České Švýcarsko – rozhledny a vyhlídky
Klidně bychom ji mohli nazvat „krajinou vyhlídek“. Jen málokterá oblast u nás se může pochlubit tolika místy k rozhlédnutí jako právě krajina Labských pískovců. Velmi členitý reliéf ji k tomu přímo předurčuje. Není divu, že zdejší vyhlídky jsou spojeny se samými počátky turistiky v Čechách. A některé jsou ještě starší.
Na počátku 18. stol. nechal majitel teplického panství, kníže Karel František Clary-Aldringen, postavit zámek Bynovec jako správní středisko asi 15 vesnic na pravém břehu Labe, které byly majetkem rodu. Barokní zámek měl současně sloužit jako letní sídlo. Jak bylo tehdy zvykem, jeho součástí měla být pro zábavu majitelů a jejich hostů i salla terrena, prostor upravený pro pořádání slavností pod širým nebem. Karel František pro její zbudování nevybral místo v blízkosti zámku, ale na několik kilometrů vzdáleném skalním masivu nad kaňonem Labe.
Stavbu patrně provedl kamenický mistr Elias Kessler z Kamenické Stráně. Spolu se svými pomocníky osekal vrchol pískovcového útesu a ze získaného materiálu postavil parapet kolem vzniklé plošiny. Součástí stavby byla i grotta vytesaná z masivu, která sloužila jako pozadí pro hudební a divadelní produkce. Ta se, stejně jako parapet, zachovala dodnes a je na ní vidět erb rodu, i když ten prý nahradil původní divadelní masku až v roce 1839.
Se zámkem byla salla terrena spojená téměř přímou kočárovou cestou lemovanou stromořadím o délce čtyř kilometrů. I v současnosti lze po této trase kráčet a občas narazit na staré patníky. Původní stromořadí již zmizelo, ale část tzv. knížecí cesty u Bynovce byla v roce 2009 z rozhodnutí CHKO Labské pískovce osázena po obou stranách lipami.
V roce 1791 zasáhl zámek v Bynovci blesk a stavba vyhořela. Byla sice obnovena, ale po dalším požáru v roce 1846 stržena. Na jejím místě byla postavena poněkud strohá správní budova panství a šlechta o místo ztratila zájem. Salla terrena však opuštěna nezůstala. Kouzlo výhledu na řeku a její kaňon objevili turisté a již roku 1841 zde vyrostla dřevěná hospoda, která byla na konci 19. stol. nahrazena kamennou. České Švýcarsko vyhlídky
Vyhlídka slouží dodnes, i když k jinému účelu, než ke kterému byla kdysi vytvořena. Většina turistů hledí na opačnou stranu než šlechta v 18. stol. při uměleckých produkcích. Jde o nejstarší vyhlídku v oblasti Labských pískovců a jednu z nejstarších u nás. Název Belveder pochází z italského bel vedere – krásný rozhled. Na kamennou terasu ve výšce téměř 160 m nad hladinou Labe přichází každoročně tisíce návštěvníků, aby se o tom přesvědčili.
Tři vyhlídky nad Jetřichovicemi České Švýcarsko vyhlídky
Jetřichovice se považují za přirozené centrum Českého Švýcarska. Malebná obec z tradičních podstávkových domů, penzionů a chalup je ze severní a východní strany zarámována výraznými pískovcovými skalami známými jako Jetřichovické stěny. Vesnice se zde zmiňuje již od 14. stol. a patrně vznikla jako podhradí skalního hradu Falkenštejn na obchodní cestě mezi saskou Lužicí a Čechami. Dnes je převážně turistickou obcí, kde počty návštěvníků v hlavní sezoně několikanásobně převyšují asi čtyři stovky místních obyvatel.
V 19. stol. byla součástí panství Česká Kamenice, které patřilo rodu Kinských. Rudolf, 6. kníže Kinský z Vchynic a Tetova, vyšplhal ve svých 22 letech na skalní věž zvanou tehdy Hoher Stein nebo Ostroh. Vyhlídka se mu natolik zalíbila, že zde později nechal postavit přístřešek pro návštěvníky. Od té doby nese skála jméno Rudolfstein – Rudolfův kámen. Ze zdejších vyhlídek je nejvyšší, vrchol skály leží ve výšce 484 m n. m.
Další vyhlídka vznikla asi o 1,5 km jižněji na skále zvané Schwarze Wand – Černá stěna. Na počest Rudolfovy manželky Vilemíny Alžběty z rodu Colloredo-Mannsfeldů byla přejmenována na Vilemíninu stěnu. Také zde byl postaven altán ve stylu pustevny, který se ale nedochoval.
Třetí vyhlídku inicioval Rudolfův syn Ferdinand Bonaventura, když oblast navštívil se svojí novomanželkou Marií z Liechtensteinu. Původní název skály byl Grosser Spitziger – Velký Ostrý. I zde vznikl letohrádek, který mimo jiné sloužil jako stanoviště požární hlídky v suchých letních měsících. Stavbu provedl tesařský mistr Fritz Fischer z České Kamenice ve stylu řecké svatyně. Od té doby místo neslo název Marienfels – Mariina skála, i když dnes ji známe spíše pod názvem Mariina vyhlídka.
Dřevěná chatka stála s obměnami na vrcholu až do roku 2005, kdy podlehla požáru, který způsobili dva neopatrní návštěvníci. Další stavba z roku 2015 se ukázala jako málo trvanlivá, když jí začaly uhnívat nosné trámy. Proto byla v loňském roce nahrazena novou, částečně vytvořenou podle původního projektu včetně historizující výzdoby. Jako materiál byl tentokrát zvolen modřín a altán na vrchol skály umístila helikoptéra…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa České Švýcarsko/Labské pískovce