2007

V úzkém hrdle vodních kanálů se tísní desítky vydlabaných loděk těžce dýchajících pod svým nákladem. Ženy s pádly v rukou a širokým kloboukem na hlavě se obratně proplétají vodní zácpou…

V minulosti bylo Thajsko nazýváno Zemí bílého slona, nyní se mu nejčastěji přezdívá Země úsměvů. Stejným právem si však zaslouží ještě jeden přídomek, Země svátků a festivalů. Neuplyne měsíc, aby se zde nějaký neodehrál, a jejich zhlédnutí patří k nezapomenutelným zážitkům…

Zvednete hlavu od snídaně a nechcete věřit vlastním očím. Přímo nad vámi plachtí zoborožec. Takhle zablízka jste ho snad ještě neviděli. Rozhlížíte se po ostatních hostech, ale ti se dál nerušeně věnují svým talířům. Na Tarutau přece nejde o nic výjimečného. Ko Tarutao je největším ze skupiny jedenapadesáti ostrovů, kterými se Thajsko na svém jižním chvostu téměř dotýká sousední Malajsie. Kdybyste ho chtěli přejít na délku, urazili byste 26,5 kilometru, na šířku pak 11 kilometrů. Ve skutečnosti byste toho v kopcovitém, hustě pokrytém vnitrozemí museli našlapat ještě více…

Pokud se necháváte inspirovat seznamem Světového dědictví UNESCO jako doporučením toho nejzajímavějšího, co daná země nabízí, v Thajsku najdete v této výlučné společnosti pět míst – významné archeologické naleziště Ban Chiang, dvě bývalá hlavní města, Ayutthayu a Sukhothai společně s historickými parky Si Satchanalai a Kamphaeng Phet, a dvě přírodní lokality, rozsáhlý lesní komplex Dong Phayayen-Khao Yai a dvojici sousedících rezervací Thungyai-Huay Kha Khaeng….

Ten televizní záznam je starý patnáct let. Muži důstojně sedícímu na trůnu naslouchají na zemi v předepsané uctivé pozici dvě postavy, které panovník nabádá, aby přestali zraňovat jeho lid. Následující den krvavý armádní zásah v ulicích Bangkoku skončí. Pravomoci thajského krále Bhumibola Adulyadeje sahají pouze k možnosti vést konzultace, varovat a povzbuzovat, ale jeho vliv na dění v zemi je mnohem větší. Události z roku 1992 jsou toho zřejmým důkazem. Než se však osmdesátiletý panovník do této pozice vypracoval, musel urazit dlouhou cestu. A s ním i celá thajská monarchie…

Odlišností, se kterými se musí návštěvník Thajska vyrovnat, je hned několik. Nejde o nástrahy nepřekonatelné, časovému posunu se rychle přizpůsobíte, stejně jako vyšším teplotám, místní pálivou kuchyni si mnozí zamilují. Pak však zbývá vyřešit ještě jeden problém, jak naložit s vlastním tělem…

Pestrá, někdy zmatečná, občas úsměvná, často kreativní. Thajská doprava je jako celá země. Po 64 600 kilometrech silnic, 4070 kilometrech železnic a 3701 kilometrech splavných řek a kanálů se po čtyřiadvacet hodin denně prohánějí dopravní prostředky známé z celého světa, ale nebylo by to Thajsko, aby ke své přepravní flotile nepřispělo svým osobitým způsobem. Kdo se nesvezl tuk tukem, nebyl v Thajsku. Vyzdvihované i proklínané motorové tříkolky se staly fenoménem svého druhu a turistickou atrakcí, ačkoli jejich původ není čistě thajský a pro turistické vyhlídkové jízdy se také příliš nehodí…

Vejde se do ruky, pojmenován je po dvou princích z dávného království Srivijaya a svému nositeli má přinést štěstí a bohatství. Jeho výrobní cena je pár korun, ale už vydělal miliony. Jatukham Rammathep je zatím posledním příspěvkem k amuletové horečce, oboru, který ze skromných začátků vyrostl do rozměrů samostatného průmyslového odvětví. Podle odhadů vynese obchod s thajskými amulety ročně okolo 250 milionů dolarů…

Je to zápas, který nemá pevná pravidla s výjimkou jediného – vyhraje ten, kdo odejde z ringu, ten, kdo přežije. Obyvatelé vesnice Kok Sa Nga v provincii Khon Kaen žijí s tímto pravidlem každý den. Na osmdesát vesničanů z této převážně zemědělské komunity si našlo nový zdroj obživy v soubojích, při nichž hranice mezi životem a smrtí leží tak blízko, že stačí vztáhnout ruku, abyste se jí dotknuli. Lidé z Kok Sa Nga jsou proslulými zápasníky s kobrami královskými…