Baroko v Katánii
Velké sicilské zemětřesení v roce 1693 zničilo nejméně 45 měst na ploše 5600 km2 a o život při něm přišlo asi 60 000 lidí. Těžce postižená města zahrnovala Ragusu, Modicu, Noto, Scicli a Ispicu. V Katánii se zachoval jen středověký hrad Castello Ursino a tři galerie katedrály.
Po zemětřesení dostala šanci nová generace architektů, kteří se vyučili v Římě. K nejvýznamnějším patřil palermský rodák Giovanni Battista Vaccarini, který podle směrnic Rady pro přestavbu Katánie, jíž předsedal Giuseppe Lanza, vévoda z Camastry, plánoval obnovu Katánie a v roce 1730 byl jmenován jejím městským architektem. Výsledek jeho barokní přestavby můžeme obdivovat dodnes.
Na Sicílii se pozdní baroko omezovalo prakticky na církevní stavby nebo paláce vyšší šlechty a stalo se symbolem moci a bohatství jako málokterý předchozí architektonický směr. Velkorysá architektura realizovaná po přírodní katastrofě souvisí s tehdejší sicilskou politikou. Sicílie byla oficiálně pod španělskou nadvládou, ale správa ostrova byla fakticky delegována na místní aristokracii, která disponovala nejen bohatstvím, ale také obrovskou pracovní silou. Výstavbu sicilských kostelů obvykle financovaly nejen řeholní řády, ale také šlechtické rodiny. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení se většina sicilské šlechty nerozhodla vystavit své ostatky na věčnost v kapucínských katakombách v Palermu, ale byla pohřbena zcela konvenčně v kryptách pod svými rodinnými kostely. Říká se však, že „pohřeb sicilského aristokrata byl jedním z největších okamžiků jeho života“. Pohřby se staly obrovskou přehlídkou bohatství.
Prostí lidé si po zemětřesení postavili svá obydlí stejně jednoduše jako před ním. Bohatí obyvatelé Sicílie se však pustili do téměř manických stavebních orgií. Většina šlechticů měla na ostrově několik domů. Španělský místokrál trávil polovinu roku v Palermu a polovinu v Katánii. Šlechtici, kteří se chtěli pohybovat u jeho dvora, potřebovali v obou městech svůj palác. Když se zničené paláce v Katánii přestavěly podle nové módy, paláce v Palermu byly ve srovnání s nimi zastaralé, a tak se začaly přestavovat rovněž. Stavebnímu šílenství se nevyhnula ani venkovská sídla, která často získávala nová barokní křídla nebo průčelí. Svého vrcholu dosáhla stále fantasknější barokní architektura v polovině 18. stol.
Jedním z mistrovských příkladů katánské barokní architektury je bazilika Collegiata di Maria Santissima dell’Elemosina poblíž náměstí piazza dell’Università. Vysoké konkávní průčelí jezuitského kostela zdobí expresivní sochy andělů, dílo architekta Stefana Ittara z roku 1758. Zvon není ukryt ve věži, malá otevřená zvonička tvoří přímo vrchol fasády. Interiér kostela je vyzdoben nádhernými freskami od Giuseppa Sciutiho z roku 1896.
Nejvýznamnější částí barokní Katánie je asi 200 m dlouhá via dei Crociferi, kde v 18. stol. vzniklo několik honosných kostelů a klášterů. Ulice vybíhá k severu z náměstí sv. Františka z Assisi, na němž najdeme novější kostel San Francesco d’Assisi all’Immacolata z 19. stol. s dvojicí věží v průčelí a také rodný dům Vincenza Belliniho, který je dnes skladatelovým muzeem. V sousedství náměstí se rozkládají ruiny řecko-římského divadla.
Jako vstupní brána do barokní via dei Crociferi působí oblouk San Benedetto spojující budovy tzv. velkého a malého opatství. Hned za ním nás ohromí velkolepý kostel San Benedetto z let 1714–1763. Do dřevěných vstupních dveří jsou zasazeny vyřezávané panely s výjevy ze života sv. Benedikta. Do jednolodního interiéru se vchází po slavném Schodišti andělů (scalinata dell’Angelo) zdobeném osmi andělskými sochami. Kostelní klenba, zářící ve zlatých a stříbrných kudrlinkách, s putti, rostlinnými motivy a dalšími typicky barokními dekoracemi, je kompletně vymalována freskami z let 1726–1729. V hýřivých barvách jsou tu zobrazeny příběhy Benedikta, světce z Nursie, jak je zachytil messinský umělec Giovanni Tuccari. Bohatství interiéru podtrhuje hlavní oltář zdobený barevným mramorem a vykládaný polodrahokamy a sicilským jaspisem. Na stříbrných oltářních panelech z roku 1789 připisovaných Giovannimu Petrosinovi je vyobrazena Poslední večeře, uprostřed stříbrných dvířek tabernáklu král David hrající na lyru… Krátce: do nebe zvoucí nádhera!
Kostel je součástí klášterního komplexu benediktinek a jeho zvláštní částí je chór jeptišek z roku 1750. Jeho konstrukce umožňuje, aby při bohoslužbách byl slyšet zpěv jeptišek, zatímco ony samy zůstávají před zraky přítomných sk…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Sicílie