Leckdo považuje Postupim za jakési předměstí Berlína, přitom se jedná o samostatné město, a to dokonce hlavní. Je totiž metropolí spolkové země Braniborsko, která Berlín obklopuje. Má 150 800 obyvatel, o něco menší Braniborskou bránu než je ta berlínská, holandskou čtvrť cihlových domků, pseudorománskou baziliku, francouzský i ruský kostel. V letech 1952–1990 byla okresním městem a na jejím mostě Glienicker Brücke si oba rozdělené německé státy vyměňovaly své špiony. Po vystavění berlínské zdi ztratila Postupim se západním Berlínem jakékoli spojení, a tak ačkoli leží na jihozápadě aglomerace, mohlo se sem jen složitou objížďkou přes východní část. Dnes je všechno jednodušší, ale proti spojení s Berlínem se Braniboři jasně vyslovili v květnu 1996.
Zdejšímu uměleckohistorickému bohatství zasadilo nejprve ránu spojenecké bombardování v dubnu 1945, poté nezájem východních soudruhů o trosky pruské architektury. Městský zámek a slavný vojenský kostel, jež by nebylo nijak zvlášť obtížné opravit, raději vyhodili do povětří.
Zámecký areál Sanssouci naštěstí zůstal bomb ušetřen, a tak se stal vítaným zdrojem turistických příjmů a roku 1990 jej jako součást komplexu Paláce a parky Postupimi a Berlína zapsalo UNESCO na seznam Světového dědictví. Se znovuvýstavbou městského zámku se už také začalo – zatím stojí jedna brána naproti farnímu kostelu sv. Mikuláše. I ten momentálně zakrývá lešení, takže jeho inspirace londýnskou katedrálou sv. Pavla se zatím dá jen tušit. Do roku 2012, k 300. výročí narození Bedřicha Velikého, má ale být zase všechno jako kdysi.
Na počátku města i jeho českého názvu stálo kolem roku 700 sídliště slovanských kmenů Havolanů a Sprévanů. V roce 928, tedy v době skonu našeho knížete Václava, Slovany na Labi přemohl německý král Jindřich I. Německá kolonizace však narážela na dlouhodobý slovanský odpor, který ukončil definitivně až Albrecht Medvěd v polovině 12. stol. Původní jméno Poztupimi se postupně změnilo na Postamp a později Potsdam, jež je jako město prvně zmíněna roku 1317.
Požáry a třicetiletá válka město zdevastovaly, pak ale nastal nebývalý rozkvět za vlády celé řady Bedřichů. Velký kurfiřt Bedřich Vilém vládl v letech 1640–1688 z Postupimi celému Braniborsku. Zde také vydal Postupimský edikt, toleranční patent, v němž roku 1685 nabídl možnost usídlení a četná privilegia francouzským hugenotům – přišlo jich na 20 000. Bedřich Vilém I. rozšířil Postupim ve vojenskou pevnost, otevřel brány protestantům z Holandska a přál rozvoji manufaktur. Bedřich II. Veliký, osvícenec s velkým rozhledem a vynikající politik, vstával ve čtyři ráno, dvanáct hodin věnoval práci, dvě odpočinku, čtyři studiu a psaní, než odešel k desáté večerní na lože. Na rozdíl od svých předchůdců a následovníků si zrovna nepotrpěl na ženy. Jeho formální manželství zůstalo bez potomků, nám všem ale odkázal – v součinnosti se svým dvorním architektem a přítelem Knobelsdorffem a za cenu zruinované státní kasy – umělecký klenot v podobě rokokového…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Berlín