K nejhezčím městům na Sardinii patří Bosa, přitažlivá už svou polohou na obou březích řeky Temo, jež se pár kilometrů před svým ústím do moře zakroutí do dvojité zatáčky. Sídlo vzniklo ve fénických dobách, významnou roli hrálo pod jménem Bosa Vetus také v časech římské nadvlády nad ostrovem i ve středověku, kdy na kopci nad městem vyrostl strohý hrad.

Středověké obranné Castello di Serravalle postavila v roce 1112 rodina Malaspinů. Jedná se o dobře dochovaný příklad civilní i vojenské architektury. Do nynější podoby opevněného hradu s polygonálními věžemi, hradbami a kostelem ho rozšířili aragonští vládci kolem roku 1300. Kostel Regnos Altos, postavený na hradním nádvoří, se honosí pěknými freskami. Obyvatelé Bosy po dostavění hradu opustili původní osídlení na pobřeží při ústí řeky a přemístili se blíž k bráněnému místu, kde se cítili bezpečnější před nájezdy Saracénů a pirátů. Na konci 15. století španělský král Ferdinand udělil Bose status královského města, což znamenalo, že mohla být zastupována svými reprezentanty v královské radě.

O tom, že v minulosti byla Bosa jedním z nejvýznamnějších měst na Sardinii, svědčí její dochované historické jádro. K vidění jsou zde antické monumenty, kostely, kované balkony na patricijských palácích s nádvořími, jedinečné jsou také klikaté dlážděné uličky se spoustou obchůdků a krámků se suvenýry. Střed města tvoří ulice corso Vittorio Emanuele II, kterou po obou stranách lemují dnes již poněkud omšelé patricijské domy. Někdejší eleganci této třídy připomíná půvabná kašna s vodotryskem na náměstí piazza Costituzione a na druhém konci ulice pak impozantní katedrála sv. Petra se třemi rozetami v průčelí. Podle letopočtu vytesaného do kamene začala její stavba v roce 1062, dokončena byla ve 13. století. Velmi cennou stavbou je rovněž kostel San Pietro Extra Muros z roku 1073, který se stal nejstarším románským svatostánkem na Sardinii, přestože figurální výzdoba na jeho průčelí jeví už známky ran…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Sardinie