Více než dvouapůltisícové městečko Gardone Riviera na západním, lombardském břehu Lago di Garda považují mnozí za jedno z nejkrásnějších letovisek u jezera vůbec. Ne nadarmo se mu v minulosti říkávalo „gardská Nice“.
Přídomků pro tuhle obec by se našlo víc a určitě by mezi nimi nemělo chybět označení città giardino, „zahradní město“. V tomto případě nevzešlo z existence několika zahrad, o kterých ještě uslyšíme. Samo město je totiž jednou velkou zahradou. Právě tady se snad nejvíc z celé oblasti kolem Gardského jezera snoubí středoevropská flóra s tou mediteránní díky jedinečné chráněné poloze a z ní vyplývajícího mikroklimatu. Citrusy, agáve nebo cypřiše tu bezuzdně bují ve veřejných parcích i soukromých zahradách. Mimochodem, citrusy – Gardone Riviera je ve směru od severu k jihu sedmou obcí z osmi, které od Limone sul Garda po Salò tvoří na západním pobřeží jezera Rivieru dei limoni, Citronovou riviéru.
Počátky turistického ruchu v tomto letovisku jsou spojeny s vídeňským inženýrem Ludwigem Wimmerem. Roku 1875 zde absolvoval delší rekonvalescenční pobyt kvůli svým plicím – a jako mnozí před ním i po něm, zamiloval si to tady. Jenže na rozdíl od jiných správně rozpoznal potenciál, který v rybářské vesnici vprostřed středomořské flóry dřímá. Koupil si vilu Cargnacco, usadil se tady a v roce 1881 se dokonce stal zdejším starostou. Začal Gardone propagovat ve střední Evropě jako skvělé letovisko především pro zimní pobyty, a aby přilákaní hosté měli kde bydlet, rozhodl se přímo na břehu jezera postavit velký hotel, v té době první opravdu velký hotel (300 pokojů) u celého jezera. Jeho otevření v roce 1884 se nedožil, zemřel několik měsíců předtím, ale monumentální Grand Hotel Gardone s nepřehlédnutelnou věží stojí na nábřeží dodnes. V průběhu let hostil nejrůznější osobnosti uměleckého světa i politiky, za 2. sv. války v něm byla nemocnice i s operačními sály, absolvoval několik rekonstrukcí a úprav, pokojů má dnes „jen“ 167, ale pořád patří k nejhonosnějším adresám ve městě a je nejlepším ztělesněním proměny venkovské obce v mondénní klimatické lázně.
Zahrada zubaře Hrusky
Sliboval jsem zahrady – pojďme tam. V Gardone jsou dvě místa, která by neměla návštěvníkům uniknout. Obě jsou v horní části obce nazývané Gardone Sopra. Při cestě od jezera dojdeme nejprve k Giardino Botanico Fondazione André Heller. Maličká zahrada (pouhý jeden hektar) s dlouhým názvem je místem doopravdy magickým. Její historie se začala psát před více než 100 lety a na jejím počátku stál opět jeden Rakušan, v tomto případě zubní lékař specializující se na paradontózu, ale také nadšený botanik, etnolog a esejista Arthur Hruska. Muž, k jehož pacientům prý patřil i poslední ruský car a několik papežů, se usadil v Gardone, koupil zde benátskou vilu se zrušenou vinicí a ještě před první světovou válkou si začal realizovat svůj sen a přeměňovat bývalou vinici v botanickou zahradu pro nejrůznější rostliny z pěti kontinentů. Svedl sem potůčky, vytvořil jezírka s mokřinami na březích i skaliska z tufu. Zahradě se věnoval až skoro do konce svého dlouhého života – Hruska zemřel v roce 1971 ve věku 91 let.
Pak ale přišlo sedmnáctileté období úpadku, vila zchátrala tak, že se jí propadla střecha, a co se stane za 17 let s neudržovanou zahradou, to si každý, kdo někdy pečoval aspoň o kousek zeleně, dovede snadno představit. V roce 1988 ale vstoupil do příběhu další Rakušan, André Heller. Svého času v německy mluvících zemích populární zpěvák, ale později také multimediální umělec, kulturní organizátor, spisovatel či herec byl třeba uměleckým ředitelem fotbalového mistrovství světa v Německu v roce 2006 a vytvořil známý zážitkový svět Swarovski Kristallwelten nedaleko Innsbrucku, o němž jsme svého času psali v čísle věnovaném Tyrolsku (Země světa 9/2013). Heller nemovitost koupil a rozhodl se, že ji obnoví. Vila přístupná není, neboť v ní majitel občas žije, ale zahrada je, po zaplacení vstupného, přístupná všem. Heller navázal na Hruskův odkaz a vytvořil na „šťastném vzduchu“ zahradu, kde roste na 2000 druhů rostlin a která je „sbírkou světových regionů“. A nejen to – doplnil ji o různá umělecká díla od Rudolpha Hirta, Roye Lichtensteina, Keitha Haringa, Susanne Smoegenerové a jiných současných umělců, čímž dodal zahradě další rozměr. Mnohá díla symbolizují různé kultury a náboženství, a tak tu najdeme…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nejkrásnější turistické železnice Evropy