Alpy

Už na konci 80. let minulého století bylo zřejmé, že odbavovací hala ruzyňského letiště z roku 1968 brzy nebude stačit rostoucímu počtu cestujících. Státní plánovací komise v roce 1987 dokonce souhlasila s tím, že nový terminál postaví zahraniční dodavatel. Po listopadu 1989 šlo už ale všechno mnohem rychleji, i když také ne bez problémů…

Spolu se soumrakem sestupují na ztichlé alpské louky malá stáda kamzíků doprovázená kvílivými výkřiky kavčat, která zůstávají přes noc ve skalnatých stěnách. Čověk vzrušením ani nedýchá, když pozoruje blížícího se mladého kamzíka s drobnými růžky, který se zatoulal od stáda a soustředěně vypásá trávu mezi kameny. Večerní alpské louky jsou plné šelestů a pohybu. Až do rána, než se na pěšinách objeví první turisté, budou patřit pouze svým divokým obyvatelům…

Ledovce patří k nejdůležitějším součástem přírodního prostředí Alp. Spoluvytvářejí jedinečnou krajinnou scenerii nejvyššího evropského pohoří, ovlivňují přírodní podmínky v jednom z center světové botanické diverzity a zásobují vodou většinu velkých řek Evropy. Zároveň jsou však systémem nejvíce ohroženým: v souvislosti s probíhajícími klimatickými změnami dochází k výraznému úbytku hmoty ledovců, který se navíc stále zrychluje. Od roku 1850 ztratily alpské ledovce téměř polovinu svého objemu a stále častěji dochází k zániku menších ledovců…

Zatím nejstarší archeologické nálezy, podle nichž se dá usuzovat na pohyb lidí přes hlavní alpský hřeben, pocházejí z eneolitu, někdy z přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Lov, pastevectví a hledání nerostných ložisek, to byly prvotní důvody, kvůli nimž se vyplácelo riskovat putování nepřívětivými končinami. Záhy se ovšem stal tou nejsilnější motivací obchod. Až mnohem později se odhodlali k přesunům velehorským prostředím vojevůdci s početnějšími vojsky – vzpomeňme třeba vpády Keltů do Etrurie nebo pověstný Hannibalův dvoutýdenní přechod se slony. Trvalo však ještě hodně dlouho, než stezky vedoucí nejschůdnějšími alpskými průsmyky nahradily silnice…

Lidské osídlení Alp bereme dnes jako samozřejmost, pouze občas staneme v úžasu nad tím, kam všude dokázal člověk nejen proniknout, ale trvale se tam usadit. Jen těžko si však představíme, jak bylo v Alpách prvním lidem, prakticky bezbranným proti nádherným, ale krutým velehorám…

Název horské pastviny alp nebo alpe připomene hned i pojmenování celého pohoří. Aby to ale nebylo tak jednoduché, v bavorsko-rakouském prostředí se pastvině říká dnes častěji alm, ve Švýcarsku, Švábsku, Voralsbersku a Allgäu matte (což by se dalo přeložit taky jako matrace), v nejvýchodnějším výběžku Alp zvaném Wechsel (mezi stejnojmenným sedlem a známým střediskem Semmering) sluje pastvina pro změnu schwaig (cosi jako tišina). Níže položeným pastvinám říkají Švýcaři maiensäss, neboť se na ně vyhání už v máji. Ty vyšší se využívají jen v červenci a srpnu…

Alpský prostor dnes zabírá plochu 182 000 km2 a táhne se obloukem dlouhým 1300 km přes území sedmi států od Nice po Vídeň. Této rozsáhlosti odpovídá i přírodní rozmanitost, na níž zase závisí architektonická pestrost jednotlivých krajů. K tomu připočtěme tranzitní polohu středoevropského horstva a fakt, že každý kmen, který tudy prošel, přispěl svým dílem k výstavbě sídel a jejich dalšímu zvelebování…

Nejvyšší evropské pohoří bylo po dlouhá staletí příliš neprobádané, tajuplné a nebezpečné, opředené pověrami a vzbuzující strach z nadpřirozených sil. Jen málokdo se do Alp vydával pouze pro své potěšení. Situace se začala výrazněji měnit až v 19. století – oč později, o to však rychleji. Dnes je turistika pro mnohé alpské obce nejdůležitějším či dokonce jediným zdrojem příjmů, její infrastruktura už nemá, kam se dál rozvíjet, a stále častěji se objevují i negativní stránky nadměrného využívání hor…

Kdyby se Alpy nemohly zhlížet ve stovkách jezerních zrcadel, půvab mnoha jejich partií by doznal nemalé újmy. Vždyť i tak nádherná hora, jakou je Matterhorn, dostává nádech nadpozemské krásy teprve zkopírováním svých kontur na hladinu některého z okolních jezer…

Na následujících stránkách vám chceme přiblížit desítku alpských velikánů, o nichž si myslíme, že patří k nejkrásnějším v celém horstvu. Nejedná se o žádný žebříček, to by bylo pošetilé, vždyť krásu hor nelze nijak měřit. A současně se musíme omluvit Grossglockneru, Lyskammu, Dent Blanche a desítkám dalších vrcholů, na které tentokrát nezbylo místo…

Alpy zabírají svou rozlohou 220 000 km2 přibližně dvě procenta povrchu Evropy, a čistě statisticky vzato jsou tedy pouze jeho nepatrnou částí. Naproti tomu celému kontinentu jasně dominují svou nadmořskou výškou. Bez ohledu na statistiku z toho nutně vyplývá velký vliv horstva na utváření přírodního prostředí i daleko za hranicemi, kterými je vymezeno. Mluví-li se někdy o Alpách jako o střeše Evropy, má to hlubší opodstatnění, než by se mohlo na první pohled zdát…