Z komína mohutného trajektu se vyvalil hustý tmavý kouř. Lodní šrouby se roztočily na plné obrátky a plavidlo vyrazilo na otevřené moře. Hlasitým houkáním jako by si loď ulevila po složitém manévru, kdy – připevněna k molu lanem – se nejprve na místě otočila o devadesát stupňů, aby vůbec mohla vyplout z malého přístavu, v němž zabírala celou délku mola.
Od stolků kavárny pod podloubím honosných paláců lemujících pobřežní třídu via Roma sledovali odplutí lodě s velkým zájmem turisté, ale nezevšednělo ani místním. Spousta Sardiňanů sem ostatně vyprovázela své příbuzné, kteří se k nim skláněli ještě z paluby trajektu, a všichni na sebe vzájemně pokřikovali, dokud je burácející motory nepřehlušily. Na via Roma se sbíhají všechny hlavní ulice města, k molům vedou dokonce i železniční koleje. Přístav se doslova dotýká města. Od fronty okrových až hnědočervených fasád domů ho dělí pár desítek metrů nábřeží a široká třída via Roma. V odpolední špičce se po ní táhne kolona aut, skútrů a motorek, kterou usměrňují policisté v tropických přilbách. Chodci hledají chladivý stín pod arkádami, jimiž lze projít takřka po celé délce via Roma. Ulice k ní kolmé stoupají zvolna vzhůru na pahorek, ke staré čtvrti Castello.
Původní osadu pravděpodobně založili Féničané. Proslulí mořeplavci a obchodníci se na svých plavbách z východního Středomoří na Iberský poloostrov zastavovali v přilehlém Zálivu andělů, kde pobřeží vytvořilo skvělý přírodní přístav. Poskytoval jejich flotile nejen bezpečné a chráněné kotviště, ale také možnost naložit na palubu čerstvé zásoby. Z původního opěrného bodu se tak brzy stalo jedno z nejvýznamnějších obchodních středisek na této trase. Lodě naložené zbožím z Východu tady spustily kotvy, aby mohly část nákladu směnit za místní produkty, zvláště vlnu, sýry, nerosty a obilí. Strategicky položený přístav později využívali Kartaginci a Římané. O jejich faktické přítomnosti svědčí objevené kartaginské hrobky či římský amfiteátr ned…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Sardinie