Blyderiver
Nejčastěji se jí říká Panoramatická cesta. Každý, kdo se vydá z Johannesburgu do Krugerova národního parku, se snaží vyšetřit alespoň jeden den na to, aby se pokochal úchvatným pohledem z jejích vyhlídek či navštívil rázovitá městečka ve zdejším regionu.
Až do provincií Mpumalanga a Limpopo na východě Jižní Afriky zasahuje Velký stupeň či Velký sráz (Great Escarpment neboli Drakensberg Escarpment, česky také Dračí hory), který je výsledkem horotvorných pohybů, jež formovaly africký kontinent po rozpadu prakontinentu Gondwana. Eskarpment se táhne v délce 1000 km a nejvyšších poloh dosahuje na východě při hranici s Lesothem. Směrem na sever jeho nadmořská výška klesá, ale přesto stále výrazně odděluje dva světy – vnitrozemskou náhorní plošinu s relativně snesitelnými teplotami nazývanou tradičně Highveld a horký pobřežní pás s tropickým klimatem označovaný jako Lowveld.
Vzhledem k jihovýchodním pasátům se východní hrana eskarpmentu těší poměrně velkému množství srážek, což se velmi pozitivně projevuje na zdejší vegetaci, ale také na množství potoků a říček, které se v kaskádách stékají do větších toků a tvoří důležité zdroje vody pro oblast Lowveldu. Současně fungují jako důležitý a dominantní erozivní prvek, který formuje hranu eskarpmentu do skalních útvarů přitahujících pozornost turistů.
Řeka Smutku a řeka Radosti
Jedním z vůdců voortrekkerů, búrských farmářů, kteří opustili v polovině 30. let 19. stol. Kapskou kolonii, byl Hendrik Potgieter. Jeho snem bylo vytvořit obchodní trasu, která by propojila Highveld se zátokou Delagoa v dnešním Mosambiku, která byla v držení Portugalců. Chtěl se tak vyhnout britským přístavům, kde nemohl zajatce z konfliktů s místními kmeny prodat jako otroky, protože Britové již na rozdíl od Portugalců otroctví zakázali.
Podle tradované legendy se jeho vozy v roce 1840 nebo 1844 utábořily na břehu horské říčky a skupina jezdců vedená Potgieterem sestoupila do Lowveldu, kde se vydala na cestu k oceánu. V domluveném termínu dvou měsíců se však nevrátila a v táboře se začalo šířit zoufalství. Zbývající muži, ženy a děti usoudili, že se skupina stala obětí domorodých kmenů. Po dalších dvou týdnech čekání výprava opustila místo u říčky, které dali nové afrikánské jméno Treurrivier, řeka Smutku. Když však dorazili k další, o něco větší řece, čekalo je překvapení. Hendrik Potgieter se se svými muži vracel od zátoky Delagoa. V návalu nadšení ze šťastného shledání nazvali tuto řeku Blyderivier – řeka Radosti.
Zlatá horečka
Už od 40. let 19. stol. se na různých místech jihoafrického vnitrozemí nacházelo sporadicky zlato, ale nikdy ho nebylo tolik, aby se vyplatila jeho těžba. To vše se změnilo v roce 1873, kdy se na farmě Geelhoutboom ve východní části Highveldu objevilo zlato ve významném množství. Během jediného roku se zde vykolíkovalo 400 záborů, na kterých pracovalo několik set prospektorů. Protože převážnou část tvořili zlatokopové skotského původu, začalo se zdejší zlatonosné oblasti říkat Mac Mac.
Jedním z nově příchozích byl Alec Patterson přezdívaný Trakař, protože celou svou zlatokopeckou výbavu dostrkal na trakaři až z tisíc mil vzdáleného Kapského Města. Znechucen přeplněným nalezištěm, vydal se na vlastní pěst do okolí a na rozdíl od mnoha ostatních mu přálo štěstí. Někdy v září 1873 našel v nenápadném přítoku řeky Blyde, asi dvacet kilometrů od Mac Mac, naplavené zlato v pozoruhodném množství. Zpráva o potoku plném zlata se rychle rozkřikla. Za tři měsíce už bylo zaregistrováno 4000 záborů a nad řekou Blyde vyrostlo stanové městečko o 1500 obyvatelích pojmenované Pilgrimʼs Rest. Nově vzniklá osada přilákala další dobro…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jihoafrická republika
Blyderiver