Bretaňská kuchyně
Crêpes, ryby, zelenina a cidre, ale také mořské plody, velmi chutné jehněčí nebo sladké bretaňské hříchy – to vše jsou ozdoby bretaňské kuchyně spojené společným jmenovatelem, naprostou čerstvostí.
Ryby a mořské plody jsou k dostání všude – na trhu nebo přímo v přístavu, když se vracejí rybáři z lovu. Krátce po následné aukci se dostanou do kuchyně. Nabídka závisí na konkrétním místě, ročním období a denním úlovku. Z ryb se nejčastěji na jídelníčcích vyskytují merlu (štikozubec), vieille (pyskoun), raie (rejnok), lotte (ďas) a congre (úhořovec), skvěle chutnají dorade (mořan), rouget (parmice) a bar (mořčák). Pod výrazy cabillaud a morue se skrývá treska, v prvém případě čerstvá nebo zmrazená, v druhém sušená a nasolená. Rybí filety se v restauracích často podávají s klasickou omáčkou beurre blanc, která se připravuje z másla a jemně nasekané šalotky dušené na bílém víně.
K úlovkům bretaňských rybářů patří také velmi chutní měkkýši a korýši. Často se objevují huitres (ústřice), moules (slávky), palourdes (zaděnky), bigorneaux (plážovky), bulots (surmovky), langoustines nebo homards (různé druhy humrů), crabes-araignées či crabes-tourteaux (různé druhy krabů). Bretaň je také jednou z hlavních francouzských oblastí, kde se loví hřebenatky (coquilles Saint-Jacques). Proslulá jsou jimi především malá přístavní města Erquy a Saint-Quay-Portrieux na severním pobřeží. V restauracích se tyto dary moře nabízejí často jako plateau de fruits de mer (mísa mořských plodů). Jako záruku kvality svých produktů podepsaly před několika lety různé bretaňské restaurace spolu s regionálním úřadem turistického ruchu a dalšími turistickými organizacemi tzv. chartu kvality pro „autentickou bretaňskou mísu mořských plodů“.
Na ostrově Ouessant, proslaveném chovem ovcí, nám kromě mořských plodů nabídli typickou tamní specialitu, ragoût dans les mottes. Připravuje se z kousků skopového a zeleniny, především mrkve a brambor, v litinovém hrnci, který se vloží do jámy v zemi, kolem něj se zapálí mottes, klubíčka z vyschlé, příbojem smotané mořské trávy a vřesu, která místní sbírají na pobřeží, a zahrne se zeminou. Asi po čtyřech hodinách se ragú může podávat… Tento způsob přípravy je pro ostrov, kde neroste jediný strom, typický.
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bretaň