Mnohá portugalská města mají své specifické kouzlo, dokážou si svou atmosférou získat návštěvníka a zcela ho okouzlit. Chceme-li zažít zábavu a noční život, vydáme se do hrdého Lisabonu, za vínem a romantikou si odskočíme do kulturního Porta, zbožná Braga se pyšní označením církevního centra, ale co taková Coimbra? Jakou charakteristiku si během staletí vysloužila?
Coimbra dostala hned na začátku výbornou kartu, protože jí byla svěřena jedna z nejdůležitějších rolí – vzdělávat národ. Je totiž kolébkou jedné z nejstarších univerzit v Evropě. První portugalskou univerzitu sice založil král Dinis v roce 1290 v Lisabonu, ale už o 18 let později byla přeložena do Coimbry. Dvakrát se pak ještě do Lisabonu na přechodnou dobu přesunula, definitivně ji do Coimbry vrátil v roce 1537 král João III., jehož socha dnes zdobí nádvoří jejího historického areálu. Velkorysým gestem předal univerzitě do užívání bývalý královský palác, v němž po řadě úprav sídlí dodnes. Následujících téměř 400 let zůstala univerzita v Coimbře hlavní vzdělávací institucí Portugalska, další univerzity (v Lisabonu a Portu) totiž vznikly až po vyhlášení republiky v roce 1910. Univerzita si právem vysloužila přezdívku Lusa Atenas neboli Lusitánské Atény. Studovaly zde mnohé významné osobnosti v dějinách země – tradičně se uvádí národní básník Luís de Camões (jeho studium na univerzitě ale není jednoznačně doloženo), Almeida Garret – duše akademického a kulturního života Portugalska v období romantismu, ale také diktátor António Salazar nebo „hlas“ karafiátové revoluce, zpěvák Zeca Afonso. V Coimbře se také narodil první portugalský král Afonso Henriques i někteří jeho královští následovníci, stejně jako slavný portugalský sochař 18. a začátku 19. stol. Machado de Castro.
Představa, že tímto městem kdysi kráčely tak významné postavy portugalských dějin, mne naplňovala radostí. Zhluboka jsem se nadechl a vykročil nasát jeho fluidum se všemi zvuky a barvami. Nechal jsem se svádět prostorem i lidmi a hledal jsem krásu, která z města vyzařuje. Inspirovala mě už jeho malebná poloha ve svahu nad řekou Mondego, kde je cítit příjemná vůně eukalyptů. Rozhodl jsem se následovat po staletí vyšlapávané stopy nesčetných studentů a vydal se k univerzitnímu areálu.
Nové budovy fakult z 20. stol. jsou architektonicky nezajímavé, ale stará univerzita si mne hned získala. V jejím areálu stojí budova rektorátu, zvonice s hodinami, jejíž zvon přezdívaný studenty cabra (koza) zahajuje každý školní rok, univerzitní kostel a úžasná barokní knihovna Joanina. Ta je pojmenována po králi Joãovi V., který ji nechal vybudovat v roce 1717. Finance na stavbu získal z daleké Brazílie, kde se v té době těžilo zlato ve výnosných dolech v Ouru Pretu. Právě díky příjmům z dolů můžeme dnes obdivovat barokní skvost s více než 200 000 svazky, mezi nimiž jsou asi 3000 středověkých rukopisů. Budova byla od začátku projektována jako knihovna, a tak jsou její stěny až 2 m…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Portugalsku