Naše letadlo se ponoří do mraků, proklouzne průrvou mezi skalními štíty a pod námi se odvine zelený koberec údolí Baliem. Podobný pohled se 23. června 1938 musel naskytnout americkému dobrodruhovi Richardu Archboldovi, který jako první člověk „zvenčí“ spatřil místo, jež dostávalo v dobovém tisku označení jako Ztracené údolí nebo Shangri La. Archbold se tak zařadil mezi skupinu objevitelů odebírajících ze světových map jejich poslední bílá místa.
Vnitrozemí Nové Guineje zůstávalo dlouho na okraji zájmu. Nesnadná přístupnost, obtížný terén i absence exotického koření, které na jiná místa indonéského souostroví vábilo evropské expedice, zapříčinily, že první zprávy o této oblasti se omezovaly na náhodná nesystematická pozorování. Holandská koloniální správa fakticky převzala kontrolu nad touto částí svého území až v 80. letech 19. stol. Pro její úředníky se Nová Guinea stala místem, kam se nikdo dobrovolně nehrnul, zato však tento neprobádaný kout svět velice lákal objevitele, vědce i různé dobrodruhy. Na dosud neúplných mapách začaly přibývat hory se jmény příslušníků holandské královské rodiny. Do prestižního objevitelského soupeření se zapojili též Italové, Američané a Britové, jejichž postup se však koloniální správa snažila kvůli konkurenci zpomalit byrokratickými překážkami. Richarda Archbolda však zastavit nedokázala. Pro svoje výpravy našel Archbold ideální prostředek v podobě hydroplánu, se kterým mohl přistávat na jezerech a řekách. Letadlo sám pilotoval a jeho cesty nesly punc průkopnictví i v oboru aviatiky. Objevení Baliemu se stalo vrcholem jeho třetí expedice.
Přistáli jsme ve Wameně, třicetitisícovém největším městě celého údolí, jež spojuje centrální vysočinu s vnějším světem. Správní centrum regentství Jayawijaya má úřady, školy, vlastní fotbalový klub, nemocnici, ale také obrovský problém s HIV, týkající se téměř 17 % populace. Kromě tradičního trhu, kam místní ženy přinášejí zeleninu ze svých políček a kde se volně pohybují prasátka přehrabující odpadky, zde vyrostla nová tržnice a také další obchody a supermarkety. Před nimi dříve stávali Daniové (hlavní etnická skupina v Baliemu), kteří ze zvědavosti a díky luxusu neomezeného volného času vás byli, seřazeni do skupiny jako v cyklistickém pelotonu, schopni následovat, kamkoliv jste se pohnuli. Teď platím u pokladní pocházející z Jávy, její kolegyně přišla do Wameny z jižního Sulawesi. Stejně jako v dalších větších městech, i ve Wameně se začíná počet lidí pocházejících z jiných koutů Indonésie vyrovnávat s počtem domácích obyvatel, kteří se od nově příchozích odlišují na první pohled výrazně tmavší kůží a kudrnatými vlasy.
Baliemské údolí měří na délku asi 60 a na šířku 15 km. Stejnojmenná řeka se kroutí jako had mezi strmými stěnami, které její zpěněné vody drží pod krkem, dokud se nerozli…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Indonésie