Když se v polovině 16. století usadil severovietnamský knížecí rod Nguyenů v oblasti dnešního města Hue, nikdo jistě netušil, že se nové rodové sídlo stane o čtyři století později nejznámější pamětihodností celé země.
Kdo ze současných návštěvníků Vietnamu by neznal komplex památek v městě Hue a okolí, zapsaný od roku 1993 na seznamu Světového dědictví UNESCO? Nejnavštěvovanější jsou bezesporu pevnost s císařskými paláci a císařské hrobky rozesetý v krajině podél Voňavé řeky. Častým cílem turistů je i vyhlášená pagoda Nebeské paní. Hue, to však není jen architektura stará, nýbrž i moderní, na jejíž podobě se podepsala jak doba koloniální, tak existence Vietnamské republiky – tzv. Jižního Vietnamu.
Historie místa se ale začala psát mnohem dříve. Nejstarší památky, na které je možno narazit na březích Voňavé řeky, jsou spojeny s existencí čamské říše, která vzkvétala v oblasti dnešního středního Vietnamu od 2. do 15. stol. Jak bylo tehdy v indianizovaných státech zvykem, založili Čamové zdejší město na břehu řeky u úpatí výrazné homolovité hory, dnes nazývané Ngu Binh. Do současnosti se z čamského města zachovala jen část hradebního valu navršeného z rudé lateritické zeminy.
Druhou nejstarší stavbou je pagoda Nebeské paní (chua Thien Mu), kterou nechal údajně postavit Nguyen Hoang, hlava rodu Nguyenů, roku 1601. Ve skutečnosti je svatostánek (ve Vietnamu se termínem „pagoda“ označuje nejen samotná věžovitá stavba, ale často i celý kultovní areál, tj. chrámový komplex) v análech zmiňován již v 16. stol. Navíc podle archeologického výzkumu na tomto místě předtím stával čamský chrám nejasného stáří. Ve druhé polovině 17. stol. nechal areál rozšířit a přebudovat Nguyen Phuc Tan. Každý z následujících knížat pak ke komplexu něco přistavěl nebo alespoň něco opravil. Poslední stavbou v rámci areálu byla vlastní věžová pagoda, kterou nechal roku 1844 postavit císař Thieu Tri. Památka se později proslavila i poněkud netradiční relikvií, automobilem značky Austin, kterým odjel v roce 1963 na protestní akci proti rekatolizační politice prezidenta Ngo Dinh Ziema buddhistický mnich Thich Quang Duc, jenž se upálil v centru Saigonu.
Po sjednocení Vietnamu císařem Gia Longem roku 1802, kdy se bývalý knížecí rod Nguyenů stal novou centrální mocí, se začalo i Hue budovat jako hlavní město říše. Bylo třeba vystavět reprezentativní a zároveň pevné sídlo, odkud by císaři mohli spravovat svou zemi.
Pevnostní město, sídlo císaře, se začalo stavět v roce 1805 „na zelené louce“ na levém břehu Voňavé řeky. Umístění stavby v terénu se podřídilo tradičnímu vnímání světa ovlivněnému geomancií. Pevnost byla založena na obdélníkovém půdorysu s mírně vypouklou jihovýchodní stranou a po celém obvodu obklopena vodním příkopem. Areál byl rozdělen na dvě části kanálem zvaným Císařský. Celkový obvod pevnosti činil 10 km.
Samotné opevnění bylo vybudováno podle evropského způsobu využívajícího bastionový systém. Proč se vlastně vietnamský císař a jeho architekti inspirovali v Evropě a nedrželi se tradičního sinovietnamského modelu? Odpověď se skrývá v historii nástupu dynastie Nguyen na císařský trůn. Gia Long byl vychováván francouzským misionářem Pigneauem de Béhaine, který pro něj v době bratrovražedných válek druhé poloviny 18. stol. naverboval evropské poradce z řad námořníků, vojáků i fortifikačních inženýrů. Ti pak společně pomohli vybudovat silnou armádu a námořnictvo po evropském vzoru. Zároveň navrhli a postavili několik pevností, jejichž fortifikační principy se posléze staly základem pro vybudování císařského sídla v Hue.
Uvnitř pevnosti, kterou stavělo více než 30 000 dělníků dlouhých 38 let, se nachází citadela s císařským sídlem, která byla od zbytku města oddělena vodním příkopem a cihlovou hradbou se čtyřmi branami. Zkušenost z předešlých válek, kdy nepřítel zaútočil na staré sídlo Nguyenů po řece, vedla k použití netradičního vysunutého obranného prvku zvaného Tran Binh nebo Mang Ca, jenž chránil nejzranitelnější část pevnosti a bránil proniknutí nepřátelsk…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Vietnam