Už je to 500 let, co na sebe poprvé v oněmělém úžasu upřeli zrak běloch a brazilský indián. Přesto jsou dodnes indiáni opředeni tajemstvím a obklopeni mnoha otazníky. Na otázku, odkud přišli, zatím jednoznačně neodpověděla žádná z teorií, i když ta o překročení Beringovy úžiny se zdá být nejvěrohodnější. Kdy do Ameriky přišli – před 12, 38 nebo dokonce 53 tisíci lety? Ani to není jasné. Bohužel, ve hvězdách zůstává také otázka, kam jdou… Osud některých kmenů byl již zpečetěn, jiné čelí podobnému osudu jako např. kmen Xetá, který se skládá již pouze ze sedmi lidí, nebo kmen Avá-Canoeiro, který sice čítá o něco málo více osob, jenže jediní dva mladí lidé schopní reprodukce jsou sourozenci…
Brazilské indiány není jednoduché souhrnně popsat, jde o různorodá etnická společenství rozdílných kultur, zvyků i tradic. Fatálně poražený indiánský duch vzal s sebou na onen svět stovky příslušníků kmene Guaraní-Kaiowá, kteří ze vzdoru páchali rituální sebevraždy, mezi dalšími najdeme úspěšné obchodníky (Kayapó), ale také kmeny, které se kvůli tomu, aby mohly bojovat mezi sebou, přikláněly s vidinou jejich pomoci na stranu Portugalců (Tupiniquim) nebo Francouzů (Tupinambá-Tamoio), aniž by si všimly, že jim za zády roste obří stín zneužití pro dobývání jejich území cizími mocnostmi.
Celé pobřeží Atlantského oceánu bylo v 16. stol. indiánským územím. Žila zde celá řada kmenů, postupně ale celou oblast ovládli příslušníci skupin Tupinambá a Tupiniquim, kteří vytlačili znepřátelené kmeny do vnitrozemí. Dali tak podnět k první velké náboženské migraci na počátku druhého tisíciletí ve jménu hledání Terra Sem Males, Země bez zla. Ale ani daleko v hloubi amazonského pralesa nečekalo na indiány nic dobrého, o pět století později jim „na dveře zaklepal bledý vousatý člověk z Východu”, a jestli hledali ráj, otevřeli nechtěně dveře peklu.
Kolik jich je a kde žijí?
Setkání bělochů s indiány bylo jistě překvapivé a dalo vzniknout mnoha vzájemným očekáváním. A protože historie (nebo lidská povaha?) „nosí v některých situacích stále stejnou sukni“, ani tentokrát ji nevyměnila za modernější a humánnější outfit a pro indiány toto seznámení dopadlo katastrofálně. Z původní populace, která čítala v době příjezdu Cabrala asi tři miliony lidí, zbylo v 70. letech 20. stol. několik desítek tisíc. Indiánská populace tehdy čelila zániku. Na úplném vymření stovek indiánských etnik se podepsalo otroctví, zavlečení chorob, chudoba, uvržení do drogové závislosti a společensko-psychická degradace. Současné problémy mají především podobu decimování pralesa kvůli zřizování pastvin pro dobytek, nelegální těžby dřeva a stavění komunikací při spojování rozvinutého jihovýchodu s Amazonií.
V roce 1967 vznikla pod taktovkou ministerstva spravedlnosti vládní organizace FUNAI (Fundação Nacional do Índio) jako výkonný orgán pro indiánské zájmy v rámci brazilské federace. Její poslání – chránit a podporovat práva původních obyvatel – přineslo první ovoce v 90. letech minulého století, kdy byl přírůstek indiánské populace téměř šestkrát vyšší než celobrazilský průměr. V roce 2010 žilo v Brazílii zhruba 800 000 indiánů z 305 etnik, z toho asi půl milionu ve venkovských oblastech a zbytek v urbanizovaném světě. FUNAI zaznamenala také 69 zpráv o indiánech, kteří žijí zcela bez kontaktu s civilizací. Aktivních je dosud 274 indiánských jazyků, přičemž skoro pětina indiánského obyvatelstva neovládá portugalštinu.
Indiáni žijí ve všech brazilských regionech, nejpočetněji jsou zastoupeni v severních státech, hlavně ve státě Amazonas, dále následuje oblast Severovýchod (Bahia) a po ní Středozápad se státy Mato Grosso a Mato Grosso do Sul. Nejpočetnější je dnes kmen Tikuna (Amazonas), na druhém místě Guaraní Kaiowá (Mato Grosso do Sul) a na třetím Kaingang (oblast Jih). Největší indiánskou rezervací je „Domorodý park Xingu“, který se rozprostírá téměř na 28 000 km2 ve státě Mato Grosso a je domovem pro necelých 6000 lidí z 16 indiánských etnik…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Brazílie