Pětadvacetitisícové město Caravaca de la Cruz nemá mezi ostatními obcemi Regionu Murcia konkurenci. Množství zajímavých historických staveb je ještě umocněno legendami, jež se k městu vážou a připomínají se každoročními barvitými slavnostmi. A nejen to – postaraly se i o výjimečné postavení Caravacy coby města svatého.
Do Caravacy přijíždíme první dubnovou sobotu vpodvečer. Hotel máme rezervovaný ve staré části města, kam je cesta autem pokaždé dobrodružství, ale tentokrát se komplikuje až nečekaně. Zákaz vjezdu tam, kde nikdy nebyl. Vedlejší ulice je jednosměrná v protisměru, tak tou další? „Ne, tam se dál nedostanete, kousek dál je uzavírka, musíte nahoru na to velké parkoviště,“ radí nám místní. Jejich hlasy přehlušují detonace jako od výbušek, v dálce hlukot davu, snad i hudba… Jak se z parkoviště blížíme s veškerou bagáží k hotelu, prodíráme se stále hustším davem. „No jo, my dnes máme Día del Cristiano, Den křesťanů,“ směje se recepční. A pokračuje: „Běžte se podívat, teď už se všechno odehrává jenom na Plaza del Arco, hned za rohem.“ Ještě na nás ale v restauraci naproti čeká večeře, a tak na hlavní caravacké náměstí s radnicí dorazíme až k jedenácté. Slavnost je ve své poslední fázi – náměstí zaplněné tak, že se jen stěží dá protlačit podél domů kousek dál, slušně rozjetý večírek, pivo i jiné nápoje tečou proudem. Živá kapela před chvílí dohrála, pódium teď ovládá velmi hlasitý DJ. Nasáli jsme atmosféru a shodli se, že zítra se sem vydáme ještě jednou.
Neděle ráno na Plaza del Arco. Ještě není devět, liduprázdno, dlažba čerstvě ostříkaná, nikde žádné odpadky, jen prázdné pivní sudy a narovnané přepravky s lahvemi před několika bary dávají tušit, že před pár hodinami tady bylo hodně veselo. Úplně sami tu ale přece jenom nejsme, společnost nám dělá křesťanský rytíř opírající se o meč a Maur přehazující přes sebe rozevlátý plášť, oba vysocí přes dva metry. Pomník Maurů a křesťanů vytvořil známý valencijský sochař Rafael Pi Belda v roce 1983 jako vůbec první z dlouhé řady svých velkých bronzových památníků, s nimiž se lze setkat na různých místech nejen Regionu Murcia, ale i Valencijského společenství a Kastilie-La Manchy. Ostatně za chvíli uvidíme další, ale nepředbíhejme.
Maurové a křesťané… Jejich vztahy po řadu staletí určovaly dějiny ve větší části dnešního Španělska. V 1. pol. 13. stol. se reconquista blížila k Murcii i k Valencii, do jejíž jurisdikce tehdy Murcia spadala. Ono „znovuzískání“ území křesťany mělo různé podoby, od vojenského dobývání přes politické dohody až k vysílání misionářů, kněží, kteří měli šířit na ještě stále muslimských územích evangelium. Jedním z nich byl i Ginés Pérez de Chirinos. Po nějaké době byl odhalen a uvězněn v Caravace na hradě. Když v roce 1232 přijel do města valencijský vládce Saʼíd Abú Saʼíd, nechal si předvést uvězněné křesťany a ptal se jich, co dělají. Ginés Pérez přiznal, že je kněz a jeho prací je mj. sloužit mši. Popsal vládci její průběh včetně proměnění chleba a vína v tělo a krev Ježíše. Abú Saʼíd chtěl mši vidět, nechal připravit vše potřebné, ale chyběl oltářní kříž, protože v muslimské zemi žádné kříže nebyly. A najednou se za oknem objevili dva andělé nesoucí nevelký pektorální kříž. Byl to kříž patriarchální, se dvěma příčnými břevny, mezi nimiž se skrývala maličká schránka a v ní tříska z původního kříže Ježíšova. Nezapomeňme na datum, stalo se to 3. května. Kněz mohl začít sloužit mši, při níž došlo k dalšímu zázraku – když odříkával eucharistickou modlitbu, Abú Saʼíd náhle spatřil namísto připravené hostie krásné dítě. Oba zázraky ho tak zasáhly, že konvertoval ke křesťanství, přijal jméno Vicente Bellvís, uzavřel vazalskou smlouvu s aragonským králem Jaimem I. Dobyvatelem a v jeho službách pak bojoval na jihu Španělska proti Maurům.
A tak spatřil světlo světa svatý Pravý kříž z Caravacy, dobře známý i v mnoha zemích Latinské Ameriky, kde jeho slávu šířili zejména španělští františkáni. V Evropě k němu začali s šířícími se zvěstmi o jeho zázračnosti putovat poutníci zblízka i zdaleka, což trvá dodnes. V současnosti existuje osm různých poutních cest mířících do Caravacy ze všech světových stran. Nejfrekventovanější jsou dvě: Camino de Levante přicházející od východu, začínající v Orihuele, kousek za hranicí ve Valencijském společenství, a vedoucí mj. přes hlavní město Murcia, a Camino de la Vera Cruz, nejdelší ze všech, která vede od severu z Navarry skoro ce…
Úplné znění článku naleznete zde