Dibbá
Východní pobřeží Emirátů je scénicky nejkrásnější částí země. Pobřežní planina šamílíja je dlouhá asi 75 km. Příkré horské srázy tu omývá azurově modrá voda Ománského zálivu, rozlehlé písečné pláže střídají zátoky, jež jsou rájem pro rybáře. Temné palmové háje obklopují staré pevnosti, v dálce se zelenají terasovitá políčka, u silnice voní čerstvě grilované ryby a stánkaři lákají na šťavnatá manga. Na východním pobřeží máte jedinečnou možnost obdivovat krásy podmořského života, bohaté korálové útesy a pestrou paletu živočichů (velryby, žraloky obrovské, dugongy, delfíny i karety).
Většina emirátské části pobřeží Ománského zálivu patří Fudžajře, ale Šardža zde má tři exklávy. Od severu k jihu to jsou Dibbá, Chúr Fakkán a Kalbá.
Dibbá
Dibbá (Dibba) je příjemné přímořské historické město, nejsevernější přístav emirátu Šardža na východním pobřeží. Město je správně rozděleno na třetiny, Šardže náleží centrální část Dibbá al-Hisn, zbylé části spravují Fudžajra a Omán. Z Dibby al-Hisn, která byla významným přístavem už v předislámské době, je přístupný poloostrov Musandam patřící Ománu. Při zážitkové plavbě v dhau můžete šnorchlovat a při troše štěstí spatřit karety a delfíny.
Dibbá se v 19. stol. popisovala coby „přístav stejně krásný jako Neapol“. Archeologické nálezy dokládají dávný obchod se Středomořím, Mezopotámií, Indií i Čínou. V době nástupu islámu byla Dibbá hlavním městem celého tehdejšího Ománu. V roce 633, krátce po smrti proroka Muhammada, se stala centrem vzpoury kmenu Azd a jeho spojenců proti islámu. Chalífa Abú Bakr vyslal proti vzbouřencům z Mekky tři vojska. Teprve třetí armáda, která dorazila přes Bahrajn, zvítězila v těžké bitvě, kde podle odhadů padlo 10 000 bojovníků. Dibbá tak navždy ztratila svoje primární postavení.
V malebném zálivu lze dnes občas spatřit lodě dhau nebo rybáře s dlouhými sítěmi plnými ryb při vrcholné sezoně v zimních měsících. Zdejší historická pevnost není přístupná, čeká ji dlouhodobá rekonstrukce. Za návštěvu stojí soukromé muzeum s expozicí starých automobilů, Koránu a poštovních známek.
Chúr Fakkán
Chúr Fakkán (Khor Fakkan), doslova „záliv Dvou čelistí“, se rozkládá u malebného zálivu s krásnou pláží. Město vzniklo už v antice, kdy mělo obchodní vazby i s Pákistánem a Afghánistánem, byla zde nalezena keramika z Mezopotámie, Dilmunu (dnešní Bahrajn) i ostrova Fajlaka (dnes patří Kuvajtu). V 13.–16. stol. byl Chúr Fakkán významným obchodním centrem na trase mezi Středomořím a Basrou, což dokládají nálezy keramiky z Thajska, Barmy či sklo z Jemenu. V roce 1507 při své druhé expedici do Indie dobyl s velkými obtížemi město, jemuž z pevninské strany poskytují přirozenou ochranu hory, portugalský vojevůdce a admirál Afonso de Albuquerque. Poznamenal si své dojmy: „Je to velké město… je plné farem s pomeranči, citrony, fíky a palmami… hojně tu roste kukuřice… a hodně zdejších koní se exportuje do Indie.“ Popisuje také, že zde žili bohatí obchodníci z indického Gudžarátu, zmiňuje zdejší příjemné podnebí a dostatek sladké vody. Portugalci zde následně vybudovali pevnost, dochované části obranné zdi o síle 1,5 m mohou pocházet z této doby. Další kamenné pevnosti, které měly umožňovat dohled nad námořním obchodem, pak vystavěli podél pobřeží v okolí. Po dohodě s Ománci a jejich kmenovými spojenci Qawásim ale kolem roku 1650 pevnosti zničili.
Nad městem se dochovalo několik strážních věží ze začátku 20. stol. (al-Rábí, al-Adwání), od nichž je nádherný výhled na oceán. Kromě nich se nad městem tyčí také architektonicky zajímavý moderní Památník odporu (Resistance Monument) věnovaný všem, kdo čelili portugalské invazi v roce 1507. Hisn Khorfakkan Museum u nábřežní třídy Corniche naproti jachetnímu přístavu je umístěno v replice pevnosti vládnoucího rodu al-Qásimí z poloviny 20. stol. Jeho expozice se věnují archeologii, obraně města a tradičnímu životu. V bezprostřední blízkosti pevnostního muzea leží nádherně zrenovovaný súq Šarq…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Spojené arabské emiráty