V období na přelomu 19. a 20. stol. poznamenala evropskou architekturu zdobná secese. První její známky se objevily ve viktoriánské Anglii, kde se s novým směrem známým jako Arts and Crafts a později Modern Style seznámil i maďarský architekt Ödön Lechner. Natolik mu propadl, že po návratu z Londýna opustil historizující sloh a stvořil maďarskou podobu secese.
V Londýně Lechner pobýval společně s podnikatelem Vilmosem Zsolnayem, který v Pécsi vybudoval největší firmu na výrobu keramiky v rakousko-uherské monarchii. Právě barevné keramické obkládačky, a také do té doby jen málo využívané železo, železobeton, litina a sklo, patřily k netradičním materiálům, které secese přijala za své. Zsolnayova továrna se stala dvorním dodavatelem architekta Lechnera, který své secesní křivky, vlnky, obloučky a hlavně ornamenty, jež jsou v secesi samou podstatou umění, mohl navrhovat v nejrůznějších barevných odstínech pécské keramiky. Umělecky i technicky nadaný Vilmos Zsolnay zavedl do výroby mnoho vlastních patentovaných materiálů, které výborně snášely extrémní klimatické podmínky, a hodily se proto jako ozdobné obklady staveb i jako střešní krytina. Lechner ve snaze odlišit maďarskou architekturu od rakouské vložil do svých návrhů prvky lidové kultury a Orientu, jímž chtěl v době oslav tisíciletého výročí příchodu Maďarů do Evropy připomenout jejich původ. Lechnerova invence a keramika Vilmose Zsolnaye tak určily charakter nastupující maďarské secese, považované za národní styl. Bohatým využíváním rostlinných ornamentů a také keramiky, byť se tento materiál samozřejmě využíval i v dalších uměleckých směrech, má maďarská secese ze všech jejích evropských odnoží, ať již pojmenovaných Art Nouveau, Jugendstil či Modern Art, nejblíž ke Gaudího barcelonskému stylu. Proto se o Lechnerovi také někdy mluví jako o maďarském Gaudím.
Obytný dům Penzijního ústavu maďarských železničářů v Budapešti z let 1881–1884 a krásně zrestaurovaný Thonetův dům ze stejné doby jsou první stavby, na jejichž fasádě se pro Lechnera tolik typická keramika objevila. Zřejmě nejzásadnější Lechnerovou stavbou je velkolepé Uměleckoprůmyslové muzeum, dokončené v roce oslav milénia 1896. Jeho střecha září žlutozelenými keramickými obklady. Nad hlavní výstavní halou v orientálním stylu se na železných sloupech vypíná střecha skleněná. O rok později Lechner dostavěl budovu Geologického institutu. Secese se zrodila na protest proti těžkopádným historizujícím slohům. Architekty oprostila od přísných zásad pravých úhlů a symetričnosti, poskytla jim větší volnost a tvůrčí radost. Ta přímo vyzařuje z nejpozoruhodnější stavby Ödöna Lechnera, bývalé Poštovní spořitelny v ulici Hold, jež je považována ze vrchol jeho díla. Vznikla v roce 1901. Její fasádu pokrývají žluté keramické ozdoby, které se střídají s malovanými ornamenty na omítce. Po cihlových sloupech na průčelí lezou vzhůru zlaté keramické včely, aby dopravily své úspory až do kupole ve tvaru úlu. Jedinečná střecha ze zelených, žlutých, modrých a hnědých šestihranných dlaždic jasně září proti obloze. Je plná květin známých z lidových výšivek, andělských křídel, tureckých turbanů a děsivých dračích ocasů. Všechna její nádhera je z chodníku velmi vzdálená. Když se Lechnera ptali, proč vytvořil tak okrasnou střechu, když ji z ulice nikdo neuvidí, mistr prý odvětil: „Ptáci ano.“
Další honosnou stavbou budapešťské secese je Greshamův palác na Rooseveltově náměstí, dnes hotel Four Seasons. Jeden z nejosobitějších architektonických skvostů si v maďarské metropoli nechala postavit britská pojišťovna Gresham Life Assurance Company. Návrh vytvořili budapešťští autoři Zsigmond Quittner a bratři József a László Vágóvi. Dokončena byla v roce 1907. Průčelí vyniká charakteristickými secesními motivy včetně přírodních prvků. K recepci pod skleně…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Budapešť