Denali Star
Aljaška je širá země – kdo ji chce alespoň trošku poznat, potřebuje vlak. Cesta z Anchorage do Fairbanksu dlouhá 500 km trvá ve vlaku Denali Star 12 hodin. Zahrnuje spektakulární kulisy tundry, třpytících se ledovců, divokých medvědů, sobů a okouzlujících horských vrcholů v oblasti blízko severního polárního kruhu. A tam, kde trať končí, začíná divočina s dobrodružstvím zlatokopů…
„Všichni na palubě,“ volá vlakvedoucí. Denali Star krátce zafučí, zaskřípe a dá se do pohybu. Naše cesta vede na sever do divočiny národního parku Denali a končí v městě Fairbanks. Dáme si na čas, jede se pro pohodu a zábavu. Dvanáct hodin bude znít odrážený rytmus kol podél řek, přes mosty a na úpatí hor. Aljašská divočina je drsná krasavice. Území více než dvacetkrát větší než Česko obývá něco málo přes 700 000 lidí, jen o trochu víc, než u nás žije v Jihočeském či Olomouckém kraji. A dvě pětiny z nich žijí v Anchorage, největším městě 49. státu USA.
Z Anchorage do divočiny
V 8:15 jsme nastoupili ve stanici Anchorage Depot do vlaku Denali Star. Naším prvním cílem je asi tři hodiny vzdálená Talkeetna. Hned poté, co jsme si uložili své batohy, vydáváme se do jídelního vozu na snídani. Při čaji a selské omeletě se za oknem rozjíždí dramatická severská krajina. Zatím však míjíme předměstí, kde se podle místního tisku potulují nejenom dvě tisícovky losů, ale také smečky vlků a několik desítek medvědů grizzly. Na okraji americké civilizace a konzumu zde vedou pohodlný život s množstvím vydatných odpadků.
Město Anchorage bylo založeno v roce 1914 jako hlavní zázemí při budování železnice do Fairbanks. Je výchozím bodem pro cestu téměř kamkoliv na Aljašce. Leží na břehu mořského zálivu s velkým kolísáním přílivu a odlivu (rozdíl výšky hladiny až 12 m) a obklopují ho vysoké vrcholy pohoří Chugach. K růstu města přispěly dvě vojenské základny, vybudované během 2. sv. války po útoku Japonců na Pearl Harbor. V té době mělo město něco málo přes 7000 obyvatel. Na konci války už jich bylo více než 43 000. Dnes město prosperuje díky rybolovu a obchodu s ropou a plynem. Moderní metropoli říkají její obyvatelé City of Lights and Flowers, „město světla a květin“. V létě tu totiž má světlá část dne skoro 20 hodin. Na Velký pátek 27. 3. 1964 postihlo Anchorage ničivé zemětřesení. Na Richterově stupnici tehdy naměřili v Severní Americe rekordní hodnotu a druhou nejvyšší hodnotu na světě vůbec – 9,2°. Otřesy trvaly asi čtyři minuty a město zcela zdevastovaly.
Společnost Alaska Railroad dělá všechno pro to, aby poznávání drsné krásy aljašské krajiny probíhalo příjemně. Ať si v luxusních vagonech sednete kdekoli, všude máte příležitost k wildlife viewing – pozorování divočiny. Pohodlná sedadla a uvolněná atmosféra zvou pasažéry, aby otočili svá křesla a dali se do konverzace se sousedy. A každý vagon má svého turistického průvodce. Ten náš se jmenuje Andy Weisz. Narodil se a vyrostl, jak hrdě říká, zde na Aljašce. K jeho práci patří seznámit cestující se životem na polárním kruhu. I na otázky k flóře a fauně má Andy připravené odpovědi.
Pozorování zvěře včetně šelem je jedním z vrcholů aljašské cesty vlakem. Slouží k tomu patrové vagony s panoramatickou palubou vybavené reproduktory. „Pozor! Vlevo jsou vidět losi, jak se brodí rákosím močálu,“ zazní ze stěny. Hlas strojvůdce z reproduktoru upozorňuje cestující na všechno, co se kolem vlaku pohybuje. A nejen to. Strojvůdce dokonce i přibrzdí, abychom se mohli pokochat skupinkou majestátních sobů, kteří právě pijí z potůčku. Také medvědy lze vidět, jak se s nevídaným klidem potulují kolem kolejí. „My to tady máme každý den,“ říká Andy, „a ještě pořád nás to nenudí…“
Po půlhodince jízdy míjíme stanici Palmer Hay Flats. Obrovskou louku pokrývá záplava červenofialových květin, zářících v slunci jako plamínky. Když tráva ke konci srpna zežloutne, svítí louka ve slunci jako zlatý koberec.
Asi 50 km severně od Anchorage jsou u stanice Wasilla již zdálky vidět poslední nákupní střediska a neonové reklamy světoznámých řetězců rychlého stravování. Co přijde pak, popisuje pojem „venkov“ jen velmi nedostatečně. Nikde v dohledu silnice, obydlí, srub, zastávka, kde by stál přednosta stanice s plácačkou a salutoval. Po nějaké době vlak projíždí kolem ospalého městečka Willow, které v roce 1976 vybrali obyvatelé Aljašky jako nové hlavní město svého státu. Úvahy o jeho přestěhování skončily o šest let později a hlavním městem Aljašky zůstalo i nadále Juneau ležící odtud více než 800 km jihovýchodně. Kuriozitou je, že do Juneau nevedou žádné silnice ani železnice, město je dosažitelné pouze lodí nebo letecky.
Vrcholy, které berou dech
Výhled do krajiny uzavírají strmé svahy a stále vyšší kopce. Jako bychom projížděli švýcarskými Alpami, téměř liduprázdnými, ale také bez krav či ovcí. Když konečně míjíme několik obydlí, místní nám mávají. Vlak je pro ně poslem civilizace. Po zhruba 150 km od Anchorage se vlak blíží do Talkeetny. „Poprvé můžete zahlédnout Denali, královnu aljašských horských hřebenů,“ upozorňuje nás Andy a krátce poté z reproduktorů také strojvedoucí. Když pak koleje vedou vlak podél řeky Susitna, vynořuje se v dáli z mraků majestátní silueta nejvyšší hory Severní Ameriky, do roku 2015 známé jako Mount McKinley, a my se můžeme z odstupu 160 km pokochat její jedinečnou krásou. Fotoaparáty cvakají a strojvedoucí zpomaluje, aby se nám obrázky nerozmazaly. Máme štěstí, šance zahlédnout vrchol hory jsou totiž mizivé. Ale již samotný pohled na horský hřeben Alaska Range s pěti vrcholy přesahujícími 3500 m n. m. je impozantní. Denali, v jazyce místních aljašských Athabasků Velká hora, převyšuje okolní rovinu o více než 5500 m, což je jedno z největších převýšení na naší planetě. Stejné jméno jako nejvyšší hora dostal už v roce 1980 také okolní národní park zahrnující v dnešní podobě území velké (včetně navazující rezervace) více než 24 000 km2.
Skoro všechny expedice na Denali stejně jako výlety za rybolovem na řece Susitna začínají právě v Talkeetně, jejíž jméno znamená „řeka hojnosti“. Kdysi to bývala výspa lovců kožešin, dnes v ní po celý rok trvale žije něco přes 800 lidí. Část cestujících pokračuje v cestě vlakem až na konečnou ve Fairbanks, ale hodně jich zůstává právě zde. Talkeetna je oblíbeným jednodenním cílem výletníků z Anchorage. Železnice nabízí několik turistických balíčků, také pro horolezce. Když jsme se v Anochorage ptali na možnosti, jak si cestu zpestřit, pilný agent cestovní kanceláře nám přednesl jako z gramofonové desky prakticky celý svůj repertoár: „Máte rádi vlaky? Rádi rybaříte? Chcete vidět Denali? Podívat se na ledovec? Cesta v člunu? Jetboat safari? Raft? Pozorovat medvědy?“ Řešení se vždy jmenuje Talkeetna. I tehdy, když chcete vystoupat na majestátní horu, nebo se jí jenom dotknout pohledem při flightseeing neboli vyhlídkovém letu. S Velkou horou měří každý rok své síly kolem 20 000 horolezců z celého světa. A často nadarmo. Blízko polárního kruhu se počasí může dramaticky změnit během několika okamžiků. Bouřky trvající celé dny a teploty klesající až k -30 °C činí z výstupu nebezpečný podnik. Polovina jich končí neúspěchem a 96 horolezců se v období let 1903–2006 z hory již nevrátilo.
„Podívejte, tamhle jsou rybáři,“ ukazuje Andy z okna na skupiny mužů v maskáčích, kteří sedí podél trati na chladicích boxech. „Čekají na vlak, který pojede pozdě odpoledne v protisměru do Anchorage. Byli chytat lososy, pstruhy a další ryby. Tohle je jedno z nejlepších rybářských míst široko daleko.“ Dodnes tady totiž existuje whistle stop – zastávka na znamení nejen pro místní, tak trošku nostalgie z prvních let železnice…
Naše cesta pokračuje přes Hurricane Gulch, most nad proudem v téměř stometrové hloubce. Trať stoupá k hranici lesa, která je zde ve výšce asi 760 m n. m. Vlevo vidíme už jen mraky zahalený obrys hory Denali, vpravo Talkeetna Mountains. Následuje Curry, River Canyon, v jehož jezírcích žije spousta bobrů, a pak již Broad Pass, s nadmořskou výškou 787 m nejvyšší bod celé trati.
Další stanice Denali je od Anchorage vzdálena nejenom 8 hodin (neboli 380 km) jízdy, ale také několik světů. Národní park Denali, třetí největší v USA, patří k těm chráněným územím, jež se podařilo uchovat v téměř nedotčené podobě. A to i přes početné návštěvníky – během krátké sezony, která trvá od poloviny května do poloviny září, jich sem zavítá kolem 300 000. Do prostředí severské tundry a tajgy jezdí především pozorovat zvířata ve volné přírodě. Denali je domovem grizzlyů i baribalů, sobů, ovcí aljašských, losů, vlků, polárních lišek a dalších menších šelem. Většina cestujících z Denali Star tady zůstane alespoň jednu noc. Ubytují se mimo park a jezdí na půldenní i celodenní výlety.
Sever volá
Vlak se prožene starými opuštěnými stanicemi Lagune a Honolulu. Že by ta jména dávala nahlédnout do tužeb stavitelů dráhy, kteří před více než 70 lety pokládali koleje v často nevlídných územích a bloudili myšlenkami v poněkud teplejších krajích? O 180 km dál ohlašuje cedule na konci kolejí konečnou stanici. Stojí na ní: Fairbanks – severní stanice nejsevernější železnice Ameriky.
Kde trať končí, začíná divočina s psími spřeženími a dobrodružstvím zlatokopů. Jednou z nejznámějších atrakcí Fairbanks, druhého největšího města Aljašky, je Pioneer Park, dříve známý určitou dobu také jako Alaskaland – tematický park a skanzen s několika muzei i typickou ulicí městečka z doby zlaté horečky. V létě je v někdejším městě zlatokopů světlo déle než 21 hodin. Návštěvníci tak mají dost času, aby třeba obdivovali z paluby typického kolesového parníku nejdelší řeku Aljašky Yukon, nebo zkusili v historických dolech rýžovat zlato. Cenný kov se našel na Aljašce asi 12 let poté, co ji ruský car „za babku“ prodal USA. Prvním místem nálezu bylo Juneau, následoval Klondike, Yukon, Fairbanks a pak se zlatá horečka šířila dál jako epidemie.
Další články z vydání o turistických železnicích Ameriky zde