Cykloturistika – to nejsou jenom kilometry na tachometru a propocený dres, ale také pohoda. Ta je pro někoho představou příjemna pro tělo a duši, jiný dá přednost optickým či čichovým vjemům krásna, ve Weinviertelu můžeme mít to i ono, ale na své si každopádně přijdou chuťové buňky.
Vydejme se po stopách cyklostezky Weinviertelradweg. Celá měří 188 km a vede z Křemže (Krems) v Podunají krajem vínu zaslíbeným na sever od Dunaje až k českým hranicím do Retzu, Laa an der Thaya a Sulzu, kde ústí do stezky Bernsteinweg, která se stáčí zpět na jih do Podunají. Mírné klima a málo srážek dávají této „vinné čtvrti“ Rakouska ty nejlepší předpoklady pro pěstování nejkvalitnějších odrůd vinné révy. Milovník vína dá při putování poetickým krajem s desítkami sympatických vinných sklípků s bodrými vinaři této cyklostezce jistě nejvyšší ocenění, přičemž jemně zvlněný profil a daleké výhledy potěší duši cyklistovu.
Ale teď již do sedel! Od břehů Dunaje nejprve vyšlápneme 100 výškových metrů a ocitneme se u zámku Grafenegg. Původně středověký hrad „šel s módou“ a během 19. stol. byl přestavěn ve stylu romantického historismu do současné podoby. Dnes v jeho romantických prostorách najdeme mimo jiné vinotéku a v zachovalé zahradě stín pod korunami dvou set vesměs exotických stromů.
Další kilometry vedou téměř po rovině mezi rozlehlými jahodovými poli až do Gösingu (300 m n. m), překonáme vyvýšeninu Manhartsberg se stráněmi pokrytými vinicemi, hranici mezi malebným, prosluněným Weinviertlem a sousedním drsnějším a tajemným Waldviertelem, a přijíždíme do Mühlbachu, kde se narodil Joseph Misson, opěvující zdejší kraj básněmi psanými v nářečí. Další kilometry zvlněnou krajinou mezi pastvinami s hospodářskými usedlostmi rozesetými po krajině nás přivedou do Maissau, prvního většího městečka s 1800 obyvateli, které nás již z dálky vítá siluetou svého zámku. Ten však je soukromý a pro veřejnost nepřístupný. Po projetí centra se starou radnicí se ocitáme v Kellergasse, uličce lemované desítkami vinných sklípků. Nad jejich vchody jsou vyvěšeny borové větvičky oznamující, že je ausgʼsteckt, což znamená volný vstup pro žíznivé a hladové kolemjdoucí. Je lákavé v jednom se zastavit, ochutnat kulinářské speciality a zapít je vínem, ale máme za sebou teprve polovinu etapy a zkušenost velí nepodlehnout pokušení. Po ochutnání místního vína v útulném prostředí sklípku se jen těžko odolává dalším skleničkám a cesta s „více doušky“ se pak může změnit v opak pohody. Heuriger je specifický lokál, odlišný od restaurace i vinárny, který má nenapodobitelnou atmosféru, přátelskou a hlavně přirozenou. Víno z poslední sklizně nazývané stejně jako lokál Heuriger se rozlévá ze džbánků do čtvrtlitrových skleniček (Viertel) nebo do osminek (Achtel). Nejtypičtější zdejší bílé víno je nesporně Veltlínské zelené (Grüner Veltliner) s typickou kořeněnou vůní, dále jemný Müller Thurgau a Ryzlink vlašský (Welschriesling). Milovníky sladších vín si získá elegantní Rulandské bílé (Weißburgunder) s příchutí ořechů či hořkých mandlí nebo Chardonnay uskladňované v barriques, dubových sudech. Mezi krále bílých vín můžeme řadit také Ryzlink rýnský (Rheinriesling), suché aromatické víno vonící po meruňkách a broskvích, a skvělé, pro cyklistu až příliš silné Rulandské šedé (Ruländer). Červená vína jsou zastoupena příjemně lehkým Modrým Portugalem (Blauer Portugieser), těžším Zweigeltem nebo sluncem vonícím Rulandským modrým (Blauer Burgunder). V poslední době získal na oblibě aromatický Cabernet Sauvignon. Významnější vinařské obce mají svoje vinotéky – prodejny umístěné vždy v reprezentačních prostorách, kde místní vinaři víno nejen prodávají, ale podají i informace o všech odrůdách pěstovaných v obci a dají vám ochutnat.
Cyklostezka, dosud vedená po vedlejších silničkách, se za Maissau stáčí mezi vinice, a tak si můžeme vychutnat nenáročnou jízdu po úzkých asfaltových cestách klikatících se mezi svahy, kterou doprovázejí výhledy do okolní mírně zvlněné krajiny s obilnými poli a vinohrady, mezi nimiž vesele svítí slunečnice sledující pouť slunce na obloze. Naši pozornost již z dálky poutá obrovský kostel, stojící osaměle na vrcholu Kirchberg a dominující okolní krajině. Stoupání k němu je krátké, ale strmé, odměnou je překrásný kruhový výhled po okolí. Kostel samotný je něčím zvláštní. Nemusíte být obdařeni nadpozemskou senzibilitou, a přesto cítíte nesmírnou energii, kterou toto místo vyzařuje. Od místních se dozvídáme, že trávou zarostlý kámen nedaleko kostela je místo, kde se shromažďují energetické proudy z dalších, vesmírnou energií nabitých míst. Jejich síla je tak veliká, že ji cítí i průměrně vnímavý člověk stojící bosou nohou na tomto kameni. Je známo, že již druidové, keltští kněží dodnes zahalení rouškou tajemství, znali sílu těchto proudů a svá sídla stavěli právě zde. Na světě je mnoho míst, která to dokazují. Ke kostelu se váže ještě jedna příhoda ze středověku: Jednoho velice suchého léta zachvátil kostel nemilosrdný požár. Vody nebylo, ale lidé nelenili a počali hasit vínem, kterého měli ve svých sklepích dostatek! A kostel byl zachráněn.
Sjíždíme z Kirchbergu do Röschitzu a pokračujeme dál přes Pulkau do Retzu, cíle dnešní etapy. Vinné sklípky zde míjíme na každém kroku, a tak u starého větrného mlýna nedaleko Retzu odkládáme kola a vcházíme dovnitř. Vždyť projet tímto krajem bez ochutnávky vína by bylo víceméně jeho zneuctěním… Cestou nám znatelně vyhládlo a tak se sháníme po menu. Nenajdete zde bifteky ani pečené kachny, ale Jausʼn (rakouský výraz pro svačinu, vzniklý ze staroslověnského jucha), tedy selské speciality jako např. výtečný špek, šunku, domácí salám „z komína“, škvarkovou, liptovskou či vaječnou pomazánku, sulc a různé sýry. Sklípek se začíná pomalu plnit místními, kteří pravidelně přicházejí po celodenní práci ve vinici probrat události uplynulého dne, a atmosféra je skvělá. Někteří z nás pijí víno čisté, jiní volí proti žízni vinný střik (Gʼspritzter), ale čas neúprosně běží a tak musíme znovu do sedel. Nezůstalo jen u jednoho Viertelu, tudíž náš styl jízdy je poněkud nejistý. I o tom je cykloturistika v kraji vína… Ale po chvíli se už ocitáme na 70. km na náměstí v Retzu. Překrásné renesanční domy s nevídanými sgrafity z 16. stol. a mohutná budova radnice s nápadnou věží patří k nejkrásnějším v Rakousku. Historické centrum města, jež dodnes obklopují hradby ze 13. stol., pod sebou skrývá nejrozsáhlejší sklepní prostory v Rakousku. Nemohli jsme si přát lepší „etapové město“ na stezce Weinviertelradweg!
Další články z vydání o Dolním Rakousku naleznete zde