„Edinburgh je nejlepším a nejkrásnějším městem pro rok 2022.“ Takto označil skotskou metropoli globální časopis Time Out. V tomto každoročním žebříčku porazil například Chicago, Amsterdam, Kodaň či Glasgow. Praha se umístila na pěkném šestém místě. Hodnotí se celková atmosféra jednotlivých měst, veřejná doprava, stravování a v neposlední řadě čistota.
Skotská metropole je zároveň jedním z nejstarších trvale osídlených míst v severní Evropě. Podle archeologických nálezů se na jižním břehu zátoky Firth of Forth usadili první lidé již tisíc let před Kristem. Dnes má Edinburgh, jehož jméno ve skotské gaelštině zní Dun Eideann, jen něco málo přes půl milionu obyvatel a jeho rozloha činí 260 km². Původ jména Edinburgh je tak trochu zahalen závojem zapomnění. Možná, že je zkomolením názvu Edwinʼs Burgh, připomínající krále Edwina, který v 9. stol. rozšířil království Northumbrie až k zátoce Firth of Forth.
Edinburgh je občas nazýván Athénami severu. Tento lichotivý název si zasloužil především jako centrum skotské vzdělanosti. Jsou tu tři univerzity, ta nejstarší – University of Edinburgh – byla založena již v roce 1583. Sídlí zde rovněž vůbec nejstarší lékařská společnost v anglicky mluvících zemích. Královská kolej chirurgů vznikla roku 1505. Pyšní se také celou řadou slavných rodáků – například spisovatelé Walter Scott, Robert Louis Stevenson a Arthur Conan Doyle, zakladatel moderní ekonomické nauky Adam Smith, fyzik James Clerk Maxwell nebo vynálezce telefonu Alexander Graham Bell. Z výtvarníků jmenujme alespoň sochaře Eduarda Paolozziho, jehož obří socha Isaaca Newtona dominuje prostranství před Britskou knihovnou v Londýně. Ostatně přímo na „královské míli“, která vede od edinburského hradu ke královskému paláci, najdeme Muzeum spisovatelů, které se věnuje životu a tvorbě tří největších skotských bardů: prozaikům Scottovi a Stevensonovi i básníku Robertu Burnsovi.
Perlu skotské koruny, za niž svůj domov považují sami Edinburčané, bychom ale klidně mohli přirovnat k antickému Římu. Obě města vyrostla na sedmi pahorcích. Na jednom z nich, Castle Rock, se ve výšce 135 m n. m. pyšně tyčí hrad, který je starší než město samo. Vulkanická skála byla opevněna zřejmě již v 6. stol., ale vznik samotného hradu je doložen až ze století jedenáctého. Nejstarší dochovaná část, kaple sv. Margarety, pochází z 12. stol. Hrad je symbolem skotského království a jeho moci. I dnes jeho mohutné středověké hradby chrání skotské korunovační klenoty.
Poté, co byl na počátku 16. stol. postaven Palace of Holyroodhouse, užíval se hrad jako královská rezidence čím dál méně. Historie uvedeného paláce je však mnohem starší. Již počátkem 12. stol. stál na jeho místě klášter, jejž podle legendy založil skotský král David I. Na přelomu 15. a 16. stol. se skotským králům zdálo prostředí edinburského hradu příliš drsné a přesunuli své sídlo do Holyroodhousu obklopeného zelení. Roku 1501 přikázal Jakub IV. vyčistit pozemek kolem opatství a nechal v těchto místech vybudovat palác pro sebe a svoji nevěstu Margaretu, sestru anglického krále Jindřicha VIII. Z této stavby se však do dnešních dnů zachovaly jen části strážního domku u brány.
Šest let, mezi roky 1561 a 1567, byl Holyroodhouse také domovem nešťastné Marie Stuartovny, která byla roku 1587 popravena. Marie se dvakrát provdala v nedalekém opatství. V královnině palácové komnatě byl ale zavražděn její osobní tajemník David Rizzio. Po restauraci monarchie roku 1660 nechal Karel II. rekonstruovat také palác v Edinburghu. Nový palác, který se změnil ze sídla připomínajícího spíše pevnost na skutečnou královskou rezidenci, však Karel II. nikdy nenavštívil.
Význam paláce značně poklesl po spojení Skotska s Anglií na počátku 18. stol. Stal se domovem zchudlé šlechty a „královští“ se do něj vrátili teprve roku 1745. Dalších úprav se dočkal až v 19. stol., zejména za vlády královny Viktorie. V rekonstrukci paláce pokračoval v minulém století Jiří V. Teprve za jeho panování v letech 1910–1936 byly v Holyroodhousu zřízeny koupelny, zavedena elektřina a vybudovány výtahy. Tehdy také vznikla tradice pořádání královských Garden Party rovněž v Edinburghu. V paláci se také občas slavnostně povyšuje do šlechtického stavu. A právě ve zdejším trůnním sálu se v září 2022 mohla skotská veřejnost naposledy rozloučit s královnou Alžbětou II. Před cestou do Londýna tu byla vystavena rakev s jejími ostatky.
Návštěvníky skotské metropole jistě potěší, že na rozdíl od Buckinghamského paláce, tedy londýnského oficiálního sídla britských panovníků, je Holyroodhouse přístupný téměř po celý rok. Význam této části města kolem oficiální skotské královské rezidence zvýšila na konci 20. stol. dokončená nová budova skotského parlamentu, který byl tehdy obnoven.
Vraťme se ale k hradu, který je jednou z nesporných dominant Edinburghu. Z hradního cimbuří je nejen nádherný výhled na celé město a jeho okolí včetně červené konstrukce železničního mostu přes zátoku Firth of Forth, ale i na další dominantu skotské metropole, Calton Hill. Památník admirála Nelsona, který v roce 18…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Skotsko