Jižní pobřeží Lago di Garda leží v půli cesty mezi benátskou Veronou na východě a lombardskou Bresciou na západě. Město nesmrtelných Shakespearových milenců a slavné římské arény zná skoro každý, ale Brescia zdaleka tak proslulá není. Pokud si chcete udělat od jezera výlet za památkami, zajeďte tam. Brescia nabízí víc, než byste čekali.
Brescia (čti breša) je hlavním městem stejnojmenné provincie, rozlohou největší v Lombardii, jejíž součástí je i západní část Gardského jezera, vzdálená odtud necelých 30 km. Město má téměř 200 000 obyvatel, historii delší než 3000 let a od roku 2013 dokonce i metro. Sice jen jednu linku, ale se 17 stanicemi (čtyři jsou nadzemní) a s plně automatizovanými vlaky, které jezdí bez strojvedoucího. Tenhle technický pokrok nemusí v centru třetí nejprůmyslovější oblasti Itálie (po Milánu a Turínu) s rozvinutým strojírenstvím či zbrojařstvím až tak překvapovat, podstatné je, že v městě samém přítomnost nějakého průmyslu vůbec nevnímáte, za to vás obklopuje spousta kulturně-historických zajímavostí.
Nejslavnější jsou dva areály v ulici Via dei Musei, římský a langobardský, jež jsou společně zapsány na seznamu Světového dědictví UNESCO a kterým se věnujeme v samostatném článku. Většina dalších památek stojících za vidění je soustředěna kolem tří náměstí, jež leží v těsném sousedství v samém centru starého města.
Začít můžeme na nejmladším z nich. Piazza della Vittoria byla vybudována v idealizované podobě antického fóra coby připomínka vítězství v 1. sv. válce. Soutěž vypsanou v roce 1927 vyhrál architekt Marcello Piacentini, který se o něco později proslavil jako jeden z hlavních autorů římské čtvrti EUR. Jeho návrh předpokládal zbourání několika bloků ve staré řemeslnické a obchodní čtvrti. Namísto nich vzniklo v letech 1929–1932 náměstí v racionalistickém stylu s prvky art deco, který byl typický pro oficiální italskou architekturu fašistické éry – velké, přísně symetrické stavby s ostrými úhly, arkády, vysoká oblouková okna. Na západní straně náměstí stojí nápadná výšková budova nazývaná jednoduše Torrione. Jedenáctipatrové, 57,25 m vysoké sídlo Státního pojišťovacího ústavu bylo první dva roky po svém dokončení nejvyšší stavbou v celé Itálii a stalo se vzorem pro další podobné výškové stavby v Turíně a Janově. V severovýchodním rohu náměstí se tyčí Revoluční věž s hodinami, před níž stojí jediná součást původní výzdoby náměstí, která přečkala druhou světovou válku – arengario neboli řečnická tribuna z růžového mramoru, přezdívaná „Mussoliniho kazatelna“, protože „duce“ z ní opravdu několikrát…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nejkrásnější turistické železnice Evropy