Stovky betonových monolitů podél hranice někdejšího Československa vzbuzují respekt i zvědavost. Symbolizují pracovní vypětí svých stavitelů, odhodlání jejich obránců i jejich pozdější zklamání, zoufalství a beznaděj.
Evropa ještě ani nestačila zahojit rány první světové války, když ze stejného ohniska začal hrozit nový konflikt. Nacisté, kteří se v Německu dostali k moci v roce 1933, se netajili svými dobyvačnými plány. Jejich agresivní politika ohrožovala řadu evropských zemí, jež hledaly způsoby, jak zajistit svou bezpečnost a hlavně hranice před nenadálým útokem. Německá rozpínavost mířila i proti Československu, jehož armádní špičky se nemohly dohodnout na strategii obrany. Část velení v čele s náčelníkem generálního štábu Krejčím požadovala modernizaci vojsk vybudováním silných tankových, mechanizovaných a leteckých jednotek. Nakonec však převážila koncepce prosazovaná generálním inspektorem československé branné moci Syrovým vybudovat podle francouzského vzoru podél hranic soustavu opevnění. V případě útoku nepřítele měla zachytit jeho první úder a zadržet ho do doby, než by přišli Československu na pomoc spojenci – Francie a Sovětský svaz. Původním záměrem bylo opevnit ve třech etapách hranici s Německem a rovněž s Polskem a Maďarskem, jež uplatňovaly vůči Československu územní nároky. Rozhodující prostor z hlediska obrany představoval úsek hranice od východních Krkonoš po Ostravu, pro který vojenští stratégové naplánovali těžká opevnění.
V roce 1935 se na hranicích rozeběhla horečná stavební činnost. Vojáci, projektanti, stavitelé i dělníci pracovali velmi rychle a obětavě. Věřili, že budují železobetonovou hranici, která odolá jakémukoliv útoku. Překotný sled událostí ale nakonec vyústil v Mnichovskou dohodu, v níž Francie a Británie Československo obětovaly. Hitlerovské Německo získalo většinu opevnění včetně výzbroje, techniky a munice bez jediného výstřelu.
Když 3. října 1938 osádka pěchotního srubu U cihelny nedaleko Králík vyklízela objekt, ozvala se rána. Ze služební pistole se zastřelil četař Arnošt Hrad, který nedokázal přijmout rozkaz opustit pevnost bez boje. Na železobetonovém monolitu dnes tento tragický čin připomíná pamětní deska. Srub je poznamenán hlubokými šrámy. Němečtí dělostřelci na něm po československé kapitulaci beztrestně zkoušeli účinky svých zbraní. I když střely narušily stěny bunkru, dovnitř se neprobily.
Objekt je dnes uveden do původní podoby. Každým rokem na konci léta se u něho odehrávají ukázky bojových akcí a vojenské techniky, známé pod názvem Cihelna. Akci pořádá Vojenské muzeum Králíky, které sídlí nedaleko. Příznivci vojens