Aljaška je širá země – kdo ji chce alespoň trošku poznat, potřebuje vlak. Cesta z Anchorage do Fairbanksu dlouhá 500 km trvá ve vlaku Denali Star 12 hodin. Zahrnuje spektakulární kulisy tundry, třpytících se ledovců, divokých medvědů, sobů a okouzlujících horských vrcholů v oblasti blízko severního polárního kruhu. A tam, kde trať končí, začíná divočina s dobrodružstvím zlatokopů…
Vlak těžce funí a zpomaluje, jako by mu docházely síly. Pískání a skřípající brzdy oznamují, že stojíme – v krajině bez nádraží nebo zastávky. Závada? Ne, říká můj spolucestující, to je Divisadero, vyhlídka první třídy. Balkon 100 m od dráhy nabízí úžasné, dech beroucí panorama, pohled na strmé, divoce rozeklané skalní stěny kaňonu. Když cestující kráčejí z vlaku k okraji propasti, doprovází je uctivé ticho. Pod našima nohama se setkávají tři obrovské soutěsky, které zde do skal vyhloubila řeka Urique. Svou velikostí překonají dokonce arizonský Grand Canyon…
Vizuální dobrodružství na kolejích s cestou jako cíl začíná v Cuzcu, historickém hlavním městě říše Inků, a vede k jihovýchodu po náhorní plošině Altiplano k břehům jezera Titicaca, případně ještě dál až do Arequipy. Cestě dominují nádherné andské hřebeny, za okny zatím jediného luxusního vlaku v Latinské Americe se střídají ospalé indiánské vesnice s hnědými lepenicovými chýšemi a přírodní scenerie, v nichž kromě hor hrají hlavní roli různé lamy a kondoři…
V horách u Cuzca leží Machu Picchu. Tajemné ruiny dávného inckého města, které jsou pro většinu návštěvníků Peru absolutním vrcholem jejich cesty, leží vysoko nad strmým údolím řeky Urubamba. Silnice v hornaté džungli neexistují. K posvátnému místu a snad nejokázalejšímu výhledu v celé Jižní Americe se lze dostat jenom pěšky nebo dobrodružnou železniční tratí vedoucí mlžným pralesem a divokou vysokohorskou krajinou…
Z Limy na pobřeží Tichého oceánu se metr za metrem klikatí koleje do Huancaya v centru And. Na trati dlouhé 346 km je 69 tunelů, 58 mostů a šest úvratí, její nejvyšší bod leží v nadmořské výšce 4818 m. Až do otevření Čching-chajsko–tibetské železnice v roce 2006 šlo o nejvýše položenou železnici na světě…
Trať, po které jezdí vlak zvaný El Tren Macho, navazuje na peruánskou Centrální dráhu. Začíná ve stanici Chilca v Huancayu, klikatí se údolím Mantaro do města La Mejorada, stoupá podél řeky Ichu, vede velmi hezkou a rozmanitou andskou krajinou s malými jednoduchými nádražíčky a roztroušenými vesničkami, až po 128 km skončí v padesátitisícovém městě Huancavelica v nadmořské výšce 3676 m. El Macho neboli Chlapák ji zvládne za pět a půl hodiny…
V argentinské části Ohňové země, hlavního ostrova stejnojmenného souostroví u jižní špičky jihoamerického kontinentu, je v provozu malá železnička Ferrocarril Austral Fueguino, nazývaná též El Tren del Fin del Mundo neboli „vlak z konce světa“. Neuvěřitelně krásná krajina se zasněženými horami, jezery, vodopády a panenskými lesy na nejjižnějších výběžcích And dělá z výletu tímto vláčkem nezapomenutelný zážitek umocněný nostalgickým kouzlem jízdy s parní lokomotivou…
Úzkokolejná železniční trať o rozchodu 1000 mm vedoucí ze Salty, hlavního města stejnojmenné provincie na severozápadě Argentiny, směrem k argentinsko-chilské hranici, odkud pokračuje dále napříč pouští Atacama až do chilského přístavu Antofagasta na pobřeží Tichého oceánu, patří k nejspektakulárnějším na naší planetě. Bez ozubnicového systému, pouze s využitím 32 mostů, 21 tunelů, 13 viaduktů, dvou smyček a dvou úvratí se trať na 217 km délky vyšplhá ze Salty v 1187 m n. m. ke svému nejznámějšímu místu, viaduktu La Polvorilla v nadmořské výšce 4220 m. Tento úsek vstoupil do všeobecného povědomí díky turistickému vlaku Tren a las Nubes (Vlak do oblaků)…
La Trochita neboli Starý patagonský expres patří k nejslavnějším turistickým železnicím na světě. Úzkokolejná trať o rozchodu pouhých 750 mm spojující v délce 402 km města Ingeniero Jacobacci a Esquel v argentinské Patagonii byla vybudována postupně během druhé čtvrtiny 20. stol. Parní lokomotivy i většina dosud používaných vagonů pocházejí z roku 1922, pouze jídelní vůz a několik vozů první třídy jsou z roku 1955. A tak se výlet tímhle vlakem stává zároveň návštěvou pojízdného muzea…
V čísle věnovaném nejkrásnějším a nejzajímavějším železnicím Ameriky nemůžeme vynechat vlak propagovaný v dobových reklamách jako „nejslavnější na světě“, vlak, který byl synonymem luxusu a úspěchu. I když už více než 50 let nejezdí, jeho jméno zůstane navždy zapsáno v historii železnice – 20th Century Limited…
