Zhruba v poloviční vzdálenosti mezi Madridem a Valencií, v nížině při jihozápadním úpatí hornatiny Serranía de Cuenca, přijímá řeka Júcar vody přítoku Huécar. Obě řeky si k sobě razí cestu křivolakými soutěskami, které jsou zahloubeny do hornaté krasové krajiny a jež nakonec odděluje jen úzký skalnatý ostroh strmě se svažující k soutoku. Strategicky nadobyčej výhodná poloha téhle lokality zůstávala po dlouhé věky opomíjena, až teprve počátkem 8. stol. neunikla pozornosti muslimských dobyvatelů. Ti na plochém vrcholu ostrohu vystavěli pevnost zvanou Kunka, pod níž se brzy začalo rozrůstat opevněné město.
Více než čtyři a půl století byla Kunka maurským městem, které o sobě dávalo vědět hlavně produkcí kvalitního textilu a uměleckými řezbami ze slonoviny. Za reconquisty pak tady zásadní obrat mocenských poměrů proběhl poměrně rychle, když na podzim roku 1177 po několikaměsíčním obléhání toto „orlí hnízdo“, jak se městu často přezdívalo, dobyly jednotky krále Alfonse VIII. Kastilského.
Jednou z nejdůležitějších činností, jimž se král v první dekádě své vlády věnoval, byla úprava zákonodárství. Pro zdejší obyvatele vypracoval chartu obsahující bezmála tisícovku zákonů a nařízení, které dokázal tak precizně formulovat, že se jimi později inspirovali zákonodárci mnoha jiných osvobozených měst. Jeho dalším zásadním počinem bylo i založení zdejšího biskupství a rovněž zahájení stavby katedrály, která začala vyrůstat symbolicky – jak tehdy bývalo zvykem – na základech zbořené hlavní mešity.
Dnes je katedrála v Cuence považována za jednu z nejstarších a zároveň nejpozoruhodnějších gotických katedrál v Kastilii. Uvádí se, že její neobvyklé architektonické řešení bylo zřejmě výsledkem vlivu, který měla Eleonora Anglická, dcera anglického krále Jindřicha II. a sestra Richarda Lví srdce, na svého manžela Alfonse VIII. Král souhlasil, aby povolala do Cuenky architekty i kameníky z ciziny, kteří v katedrále uplatnili řadu anglo-normanských gotických stavebních prvků, dodnes patrných především v klenbách a v triforiu.
Katedrála, zasvěcená Panně Marii a současně svatořečenému druhému biskupovi zdejší diecéze a patronovi města Juliánovi z Cuenky, byla dokončena po půli 13. stol. V původní podobě však dlouho nezůstala, v každém z následujících století chrám čekaly přestavby a přístavby nesoucí podpisy dobových stavebních slohů. Vynutily si je různé okolnosti včetně požárů, přičemž poslední přestavbě pak dokonce předcházela katastrofická událost s fatálními následky. Když se jednoho dubnového rána roku 1902 ke konci mše zřítila zvonice a pobořila i barokní průčelí, v troskách zahynuly čtyři osoby, z toho tři děti. Po katastrofě bylo rozhodnuto o rekonstrukci průčelí v novogotickém slohu, záměr se ale zdařilo uskutečnit jen zčásti, neboť velkoryse pojatý projekt s dvojicí vysokých věží se v průběhu prací úřednictvu znelíbil.
Na Plaza Mayor, svažitém hlavním náměstí Cuenky, kde katedrála stojí, je její impozantní průčelí z šedobílého kamene vizuálně nejpřitažlivějším objektem. A to i přesto, že mu tu konkurují historické domy se zářivě barevnými omítkami, které se ve dvou semknutých řadách rozebíhají po obou stranách náměstí od bohatě zdobené barokní budovy radnice. Při frontálním pohledu vám může dokonce připadat, že průčelí tu stojí osamoceně, jelikož vlastní katedrálu za ním nevidíte, a k tomu vás mohou znejistit i nad vchodem prázdné okenní otvory zející po stranách centrální rozety. Hned za vstupními dveřmi se ale ocitnete v hlavní lodi a potom už záleží na míře vašeho zájmu o architekturu a sakrální umění. K vidění je toho uvnitř opravdu hodně, například kaplí, vesměs s pozoruhodnou výzdobou i mobiliářem, je tu celkem patnáct. A s mistrovskými uměleckými díly se setkáte i v sakristii a kapitulní síni, prostě ani na zběžnou prohlídku katedrály vám hodina stačit nebude.
Jen namátkou několik zajímavostí – uprostřed centrální lodi, odděleně od kněžiště, na sebe strhává pozornost poutavě řešený prostor chóru, jehož stěny nad chórovými lavicemi jsou obloženy dřevořezbami postav několika desítek světců. Nad nimi pak probíhá ochoz se dvěma protilehlými bohatě zdobenými varhanními prospekty, které náleží dvojici ceněných barokn…
Úplné znění článku naleznete zde