Boka Kotorská

Boka Kotorská – největší přírodní záliv na jihu Jaderského moře a jeden z nejhezčích na světě. Hluboko se zařezává do krasového pohoří, jež se za příznivých světelných podmínek odráží na modré hladině. Majestátností své horské hradby zvedající se přímo z moře i svým tvarem a velikostí připomíná severské fjordy, malebností svého pobřeží a bujným rostlinstvem slunný jih.

Boka se rozděluje na čtyři menší zálivy: nejblíž otevřenému moři Hercegnovský, za ním největší Tivatský, za úžinou Verige Risanský a nejzazší Kotorský. Přední část zálivu oddělují od volného moře poloostrovy  Prevlaka a Luštica, jež poskytovaly ochranu vnitřním částem zálivu před nájezdníky, kteří tudy usilovali proniknout do černohorského vnitrozemí. Obráncům sloužila řada pevností. Rakušané, kteří ovládali tuto oblast více než sto let až do první světové války, vybudovali opevnění na mysu Mirišta, další na malém kruhovém ostrůvku Lastavica těsně u pobřeží, nazývaném dnes také Mamula podle stavitele opevnění, rakouského generála srbského původu Lazara Mamuly. Do Kotoru, nejvzdálenějšího místa v boce, je to odtud 28 km.

Naproti Luštici leží Herceg Novi, největší město boky Kotorské. Sídlo založil koncem 14. stol. bosenský král Tvrtko jako centrum obchodu se solí. Vyniká mimořádnou hojností subtropické vegetace, za což vděčí chráněné poloze pod horským masivem pohoří Krivošije a bohatým vodním srážkám, které toto místo řadí k nejdeštivějším v celé Evropě. Středomořská květena nás tady provázela na každém kroku, nemluvě o zdejších parcích a zahradách, jež návštěvníkům zpříjemňují pobyt v letních vedrech. Proslulá je zdejší botanická zahrada, jež pečuje o dvě tisícovky exotických rostlin.

Symbolem města Herceg Novi se stala hodinová věž postavená v roce 1667, která se tyčí nad bránou do staré čtvrti. Lákala nás spoustou restaurací a kavárniček, které ožívaly až navečer, kdy se rekreanti vrátili od moře z mnoha pláží. Promenáda Pet Danica odtud vede až do letoviska Igalo s termálními lázněmi nabízejícími mírně radioaktivní prameny a léčivé bahno. Z původního opevnění se zachovala jen část, španělská tvrz s válcovou věží Španjola a hrad Kanli-kula, v němž je dnes přírodní divadlo. V předměstí Topla se nachází klášterní komplex s kostely sv. Spasitele a sv. Jiří s cennými ikonami. Když jsme se podle moře vydali z centra města na opačnou stranu, východním směrem, dostali jsme se do stinného lesoparku Savinska dubrava, kde stojí pravoslavný klášter Savina s několika kostely. Pěkný pohled na klášter s mořem v pozadí jsme objevili mezi pomníky místního hřbitova. Na rozdíl od většiny srbských klášterů nevznikla Savina na popud jednoho panovníka, z jeho peněz a za jeho života. Celý komplex se rodil postupně od 15. do 19. stol. úsilím mnichů a zdejších lidí. Těsně vedle sebe tam stojí dva kostely, oba zasvěcené Zesnutí Panny Marie. Okouzlila nás hlavně malá jednoduchá gotická Stara Crkva z 15. stol., jejíž největší chloubou je klenotnice, doplňovaná již dlouhá léta cennými liturgickými předměty, ikonami, obrazy a dalšími exponáty. Nový kostel je o tři staletí mladší. V lese nad nimi se skrývá kostelík sv. Sávy, podle něhož se celý klášter jmenuje.

Do boky Kotorské denně vplouvají velké výletní lodě. Jejich cílem je Kotor, kde několik hodin kotví v přístavu, zatímco si pasažéři prohlížejí starobylé město s hradbami. Když jsme obrovské plavidlo, jež se s občasným pozdravným zahoukáním majestátně pohybuje po hladině zálivu, zahlédli poprvé, zastavili jsme auto, abychom si tuto jedinečnou podívanou mohli v klidu vychutnat. Do boky jako by se tím vracely staré časy, kdy jeden z nejlepších přírodních přístavů světa patřil jen námořníkům. Sloužila jako základna rakousko-uherského válečného námořnictva, v němž v rakouských uniformách sloužily i tisíce Čechů. Do českých učebnic dějepisu vešla boka Kotorská jako místo, kde došlo ke vzpouře kvůli nelidským podmínkám na lodích a nerovnému postavení národů v monarchii. Vypukla 1. února 1918 na pancéřovém křižníku Sankt Georg, zakotveném před osadou Ðenovići v Kumburské úžině, spojující Hercegnovský a Tivatský záliv. Ke vzpouře se přidaly posádky dalších 40 lodí umístěných v boce, celkem asi 6000 námořníků. Velení rakousko-uherského loďstva ji ale potlačilo a čtyři stovky námořníků postavilo před soud. Čtyři vůdcové vzpoury, mezi nimi Čech František Rasch, byli popraveni. Za první republiky byla boka Kotorská i přístavem pro československé lodě.

Nejspíš nejstarší osada v celém zálivu Risan dostala jméno podle ilyrského kmene Rizontů. Stala se hlavním opěrným bodem říše, přístavem a sídlem panovníků, především…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Černá Hora