Množství architektonicky cenných staveb i uměleckých pokladů v četných sbírkách inspirovalo básníka a filozofa Johanna Gottfrieda von Herder, aby v jednom ze svých pozdních děl přirovnal v roce 1802 Drážďany k metropoli Toskánska. Označení saského hlavního města jako „Florencie na Labi“ či „Florencie severu“ je dodnes výtečnou obchodní značkou, která ho propaguje na turistickém trhu. Od roku 1978 je Florencie dokonce jedním z oficiálních partnerských měst Drážďan. Jeden z velkých budovatelů města, kurfiřt a král August Silný, byl však zahleděn kousek jinam – jeho vzorem byly Benátky, Labe se mělo v jeho představách změnit v nový Canal Grande lemovaný výstavnými paláci a chrámy. Ale na přirovnání nakonec až tolik nezáleží – podstatné je město samo.
Pravý břeh Labe má přímo v centru Drážďan zvláštní charakter – je to jedna velká odpočinková a zároveň také protipovodňová zóna. Labské louky se s výjimkou centrální části levého břehu, kde je Brühlova terasa a kousek dál po proudu za Augustovým mostem Nová terasa, táhnou podél řeky celým městem. Při velké vodě poskytují dost nezastavěného prostoru, kam se může řeka rozlít, aniž by škodila, i když stoletá voda v roce 2002 ukázala, že ani to nemusí vždycky stačit.
Na louce přímo u břehu lidé venčí a koupou psy, o kousek výš po asfaltové cestě lemované lavičkami jezdí cyklisté, bruslaři na inline bruslích i maminky s kočárky, malý altánek obsadila mládež, která tam poslouchá hip hop, lehce popíjí a z kamenné balustrády pouští na cestu obří mýdlové bubliny. Po Augustově mostě jede žlutá tramvaj a vlevo zpoza stromů nad něj vyplouvá červenobílý horkovzdušný balon, výjev skoro lhotákovský. Ale nás tu zajímá ještě jiný výjev. Před stromy oddělujícími louku od začínající zástavby stojí velký červený malířský stojan a v něm prázdný červený rám. Plátna tu netřeba, stačí přistoupit a pohlédnout, obraz vytvoří město samo – Augustův most, Frauenkirche, Hofkirche, věž zámku. Před dvěma a půl stoletími tu stál se svým stojanem Bernardo Bellotto řečený Canaletto, který jako dvorní malíř Augusta III. vytvořil v letech 1747–1754 čtrnáct velkoformátových pohledů na Drážďany, z nichž 13 pak zreprodukoval ještě jednou pro hraběte Brühla. Veduty, podle nichž se v té době výraznou měrou utvářel obraz Drážďan ve světě, jsou dnes vystaveny v Obrazárně starých mistrů. Na několika místech „v terénu“ jsou pak instalovány na pravém i levém břehu Labe symbolické rámy vymezující Canalettova panoramata v dnešním vzhledu města.
V Canalettově době byl čerstvě dokončen protestantský kostel Frauenkirche a ke konci se chýlila stavba katolického Hofkirche – ten už se na vedutách skví v hotové podobě, protože Canaletto v rámci umělecké svobody ještě rozestavěné budovy na obrazech domalovával. Celkovou věrnost jeho panoramat to nesnižovalo ani v nejmenším. Dávno už samozřejmě stál drážďanský zámek, za nímž se rozkládal nedávno dostavěný Zwinger. Z nápadných dominant levého břehu Labe chyběla za Canaletta jen opera, do jejíhož zrodu zbývalo ještě celé století. Pojďme se teď na nejvýznamnější stavby polabské Florencie podívat podrobněji.
Začít můžeme Rezidenčním zámkem (Residenzschloss), který vznikl přestavbou dávného středověkého hradu. Rozšíření zámku bylo jedním z prvních stavebních činů Mořice Saského, když získal v roce 1547 saské kurfiřtství a potřeboval odpovídající reprezentativní sídlo. Jako první vznikla tehdy v polovině 16. stol. novostavba západního křídla (naproti pozdějšímu Zwingeru) a zároveň s ní také nová podoba Velkého nádvoří, které bylo vyzdobeno sgrafity s náměty čerpajícími z duchovního světa saské renesance. Jednotlivá obrazová pole zachycovala výjevy z řecké a římské mytologie i ze Starého zákona. Po požáru v roce 1701 nebyla při následné barokní přestavbě zámku tato sgrafita již obnovena a postupně zcela zmizela. O jejich nový život se paradoxně postaralo válečné ničení. Když bylo skoro 40 roků po skončení války konečně rozhodnuto o tom, že staticky zajištěná ruina zámku bude obnovena, zvítězil názor, že výsledná podoba bude odpovídat té z konce 16. stol., aby se tak připomnělo politicky i umělecky nejvýznamnější období saských dějin.
Hrubá stavba obnoveného zámku byla dokončena po 20 letech, k 800. výročí města. Sgrafitová výzdoba Velkého nádvoří má být hotova letos. Mezitím se už do zámku nastěhovaly obě slavné pokladnice Augusta Silného – Historická i Nová Zelená klenba, a také Kabinet mincí a Kabinet mědirytin. Od loňska je zde k vidění i úžasná sbírka osmanského umění Turecká komora, která se tak stala první částí rozsáhlé Zbrojnice umístěné v nových prostorách zámku.
Severní straně zámku dominuje více než 100 m vysoká věž Hausmannsturm, v dnešní podobě z druhé poloviny 17. stol. Dvě stě jednadvacet schodů vede na vyhlídkovou plošinu v necelých 39 metrech, odkud je vynikající rozhled na drážďanské staré město. Na dosah ruky se zdají být sochy Lorenza Mattielliho na balustrádě kostela sv. Trojice neboli Hofkirche, který od zámku dělí jen úzká ulička. Stavba katolického chrámu, jenž je od roku 1980 katedrálou drážďansko-míšeňského biskupství, začala roku 1739 nejprve tajně. Kostel, postavený Italem Gaetanem Chiaverim ve stylu pozdního římského baroka, má řadu pozoruhodných rysů. Není orientov…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Drážďany