Jezero Tenno
V blízkém okolí Lago di Garda leží několik dalších menších jezer. Zdaleka nejsou tak proslulá, i já je znám zatím jenom z fotografií. Tím více jsem na ně ale zvědavý, a tak se chci ke třem z nich podívat.
Protože jsem právě absolvoval prohlídku vodopádu Varone, nejblíže to teď mám k jezeru Tenno. Leží v údolí Tenno-Ballino nad vodopádem, s nímž je na dálku v kontaktu, jelikož mu prostřednictvím řeky Torrente Magnone trochu přispívá na výživné. Osm kilometrů vzhůru po silnici místy zamotané do serpentin a po necelé čtvrthodině zastavuji na parkovišti vedle hotelu s restaurací. Odtud už musím pěšky po dlážděném schodišti klesajícím dolů strmou strání přímo k hladině jezera, jež fascinuje průzračností a smaragdovým zabarvením své vody evidentně každého, kdo tady postává. Mobily jsou v permanenci, ještě rychle selfie s hejnem pstruhů, kteří připluli ke břehu v bláhové naději, že dostanou něco na zub.
Na rozdíl od většiny jezer na jižním alpském okraji, která jsou dílem ledovců, Tenno se zrodilo po katastrofické události. Někdy na přelomu 11. a 12. stol. došlo na západním úbočí Monte Misone k obrovskému sesuvu, jenž přehradil údolí pod horou do dvousetmetrové výšky. Vzdutá řeka Rio Secco, protékající údolím, jeho část nad bariérou zalila vodou, takže vzniklo rozlehlé jezero, které se v následujících třech stoletích v důsledku částečné destrukce bariéry zmenšilo na současnou velikost. S průměrnou hloubkou 20 m dnes zaujímá plochu asi 20 ha, jeho jediným větším přítokem je nadále Rio Secco. Tenno nemá viditelný odtok, přebytečná voda odchází podzemím, aby se po několika stech metrech dostala na povrch, níže posílila tok Torrente Magnone a s ním se prolétla ve zmíněném vodopádu.
Na březích Tenna je několik menších kamenitých pláží, koupání je tu povoleno, jenže v nadmořské výšce 570 m voda většinou nebývá moc teplá. Kdo po koupání netouží, ale chtěl by se z hladiny rozhlédnout, může si půjčit kajak nebo šlapadlo. K jezeru se ale určitě vyplatí zajet jen tak, aniž by tu člověk vyhledával nějaké aktivity. Tenno je prostě a jednoduše krásné. Má i krásnou polohu, hoví si v náruči lesnatých hor a k jeho malebnosti přispívá také malý ostrůvek se vzrostlými stromy, který se ovšem při nižším vodním stavu stává poloostrovem.
Od jezera se vracím stejnou cestou, jakou jsem přijel. Bohužel nemám už čas zastavit se ve vesničkách Canale di Tenno a Calvola, které si zachovaly středověký ráz a patří v tomto směru k nejosobitějším v celé Itálii. Krátkou zastávku dělám o něco níže v obci Tenno, jež si starou zástavbu uchovala jen zčásti, hlavně kolem podsaditého kamenného hradu. Tady obdivuji různé popínavky na domovních fasádách, a přitom mně obzvlášť padne do oka dům, jehož skoro celé přízemí halí stovky drobných květů jasmínovky vonné. Uličkami ale jen projdu mezi vinice, za nimiž stojí poblíž okraje skalního útesu kostelík sv. Vavřince. Tahle…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nejkrásnější turistické železnice Evropy