Když se mě někdo zeptá, jakou povahu mají Kréťané, odpovídám, že stejnou jako jejich krajina. Jsou klidní, divocí, hrdí, nezkrotní. Váží si své cti, nezávislosti, přátelství a rodiny. Hrdě se hlásí ke krétskému dědictví a historii, která je jedinečná a jiná od ostatních částí Řecka. A svoji odlišnost charakterizují specifickým slovem „kouzoulada“.
Někteří tento termín překládají jako šílenství, ale není to pravda. Raději tomu říkám zápal či nadšení, které Kréťané neustále projevují. V boji, v lásce, v klidu, ve vzteku, v radosti či ve zpěvu. Po mnoho let charakterizuje typickou povahu Kréťanů jejich síla, vytrvalost a schopnost překonat jakoukoli překážku. Jsou to stateční, temperamentní muži s živým vtipem a pronikavou touhou po svobodě. Jejich chování odráží dlouhou historii ostrova spojenou s bojem proti okupačním silám osmanským i německým. A i když je Kréta už skoro 80 let svobodná, na zdejší povaze se nic nezměnilo. Což potvrzuje i katsouna. Dříve mladí muži nosili tuto pastýřskou hůl z tvrdého dřeva jen zřídka. Dnes je katsouna symbolem místní identity a výrazem krétské mužnosti. Lze ji koupit skoro všude – v krámcích s výrobky lidového umění, na stáncích u silnic nebo v dílnách řemeslníků.
Přestože Kréta leží na dosah tří kontinentů, zůstává svým vlastním světem. Vládne v něm filoxenie, jež je zakódována v DNA všech jejích obyvatel. Každému hostu, jenž ctí jejich milovanou zem, se dostane štědré pohostinnosti. Ať už se ocitne ve venkovské taverně, v restauraci ve městě nebo navštíví pastýře v horách. Všude ho přivítají se srdcem na dlani a na stůl naservírují pohoštění. Ale i samotní Kréťané si rádi zajdou posedět na kus řeči. Zahraniční návštěvníci pak často nabývají dojmu, že muži neustále vysedávají v kavárnách. Do kafenionu sice chodí často, ne však každý den a na dlouhou dobu. Zpravidla si jen vypijí šálek kávy, poslechnou novinky nebo si domluví, co potřebují. Třeba opravu domu s řemeslníkem. Krétským ženám vstup do kafenionu zakázán není, jak se mnohdy tvrdí. Ale většina z nich tam chodit nechce, a navíc všechny klepy uslyší od manžela, když se vrátí domů. Turisté také zjišťují, že Kréťané mají své pohodové tempo a zastávají velmi odlišný postoj k času. Když má autobus jet v půl deváté, bude to v rozmezí mezi osmou a devátou hodinou. V závislosti na provozu a na tom, kolik lidí řidič potká a jak dlouho si s nimi popovídá. Společně s ostatními obyvateli Řecka sdílejí Kréťané trochu svérázný názor na to, kdy je ráno, odpoledne a večer. Dobré ráno si přejí do dvanácti. Siestu (převážně od čtrnácti do sedmnácti hodin) považují za posvátnou – v této době není vhodné ani zdvořilé někoho rušit. Určí-li setkání „odpoledne“, bude to nejdříve v osmnáct hodin. Na večeři se scházejí kolem jednadvacáté a běžně telefonují i v deset večer.
Pověstné je krétské umění bavit se, slavit a užívat si života. A nejsou to jen Velikonoce, Vánoce nebo církevní svátky, kdy probíhají oslavy. Mezi výjimečné události patří křty a svatby, při kterých se scházejí celé rodiny, široké příbuzenstvo a přátelé. Slaví se též jmeniny, jež se na venkově upřednostňují před oslavou narozenin. Všechny akce samozřejmě doprovází hudba, v níž Kréťané vyjadřují svoje pocity. Ať už jsou veselí či smutní, berou do ruky lyru, mandolínu, housle, bubínky, zpívají a hrají. Milují rovněž tanec, rytmus mají vrozený. Pentozalis, kastrinos, pidichtos, siganos či syrtos tančí nejen při oslavách, festivalech, koncertech, ale při jakékoli vhodné příležitosti. Udržují si nadále svoje zvyky, i když za posledních 70 let prošla Kréta obrovskými změnami. Stala se vyhledávanou turistickou destinací, vyrostly zde hotelové rezorty, nové restaurace, obchody. Avšak duše Kréty zůstává stále stejná. Sídlí v horách, ve vesnicích, ve víně, v olivovnících a v samotných lidech.
Další články z vydání o Krétě zde