Brighton-Hove jako město-dvojče existuje teprve několik let a hrdý přídomek „city“ si toto místo vysloužilo také úplně nedávno. Historie přímořského letoviska Brighton je však dlouhá a bohatá na dramatické události, hlavně ve spojení s královskou rodinou. Zvláštní jas světla odraženého od mořské hladiny dalo městu Brighton jméno – „bright“ znamená jasný, zářivý. Optimistická atmosféra města přitahuje organizátory kulturních a sportovních akcí. Na jaře se zde sjíždějí majitelé motocyklů Harley-Davidson, na podzim u pláže končí jízda veteránů Londýn – Brighton a na květnový kulturní festival přijíždějí lidé z celé Evropy.
Ještě na začátku 18. století žilo na místě dnešního Brightonu jen tisíc lidí. O rozvoj místa se nejvíce zasloužil Dr Russell, jehož pamětní deska je umístěna na domě přes ulici od mola Brighton Pier. Kolem roku 1750 začal propagovat koupání v moři jako léčebnou kůru a dokonce doporučoval pití mořské vody. První návštěvníci primitivních mořských lázní začali přijíždět z blízka i zdaleka, hlavně aristokracie zavedla novou módu cestování za „léčivou“ vodou a mořským vzduchem. I když jim zpočátku trvala jízda kočárem z Londýna dva dny, v roce 1820 už bylo možné dorazit do Brightonu za šest hodin.
Bohatým návštěvníkům bylo třeba poskytnout adekvátní ubytování, a tak se začal formovat první „turistický průmysl“. Rybáři začali sdílet pláž s koupajícími se nadšenci. Rozvoj města si vyžádal stavbu divadla (Royal Theatre z roku 1807), knihovny a závodiště pro koně. Ani královská rodina nemohla zůstat pozadu při objevování blahodárného účinku přímořských lázní. Zejména pro Prince Regenta, pozdějšího krále Jiřího IV., se na konci 18. století stal Brighton druhým domovem. Pod jeho vlivem vzniklo nové odvětví architektury, tzv. regentská, která je charakterizovaná ozdobnými fasádami a litinovými balkóny a zábradlím. V tomto jedinečném stylu je postaveno mnoho budov, zejména v blízkosti pláže; tradiční barva fasád je světle žlutá. Princ Regent vytvořil z Brightonu „Londýn při moři“ (London-by-the-Sea) a využíval relativní volnosti k nekonvenčnímu způsobu života – proslulé byly jeho milostné aféry, kulminující v tajném sňatku s Mrs Fitzherbert (ten byl později prohlášen za protiprávní).
Hlavní zásluhou Prince Regenta byla stavba proslulého Královského pavilonu (Royal Pavilion). Tato unikátní stavba je dílem architekta Johna Nashe, i v dnešní době představuje hlavní brightonskou pamětihodnost pro návštěvníky. Na první pohled je pavilon přeludem z orientálních pohádek – cibulovité věže a věžičky, minarety a ozdobné prvky fasády rozhodně nepatří mezi typicky anglickou architekturu, spíše navozuje indické asociace. Uvnitř pavilonu převládá čínský styl – opulentní výzdoba v zářivých barvách se spoustou exotických květin, zvířat a nezbytných draků musela oslnit i ty nejvybíravější aristokraty. Ještě dnes se pro zvláštní příležitosti používá královská jídelna s masivním ornamentálním lustrem. Barevná fantazie a množství ozdob nesplňují měřítka dobrého vkusu pro každého; někdo dá přednost komorněji laděnému hudebnímu salonku či rozlehlé královské kuchyni naaranžované v dobovém stylu a s bezvadně vyleštěným měděným nádobím. Vedle pavilonu, v budově s kopulí (Dome), kde byly v minulosti velmi luxusní královské stáje, je dnes koncertní sál s výbornou akustikou.
Sláva pavilonu netrvala příliš dlouho – královská rodina si našla novou zábavu jinde. Viktoriánská doba přinesla mnohem širší možnosti pro cestování a sama královna Viktorie neměla Brighton příliš v lásce; stěžovala si údajně na nepříjemné místní lidi. Unikátní stavba pavilonu byla zachráněna před demolicí díky iniciativě městských radních, kteří budovu koupili a renovovali pro pořádání různých kulturních akcí. Pověst Brightonu jako přímořských lázní však přetrvala a návštěvníci sem začali přijíždět z celé Evropy, hlavně šlechta, slavné osobnosti, členové vlády a také umělci. Železnice, která spojila Brighton s Londýnem v roce 1841, znamenala značný příliv návštěvníků. Již během roku 1862 navštívilo Brighton 130 000 lidí, někteří přijeli na víkend právě z Londýna. Automobilová doprava znamenala další pokrok v dostupnosti pro stále širší okruh návštěvníků – klasický film Genevie slouží jako dobová ilustrace „závodů“ automobilových veteránů. Tato každoroční tradice jízdy starých aut je udržována dodnes.
Založení akvária v roce 1872 (dnes Sea Life Centre) znamenalo další přitažlivou atrakci – po několika renovacích dnešní návštěvník prochází plastikovým tunelem navozujícím iluzi volného moře, se žraloky a rejnoky přímo nad hlavou..
První molo v Británii bylo vystavěno v Brightonu již v roce 1823 – tehdy sloužilo současně jako přístaviště i jako promenáda. Na konci 19. století však bylo smeteno bouří, a tak se městští radní rozhodli postavit mola hned dvě: na západě West Pier a poblíž pavilonu Palace Pier. Starší West Pier zažilo období největší slávy po roce 1866, kdy se zde pořádala divadelní představení a koncerty. Nedostatečná údržba a hlavně hurikán v roce 1987 znamenaly odtržení mola od břehu a postupné chátrání. Různé společnosti na záchranu mola se zalekly vysokých nákladů na rekonstrukci, a tak se dnes návštěvníkovi naskytne smutný pohled na trosku s viktoriánskými ozdobami, která je postupně rozbíjena mořskými bouřemi. Naproti tomu Palace Pier (nyní nazývané Brighton Pier) si vede velmi dobře i po více než 100 letech existence. Je zde stále živo, prodejní stánky nabízejí cukrovou vatu, zmrzlinu a další pochoutky. Tradiční specialita „Brighton rock“ (bonbónová tyč s obrázkem) je stále populární. Zejména mladší návštěvníci jsou přitahováni hracími automaty, simulátory a dalšími atrakcemi ve stylu zábavního parku.
Dnešní Brighton by bez turistů těžko přežil. Část obyvatel je zaměstnána ve službách s „turistickým průmyslem“ přímo souvisejících. Pobřežní promenádu lemují hotely – od impozantních výstavných budov až po rodinné penziony. Grand Hotel se zapsal do historie z několika důvodů: byl otevřen v roce 1864 jako vrchol luxusu, s výtahy a elektrickým světlem; v roce 1984 zde byl spáchán neúspěšný bombový atentát na Margaret Thatcherovou. Nová rekonstrukce následovala po hurikánu v říjnu 1987, kdy byla vichrem vrženými oblázky z pláže rozbita všechna okna a fasáda získala značně „poďobaný“ vzhled.
Pro turisty zvyklé na středomořské písečné pláže je ta brightonská spíše zklamáním. Trochu písku je vidět za odlivu, ale ležet hodiny na oblázcích není moc příjemné, zejména vane-li čerství větřík. Také teplota vody je tady většinou jen pro otužilce, s výjimkou déle trvajících veder. Angličané mají rádi své pohodlí a proto vymysleli plážové kabinky v uctivé vzdálenosti od moře, které je chrání před větrem a občasnou přeháňkou. Nezbytný odpolední šálek čaje se pije také v těchto pestrých plážových mini-chatičkách.
Na východ od města byl vybudován obrovský přístav „Marina“, ale velká většina plavidel zde jsou jachty, plachetnice a další rekreační plavidla. Některá z nich fungují pouze jako zakotvené „chaty“ na vodě, které se na volné moře dostanou jen výjimečně.
Po prohlídce Královského pavilonu zamíří většina návštěvníků do populárních úzkých uliček „Lanes“, které slouží jako průchody pro pěší. V malých krámcích nejdete starožitnosti i kýče, moderní umění, klenoty a modelové oděvy a třeba i třeba zastavárnu se starodávným znakem tří zlatých koulí. Příjemné je posezení v některé z kavárniček nebo před pravou viktoriánskou hospodou a pozorování života kolem. V Brightonu je možné ochutnat čerstvé plody moře, v sezoně ústřice a zajímavé druhy ryb. Tradiční obchůdky prodávající rybu s hranolky (fish and chápej) najdete spíše poblíž pláže. A množství restaurací je skoro až neuvěřitelné, kromě evropských zde jsou zastoupeny i asijské a jihoamerické kuchyně.
Regentská architektura, jako dědictví rozmařilého prince, se dočkala plného rozvoje zejména v první polovině 19. století. Pro Brighton jsou dodnes charakteristické sloupky, stříšky nad dveřmi, balkóny a ozdobné římsy a verandy. Někdy se přímo kopírovaly obrysy částí Královského pavilonu. Použití litiny na zábradlí schodišť, balkóny a jiné ozdobné detaily bylo v té době novinkou, a také dnes patří tyto dekorace k vyhledávaným prvkům (hlavně pro realitní agenty). Většinou tříposchoďové domy, které lemují pobřežní silnici, jsou na několika místech stavěny do oblouku (tzv. crescents), aby byla možnost vyhlídky na moře co největší. Napomáhají tomu také vystupující okna (bay windows), která patří k další tradici pokračující i v moderní architektuře.
Město je omezeno na jihu mořem a na severu pahorky křídové vrchoviny South Downs, a proto se rozpíná podél pobřeží – jednotlivá místa jsou postupně absorbována (čemuž odpovídá nynější název Brighton-Hove). Moderní život a obchodní podnikání má někdy malou úctu k minulosti, staré domky se na mnoha místech krčí ve stínu vysokých budov. Šedesátá léta znamenala i pro Brighton výstavbu několika panelových domů a nové kancelářské budovy, poschoďová parkoviště a obrovská obchodní střediska zaujímají stále více prostoru. Obchodní komplex Churchill Square a konferenční středisko Brighton Centre patří k „prohrám“ ve snaze skloubit starou architekturu s moderními stavbami. Pod tlakem skupiny nadšenců „Za starý Brighton“ se však podařilo vštípit městským radním myšlenku, že unikátní charakter a historické budovy přitahují turisty a tedy i finance do města. Ještě dnes se můžete ubytovat ve starobylém hotelu Old Ship z roku 1559. Je ale dražší přestavovat staré domy, zejména když mají fasádu z černých tzv. „matematických dlaždic“ či z pazourku, protože řemesla, orientovaná na tyto stavební materiály, již zanikla. Když si slavný architekt Sir Basil Spence přál zakomponovat stěnu z pazourku do jedné z budov blízké univerzity, musel úkol svěřit řemeslníkovi z Polska. Ze středověku v Brightonu mnoho památek nezůstalo – kostel sv. Nicholase ze 14. století byl přestavěn ve století devatenáctém, má však 800 let starou křtitelnici. Goticky vyhlížející kostel sv. Petra je dílem téhož architekta, který postavil budovy Parlamentu v Londýně, a je pouze necelých 200 let starý.
Dnešní Brighton-Hove se však rozhodně nedívá jen zpět do minulosti. Atmosféra města je poznamenána přítomností studentů ze dvou blízkých univerzit (University of Sussex a University of Brighton), kterých tu studuje přes třicet tisíc. Bohémský způsob života přitahuje nekonvenční jedince a zejména mladé umělce.
Brighton-Hove se stále více snaží navodit dojem kulturního a nákupního střediska se zajímavými zábavními i sportovními podniky. Každoročně pořádaný tenisový turnaj a cyklistický závod Londýn – Brighton mají své stálé příznivce. Netradiční životní styl města může být přitažlivý i pro turisty – můžete se potkat s veselým průvodem pestře oblečených homosexuálů a transvestitů, nebo pozorovat staletí staré představení tanečníků Morris Dancers za doprovodu rolniček a tradiční kapely. Večerní procházka po promenádě a návštěva koncertu či divadla vás jistě přesvědčí, že „London-by-the Sea“ stále vyzařuje unikátní atmosféru a magnetickou sílu, která vybízí k opakovaným návštěvám.