Teorie o původu názvu Ben Nevis se rozcházejí. Ve skotské gaelštině se nazývá Beinn Nibheis, což se překládá dvěma způsoby. Podle první verze to znamená „jedovatá“ či „zákeřná“ hora, což může odrážet rozmary počasí, které lze zažít při výstupu na její vrchol. Druhý názor tvrdí, že název pochází ze staršího jazyka původních Piktů a mohl by znamenat „hora s hlavou v oblacích“. I když je původ jeho jména nejasný, jedna věc jasná je. Ben Nevis je nejvyšší horou Spojeného království.
Ve skutečnosti jde o vulkán, který prorazil vrstvy metamorfovaných břidlic někdy před 350 miliony let. Učinil tak údajně s velkou parádou, kterou geologové srovnávají s ničivým výbuchem indonéské sopky Krakatoa v roce 1883. Po vyprázdnění magmatického krbu se vulkán zřítil sám do sebe a zanechal po sobě masivní horu s poměrně plochým vrcholem tvořenou žulou a čedičem. Finální úpravy provedly ledovce v dobách zalednění a následná eroze způsobená zdejším drsným klimatem. Dnes je součástí Grampian a najdeme ho nedaleko města Fort William u jižního vjezdu do Kaledonského průplavu. Jeho vrchol dosahuje nadmořské výšky 1345 m.
Ve srovnání s vrcholy Alp či Karpat může jeho výška vzbudit úsměv, ale není dobré Ben Nevis podceňovat. Hlavní výstupová trasa začíná na parkovišti Achintee v pouhých 34 m n. m., takže převýšení činí 1310 m. To je o půl kilometru více než při výstupu na vrchol Sněžky z Pece pod Sněžkou a o 300 m více než při cestě na Gerlachovský štít z hotelu Sliezsky dom.
Délka trasy je asi 7,5 km, takže stezka je i poměrně strmá. Patrně nejpříkřejší je počáteční část trasy, kterou se stoupá do sedla u jezera Lochan Meall an t-Suidhe ve výšce 570 m. Odtud pak cesta pokračuje sérií cik-caků, které strmost trasy trochu snižují. Závěrečná část výstupu je relativně pozvolná, protože vrchol hory tvoří náhorní plošina o rozloze asi 40 ha. Vesměs je pokryta kamenným mořem bez vegetace, ale i tady je třeba si dávat pozor, protože chůze po viklajících se kamenech je zrádná a v mlze, která vrchol pokrývá více než polovinu roku, lze snadno ztratit orientaci. Samotný vrchol označuje mohyla s trigonometrickým bodem a vedle ní ruiny bývalé meteorologické stanice. Hlavní přístupové cestě se ještě dnes přezdívá Ponny Track, protože právě po ní vystupovali v letech 1883–1904 horští poníci se zásobami pro osazenstvo stanice.
V současnosti se pro cestu, která je nejjednodušším způsobem, jak vrchol zdolat, více používá výraz The Mountain Path. Vydá se po ní převážná většina ze zhruba 100 000 návštěvníků ročně. Dalších asi 60 000 volí cestu kolem úpatí k vodopádům Steall. Jen malá hrstka šplhá na vrchol severní skalnatou stěnou, která vyžaduje značné horolezecké dovednosti a vybavení. Právě tam dochází největšímu počtu tragických případů, neboť Ben Nevis si každoročně vybere svoji daň v podobě několika lidských životů. Vedle zkušených horolezců jsou to i návštěvníci, kteří přecení své schopnosti a podcení nebezpečí zdejšího drsného a proměnlivého počasí. Několika desítkám turistů ročně musí pomoci zdejší záchranáři.
První zaznamenaný výstup na Ben Nevis podnikl v roce 1771 James Robertson, botanik z Edinburghu. Bylo to 86 let předtím, než byl tento vrchol definitivně potvrzen jako nejvyšší ve Velké Británii. Dnes je výstup na Ben Nevis mj. též součástí národní soutěže Three Peaks Challenge, při níž musí účastníci vystoupit během 24 hodin na nejvyšší vrcholy Skotska, Anglie a Walesu. Existují specializované agentury, které zájemcům zajišťují transfery mezi lokalitami a občerstvení. Část takto získaných finančních prostředků se využívá na charitu. Akce je velmi populární, což dokazuje fakt, že se jí každoročně účastní na 30 000 lidí.
Dalším populárním závodem, který se odehrává první sobotu v září, je Ben Nevis Race – závod na vrchol a zpět. Počátky výstupů na čas sahají už na konec 19. stol., ale v současné podobě se běh pořádá od roku 1937. Dnes je počet závodníků z bezpečnostních důvodů omezen na 600 a bezpečnostní limit platí i pro dosažení vrcholu. Kdo jej nedosáhne do dvou hodin od startu, je bez milosti otočen a poslán dolů. Zatímco běžnému návštěvníkovi trvá výstup zhruba čtyři hodiny a sestup další dvě až tři, současný rekord u mužů činí 1 hodinu a 26 minut. U žen, které se závodů účastní už od poloviny 50. let, je to 1 hodina a 43 minut.
Ben Nevis není ikonická hora jen pro občany Spojeného království, ale směřují k němu i cizí turisté, kteří navštěvují Vysočinu. A to i přesto, že výstup není snadný a velmi často nebývá ani odměněn výhledem do okolí. Pokud však je vrchol bez mlhy, neprší, nesněží a nastanou ideální podmínky, bývá z něj vidět až do vzdálenosti 190 km, což znamená, že lze dohlédnout na Vnější Hebridy či do Severního Irska. Takových okamžiků nebývá mnoho a zažije je jen menší část turistů. Těm ostatním musí stačit pocit, že stanuli na nejvyšším vrcholu Velké Británie…