Vincennes, jediná dochovaná středověká královská rezidence v celé Francii. La Défense, hypermoderní čtvrť mrakodrapů, vývěsní štít soudobé architektury. Oddělené celým městem a hlubokou brázdou šesti staletí, přece je něco spojuje – první linka pařížského metra.
První linka metra nesoucí dodnes číslo jedna byla otevřena bez velké slávy v červenci 1900. V Paříži tehdy už od jara probíhala Exposition universelle, Světová výstava, která v posledním roce končícího století přilákala do francouzské metropole skoro 50 milionů návštěvníků. Současně probíhaly v Paříži i druhé novodobé olympijské hry – skoro v utajení, bez slavnostního zahájení, roztažené do více než pěti měsíců, mnozí sportovci snad ani nevěděli, že soutěží zrovna na olympiádě. Linka podzemní dráhy vedoucí napříč celou Paříží od západu (Porte Maillot) k východu (Porte de Vincennes) výrazně usnadnila přepravu mezi různými místy výstavy a i přístup do Vincenneského lesíku, kde se konala řada olympijských zápolení.
Za 115 let přibylo dalších 15 linek metra, ale „jednička“ je pořád nejvyužívanější – každý den přepraví v průměru skoro tři čtvrtě milionu cestujících. Na trase, která v současnosti měří 16,5 km, jezdí dnes už jen plně automatizované soupravy bez strojvedoucích. Pařížský dopravní podnik si tento koncept poprvé úspěšně vyzkoušel na nejnovější lince 14 otevřené v roce 1998 a pak ho přenesl rovnou na linku nejzatíženější. Má to jednu velkou výhodu – provoz linky není tolik ohrožován zaměstnaneckými stávkami. V roce 1900 měla „jednička“ 18 stanic, k nimž později přibylo dalších sedm. Prodloužení na východním konci až do stanice Château de Vincennes v roce 1934 bylo prvním, leč zdaleka ne posledním případem, kdy metro opustilo Paříž a vydalo se na předměstí. Jízda na druhou konečnou, kterou je od roku 1992 La Défense, trvá 35 minut. A právě obě konečné nás teď budou zajímat.
Hrad a les
Když se řekne Vincennes, může to znamenat obec východně od Paříže v departementu Val-de-Marne, královský hrad a zámek tamtéž anebo Vincenneský lesík, Bois de Vincennes, který začíná hned za jižními hradbami hradu, ale patří k Paříži. Samotná obec je při vší úctě turisticky zcela nezajímavá, na rozdíl však od hradu a lesa, jež spolu navzdory dnešnímu departementálnímu rozdělení v historii úzce souvisely. Zdejší les sloužil už v 11. stol. jako královská honitba a někdy kolem roku 1150 si tu král Ludvík VII. nechal postavit lovecké sídlo. Zároveň prohlásil Vincennes za jednu z královských rezidencí. Jeho syn Filip II. August obehnal část lesa asi 12 km dlouhou zdí a začal se ve Vincennes zdržovat častěji, což pak s oblibou činili i mnozí jeho následovníci.
Dnešní komplex spojující středověké pevnostní stavitelství s barokní zámeckou architekturou má dvě části vytvořené ve dvou odlišných epochách. Nejcennějším objektem je 52 m vysoký donjon na čtvercovém půdorysu s mohutnými okrouhlými nárožními věžemi, nejvyšší dochovaná stavba svého druhu v celé Evropě. Chrání ho vlastní hradby a před nimi hluboký přík…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Paříž