírody. Ve středověku se ve zdejším přístavu naloďovali svatojakubští poutníci na cestě do španělského Santiaga de Compostela.
Dahouët, Pléneuf-Val-André, Erquy a Sables-dʼOr-les-Pins jsou dnes již historická přímořská letoviska, která příjemně ovlivňuje Golfský proud. Sables-dʼOr-les-Pins neboli Zlaté písky a borovice – jméno mluví za všechno. Zde se také tyčí 70 m nad zpěněnými vodami Atlantiku mys Cap Fréhel s přírodní rezervací chránící zejména ptáky a vřesoviště. Když zátoku Sévignés zalije zapadající slunce, ozdobí skaliska bíle zářící dvojtečky – svá hnízda tu mají stovky párů racků.
Mořské lázně Dinard jsou po La Baule největší a nejznámější v Bretani. Zahradní městečko s nádhernou „měsíční“ promenádou (Promenade au Clair de Lune) a kaplí rytířů z Montfortu leží v kopcovité krajině. Na přelomu 19. a 20.stol. se Dinard stal jedním z prvních přímořských letovisek ve Francii. Mírné klima, dlouhé pláže s jemným pískem, procházky podél pobřeží a malebné kouzlo vil ve stylu Belle Époque z něj dělají i dnes jedny z nejoblíbenějších mořských lázní.
Kombinaci krásných písečných pláží s kouzlem staré rybářské vesnice nabízí přímořské letovisko Saint-Briac-sur-Mer u rozlehlé zátoky Frémur na Smaragdovém pobřeží (Côte dʼÉmeraude), ležící již v nejvýchodnějším bretaňském departementu Ille-et-Vilaine. Úzké malebné uličky se starou prádelnou a panskými domy se rozbíhají od kostela se zvonicí z 16. stol. Svou inspiraci zde našli malíři Auguste Renoir, Paul Signac, Henri Rivière či Émile Bernard. Hezká turistická stezka vede ze Saint-Briacu podél pobřeží až k mysu Garde-Guérin, odkud se nabízí výjimečné panorama celého pobřeží až k mysu Fréhel.
Atmosféru historických bretaňských měst dnes prostupuje především umělecká tvořivost: Malíři vystavují své obrazy v galeriích, řemeslníci otvírají dveře svých dílen, na ulicích předvádějí své umění kouzelníci, zpěváci a hudebníci, barvité lidové festivaly zpestřují na pozadí starého žulového zdiva život měst po celé léto. Není tomu jinak ani ve středověkém Dinanu, dobře zachovalém městě ze 14. stol. v údolí řeky Rance, jehož zámek a hradby z něj kdysi vytvořily nedobytnou pevnost. Ulice starého města jako Rue de la Poissonnerie nebo Rue de lʼHorloge upoutají hrázděné domy s podloubím, mistrovská díla zdejších lodních tesařů. Vedou k náměstí Cordeliers s františkánským klášterem z 12. stol. Rue de Jerzual nebo ulice u malého přístavu (Petit Port) jsou centrem uměleckých řemeslníků. Soupeří zde spolu originální malované hedvábí, dřevořezby, keramika nebo tkané zboží.
O městě Dol-de-Bretagne, asi 25 km jihovýchodně od Saint-Mala, kdysi spisovatel Victor Hugo poznamenal, že vlastně není městem, nýbrž ulicí, k čemuž je ale třeba dodat „ale jakou!“ Ulice Grande Rue des Stuarts má nádherné domy se žulovými fasádami a podloubím, ale také hrázděné domy z 15. a 16. stol., mezi nimi i pravděpodobně vůbec nejstarší typický bretaňský dům La maison des Petits Palets z 12. stol. Navazuje na ni další pozoruhodná ulice Rue Lejamptel, z níž odbočuje Rue Ceinte směřující ke katedrále sv. Samsona, dalšího ze sedmi „zakladatelských“ světců, kteří podle legendy zakládali v Bretani první biskupství. Na převážně gotické katedrále z 13. stol. jsou patrné vlivy normanské i anglické.
Bretaní na kole
V Bretani je přes 1700 km upravených cyklistických stezek. Tento magický kraj je ideálním místem pro aktivní dovolenou na kole v doprovodu rodiny či přátel. Zabezpečené pohodlné cyklostezky vedou od Lamanšského průlivu až k Biskajskému zálivu, propojují kouzelná města a chráněné přírodní oblasti. Často vedou třeba po cestách podél plavebních kanálů či řek, kde dříve tažná zvířata tahala lodě, v místech, kudy v minulosti procházely dnes již zrušené železniční tratě, nebo po úzkých klidných silničkách při pobřeží. Popisy různých cyklotras a další praktické informace najdete na internetových stránkách www.brittanytourism.com.
Další články z vydání o Bretani najdete zde