Stačí nasát teplý vzduch prosycený solí, zaposlouchat se do křiku racků a nechat se unášet v čase. Při troše fantazie se tu zas tak moc nezměnilo, hluk na barvitých tržištích ve čtvrti Bur Dubaj (Bur Dubai) na západní straně Creeku utiší až čas modlitby, oběda nebo odpolední siesty. Dříve se tu nabízely perly, dnes textil, tradiční oděvy a šátky, indické ubrusy, dřevěné dekorace, taburetky a samozřejmě suvenýry z Číny. Sem tam někdo ve snaze prodat oficiálně zakázané napodobeniny zašeptá: „Nice watches, copy watches, perfumes, handbags Burberry, Louis Vuiton…“. Pokud máte světlé vlasy, budete zde Natašou, na tmavovlásky pokřikují prodejci z Pákistánu a Afghánistánu „Šakiro“…
Dubajská tržiště nemohou soupeřit s výstavností a architektonickými skvosty bázárů v Turecku, Maroku nebo Egyptě ani s rozlehlými súqy, kterými se například pyšní město Kuvajt. Konstrukce jsou jednoduché, dřevěné, ne příliš zdobné, ale vynikajícím způsobem navozují atmosféru dob minulých.
V blízkosti Velkého tržiště (as-Súq al-Kabír) stojí pevnost al-Fahídí, nejstarší stavba v Bur Dubaj (jméno znamená „dubajská pevnina“) i v celé Dubaji. Původně obranná věž z roku 1799 byla později rozšířena, od roku 1971 zde sídlí hojně navštěvované etnografické muzeum. Pevnost je vystavěna z korálových bloků, vápence a malty z rozdrcených ulit a lastur. Těmto stavbám se říká bajt murdžán („dům korálu“) a bývaly vyhrazeny panovníkům nebo bohatým obchodníkům. V horských oblastech se stavěly opevněné domy z kamene. Pro pobřeží a oázy byl typický bajt aríš či barasti, jednoduchá stavba ze dřeva mangrovníků a palmových listů.
Na přelomu 19. a 20. stol. se na arabskou stranu Perského zálivu přesunulo mnoho obchodníků z jihu Persie, zejména z města Bastak, aby se vyhnuli daním uvaleným perskou vládou. Tehdejší vládce Dubaje šejk Maktúm bin Hášir al-Maktúm daroval těmto obchodníkům pozemky u Creeku, aby si tam mohli postavit domy, a zprostil je daňové povinnosti. Půda byla vázána rezidencí v Dubaji a nemohla být prodána. Sacíd bin Maktúm, který vládl úctyhodných 46 let (1912–1958), pokračoval v politice svých předchůdců a půdu Íráncům daroval natrvalo. Celé rodiny proudily z Íránu do Dubaje z politických a náboženských důvodů také ve 20. a 30. letech 20. stol. Některé z jejich domů stojí dodnes a jsou k vidění v lokalitě, které se říká Bastákíja nebo čtvrť al-Fahídí.
Jedno- nebo dvoupodlažní domy jsou natěsnány vedle sebe v úzkých uličkách (sikka), většina má malebné vnitřní dvorky, verandy a arkýře. Stavby, které prošly v posledních letech náročnou rekonstrukcí, odrážejí architektonický styl perské dynastie Safíjovců (1502–1736). Vyznačují se zdobenými dřevěnými dveřmi a zdobenými štukovými fasádami (motivy pávů, holubic, palem, květin ve váze i abstraktní vzory), využívalo se týkové a mangrovníkové dřevo. Hlavní dveře se plně otevíraly jen při speciálních příležitostech jako náboženské svátky, svatby a pohřby. Ženy obvykle vycházely z domu postranními menšími dveřmi rovnou do okolních uliček. Stinné dvorky a nádvoří schované za nepřístupnými jednolitými zdmi jsou charakteristickým rysem obytných domů a paláců na Blízkém východě, neboť si zde rodiny mohly užít soukromí a nerušeně se scházet. Přestože domy mívaly vlastní studnu, voda z ní se většinou nekonzumovala a sloužila pouze k praní prádla.
Dalším charakteristickým znakem zdejších domů je madžlis („místo k sezení“), hala nebo předsálí obvykle v přízemí, kam jsou uváděni hosté a kde jim je nabídnuta káva a datle či malé pohoštění. Bývala to jediná místnost s velkými okny do ulice, které vyzývaly kolemjdoucí k návštěvě. Odehrávají se zde oficiální obchodní schůzky i neformální setkání. Madžlis je především mužskou záležitostí, movitější domácnosti měly zvláštní madžlis pro ženy. Sedělo a stolovalo se na zemi na matracích, zdobených podložkách a pestrých kobercích. V roce 2015 byl madžlis zapsán na seznam Nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO jako základní element arabské kultury v SAE, Saúdské Arábii, Ománu a Kataru. Srdcem každého sousedství byla mešita, v dosahu všech byla Páteční mešita na Velkém súqu. Dochovala se zde i malá část původního opevnění z korálu…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Dubaj