Kolem Korejského poloostrova je v moři roztroušeno více než tři tisíce ostrovů a ostrůvků. Některé mají plochu sotva několik čtverečních kilometrů, jiné jsou rozlehlejší. Největší z nich, a také nejvýznamnější, je ostrov Čedžu (Jeju), ležící asi 100 km jižně od pevniny.

Svým umístěním trochu připomíná polohu Kréty vůči řecké pevnině a i počasí je dost podobné. Trvale tam žije asi půl milionu lidí, ale turistů tam každoročně přijede několikanásobně víc. V létě nabízí ostrov ideální koupání, krásné pláže a desítky prvotřídních hotelů. Cestovní kanceláře se sice přirovnáním k Havajským ostrovům snaží přilákat i cizince, většina návštěvníků jsou ale Korejci. Pro ně je Čedžu mimořádně přitažlivé, kromě letních pobytů i jako vůbec nejoblíbenější cíl svatebních cest. Ve světě se zájem o ostrov podstatně zvýšil v roce 2007, kdy bylo několik lokalit zapsáno jako přírodní památka na seznam Světového dědictví UNESCO.

Přiletěl jsem na Čedžu začátkem října a hned na letišti mne překvapil mnohem teplejší a vlhčí vzduch než v Soulu, navíc prosycený mnoha exotickými vůněmi. Roste zde mnoho stromů typických pro subtropické pásmo. Především se tu daří mandarinkám, jimiž Čedžu zásobuje celou Jižní Koreu, ale pěstují se zde i ananasy. V tomto směru by přirovnání k Havaji bylo možná namístě. Horší je to v zimě, kdy se teploty pohybují kolem 15 °C a na koupání to už moc není. Hned na letišti jsem se také setkal s třemi základními symboly ostrova: hala byla plná novomanželských dvojic, přímo nad hlavním městem stejného jména jako ostrov se tyčí mohutný masiv sopky Halla, která je se svými 1950 m nejvyšší horou celé Jižní Koreje, a před východem z letištní budovy vítají turisty první lávoví „dědci“ (tolharubang).

Postavičky podivných skřítků s vypoulenýma očima a velkým nosem, vytesané z tmavě šedé lávy, jsou na Čedžu opravdu všudypřítomné. Lidé je po staletí stavěli u svých vesnických obydlí jako ochranné strážce, ale kořeny tohoto zvyku se nepodařilo zjistit. Kvůli jejich falickému tvaru si ale mnoho odborníků myslí, že šlo původně o symbol plodnosti. Dnes jsou tito dědci, v různé míře zmenšení, nejobvyklejším suvenýrem, který si odtud odváží téměř každý.

Nejen tajemní dědci, ale celý ostrov je ve znamení sopky Halla, která sice naposledy soptila v roce 1007, ale kompaktní lávová pole i ojedinělé mohutné čedičové valouny lze na Čedžu dosud nalézt téměř všude. Světově zcela ojediněl…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jižní Korea