Brescia je jedním ze sedmi italských míst, jež se spolupodílejí na památce, zapsané od roku 2011 na seznamu Světového dědictví UNESCO pod názvem „Langobardi v Itálii. Místa moci (568–774)“. Konkrétně v Brescii ale zahrnuje chráněná oblast také památky římské.
Spojení římských a langobardských památek má v Brescii svou logiku. Oba areály leží téměř vedle sebe v dnešní ulici Via dei Musei, která v této své části kopíruje průběh někdejší hlavní východo-západní ulice (decumanus maximus) římské kolonie Brixia, a co víc – pod částí langobardského areálu byly nalezeny také základy římských domů včetně zbytků mozaik a fresek.
Ve směru od centra města přijdeme nejprve k římské části. Na povrchu jí dominují dvě stavby – nepřehlédnutelné zbytky Kapitolia a méně nápadné pozůstatky divadla. Decumanus zde vedl po severní krátké straně fóra, které odděloval od hlavního městského chrámu stojícího na úpatí pahorku Cidneo, zatímco na protilehlém jižním konci uzavírala fórum bazilika. Na části území fóra dnes leží náměstí, které je po něm pojmenováno, Piazza del Foro. V proluce tu vidíme i kratičký úsek jednoho z portiků, které lemovaly fórum po jeho dlouhých stranách. To podstatné ale na nás čeká na druhé straně Via dei Musei, v Archeologickém parku římské Brescie.
Návštěvnické centrum je vedle Kapitolia, ale po zakoupení vstupenek nejdeme hned tam, nýbrž do podzemí. V klimatizovaném prostoru se tam skrývá nová expozice otevřená v roce 2015, která se věnuje republikánské éře. Oblast současného Kapitolia byla náboženským centrem nejméně od 5. stol. př. n. l. Krátce po roce 89 př. n. l., kdy obyvatelé Předalpské Galie získali právo užívat římské zákony, zhruba mezi roky 89–75 př. n. l., zde byl postaven nový chrám tvořený čtyřmi menšími chrámky vedle sebe. A právě jejich pozůstatky včetně fresek na stěnách, jež jsou v severní Itálii naprosto ojedinělé, představují to nejcennější v podzemní expozici.
Za císaře Vespasiána, v letech 73–74, byl tento republikánský chrám zbourán a na jeho místě vystavěno Kapitolium, chrám určený pro uctívání trojice kapitolských bohů, kterou tvořili Jupiter, Juno a Minerva. Ten už měl podobu společné stavby s jednou střechou, ale s třemi vchody do tří cel. Prostřední vchod do Jupiterovy svatyně byl zdůrazněn předsíní s šesti korintskými sloupy. Kapitolium se využívalo až do konce 4. stol., kdy byl chrám v souvislosti se stále větší popularitou křesťanství opuštěn. Pro moderní dobu…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nejkrásnější turistické železnice Evropy