Jsou místa, pro jejichž návštěvu sebelepší teoretická domácí příprava nestačí. Můžete vědět, kam jít, co hledat, na co se dívat, odkud fotografovat, kde jíst, kde spát, to všechno se dá zjistit, naplánovat, připravit. Ale po příjezdu je pak najednou všechno jinak…
Historickou část Valencie kdysi ohraničovala řeka Turia. Přesněji řečeno její koryto, protože většinu roku byla podobně jako většina toků v suchém Španělsku takřka bez vody. Zato na jaře a po velkých deštích se dokázala proměnit v dravý ničivý proud, jemuž nebylo radno se stavět do cesty. Po velkých záplavách v roce 1957, které si vyžádaly oběti na životech, se Valencie rozhodla udělat rozmarům Turie přítrž a odvést vodu mimo město…
Muzeum umění a věd Read More »
Je asi hodina po poledni a vzduch se tetelí horkem. Není to příliš typické tady, na samém konci Afriky, kde nedaleký Indický oceán obvykle udržuje teplotu na přijatelné úrovni, takže málokdy překročí 30? C. U bahnitého napajedla kousek před námi pije několik prasat bradavičnatých a horko přilákalo k vodě i mohutnou želvu pardálí…
Krasavci z parku Addo Read More »
Z londýnských ulic nenávratně zmizí jeden z poznávacích znaků britské metropole, klasický červený dvouposchoďový autobus známý po celém světě jako doubledecker. Londýnský dopravní podnik London Transport rozhodl, že poslední autobus musí skončit v městské dopravě do konce roku 2005…
Konec jedné legendy Read More »
V předvečer Tří králů bouchají na dveře v Salcbursku nevšední hosté: bájemi opředené obří germánské nadpozemské bytosti – Perchty, představitelé světla a tmy. Se svým průvodem přinášejí plodnost a požehnání přicházejícímu roku. Poctivé a pracovité odměňují, líné a zlé trestají…
Salcburské Perchty Read More »
Vídeňané si rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek zeleně. A komu by snad nestačily parky a zahrady, rozlehlý Vídeňský les, Lainzer Tiergarten či zalesněné kopce Kahlenberg a Leopoldsberg, najde další přírodní zákoutí jen pár kilometrů za hranicemi metropole. Jižním směrem leží zámecký areál Laxenburg, někdejší letní rezidence Habsburků…
Laxenburg – vídeňská humna Read More »
Královský Ascot, to nejsou jen dostihy s téměř třísetletou tradicí, ale také jeden z vrcholů britské společenské sezony. I ve Spojeném království se již málokde v dnešní době tak dbá na dodržování předepsaného oblečení jako právě v Ascotu, městečku nedaleko Londýna…
Ascot – svět koní a britské smetánky Read More »
K málo známým a turisty neprávem opomíjeným indickým památkám patří pevnost Jaigarh Fort, kterou nechal vybudovat roku 1726 rádžputský vládce Sawai Jai Singh na strmé skalnaté hoře poblíž dnešního Jaipuru…
V roce 2001 byl v centru Vídně otevřen jeden z největších muzejních komplexů na světě – MuseumsQuartier, které tvoří asi padesát různých kulturních institucí. Největší část sídlí v pozdně barokních císařských konírnách…
Alexandrie, kdysi sídelní město proslulé královny Kleopatry. O vzniku tohoto jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších středomořských přístavů rozhodl již roku 332 př. n. l. Alexandr Veliký. „Po příjezdu do Kanóbu obeplul dokola jezero zvané Maria a vystoupil z lodi tam, kde nyní leží město Alexandria, pojmenované podle něho…
Egyptští poustevníci považovali eucharistii za očišťování. Podobně jako jeleni, říkal otec Pojmen, kteří se živí hmyzem a hady a které pálí jedy z té stravy vycházející, pospíchají k prameni… tak poustevníci, ranění ďáblovým kousnutím, otrávení špatnými touhami a představami, které v nich probouzí, horoucně touží, aby v sobotu a v neděli opět našli občerstvení a radost u pramene, u Krista, dotykem jeho těla a jeho krve…
Egypt – kolébka mnišství Read More »
Historie města Ismailia je úzce spojena se Suezským průplavem. Založil jej roku 1863 Francouz Ferdinad de Lesseps právě jako svoji základnu pro výstavbu tohoto vodního díla, považovaného ve své době za moderní div světa. Své jméno dostala po tehdy vládnoucím egyptském místokráli Ismail pašovi. Dodnes sídlí v Ismailii ředitelství a řídicí centrum plavby v průplavu…
Ismailia – na půl cesty mezi Středozemním a Rudým mořem Read More »
I když El Alamein byl osídlen již v době vlády Ptolemaiovců, jméno této egyptské vesnice by zřejmě zůstalo neznámé nebýt druhé světové války. V říjnu 1942 se tu odehrálo jedno z rozhodujících střetnutí mezi Spojenci a mocnostmi Osy v severní Africe. „Před El Alameinem jsme nepoznali vítězství. Po El Alameinu jsme nepoznali porážku,“ napsal britský premiér Winston Churchill…
„Ďáblova zahrada“ u El Alameinu Read More »
Písečné pláně v Abú Síru nedaleko Káhiry, které od roku 1975 zkoumají naši egyptologové, vydaly v roce 1998 mimořádně cenné svědectví o životě starého Egypta. Archeologové odkryli neporušenou šachtovou hrobku kněze Iufaa, což se během předchozího půlstoletí nikomu v Egyptě nepodařilo…
Starý Egypt dnešní vědě Read More »
Fajjúm (Fayoum), největší egyptská oáza, rozkládající se v Západní poušti, asi 100 kilometrů jihozápadně od Káhiry, není oázou v pravém slova smyslu. Zdejší voda pro zavlažování totiž nepochází z artézských studní, ale přímo z Nilu. Celé území je protkáno sítí kanálů…
Fajjúm nejsou pouze památky a příroda Read More »
Hluboko v srdci černé Núbie byly po dlouhou dobu ukryty, zpola zaváté pískem, dva skalní chrámy, jež nechal vytesat do skály božský faraon na důkaz své moci, ale také jako vyjádření lásky k ženě…
„Kdo neviděl Káhiru, neviděl svět; její prach je zlato, její Nil je div, její ženy jsou jak černooké panny v ráji, její domy jsou paláce, její klima je mírné, její vůně předčí vůni aloe a potěší srdce: a jak jinak, když Káhira je matkou světa…“ (Z Pohádek tisíce a jedné noci)
Káhira – matka světa Read More »
Théby, Wéset nebo Luxor. Několik jmen pro stejnou lokalitu, která kdysi byla hlavním městem starověkého Egypta. Místo, které je pro poznání jeho historie možná nejdůležitější. Tamní Údolí králů proslavil zejména britský archeolog Howard Carter svým objevem téměř neporušené hrobky faraona Tutanchamona…
Luxor – muzeum pod širým nebem Read More »
Chvála tobě, ó Hapi,
jenž přicházíš, abys živil Egypt,
když stoupáš, celá země jásá
a každý tvor je plný radosti…
Chvála tobě, ó Hapi! Read More »
Rosettská deska je pravděpodobně nejznámějším „kusem skály“ na světě. Nalezl ji francouzský voják někdy uprostřed roku 1799 během Napoleonova tažení do Egypta nedaleko vesnice ar-Rašíd na Nilu. Na plochém čedičovém kameni, velkém jako deska psacího stolu, byly dva staroegyptské nápisy – v hieroglyfickém a démotickém písmu – a jeden řecký…
