Le Midi – tam dole

Účastníci hovoru přitom nerozlišovali příliš jednotlivé součásti jihu, mnohdy tak rozdílné. Je to prostě tam dole, kde je slunce, teplo, pláž, kde vanou větry mistral a tramontan, kde je moře, kde se každý octne zpět v dětství na prázdninách v táboře nebo kam by chtěli všichni každoročně na dovolenou (více než polovina Francouzů nikdy nejezdí na dovolenou do zahraničí). Vrcholem je, když se tam někdo může dokonce usadit. Když se můj syn přestěhoval spolu s firmou za prací do Nice, všichni o něm shodně říkali: Oh! Le veinard… no, ten se tedy má. Být naopak z Midi přeložen kamsi na sever, stačí už jen nad Lyon, je považováno za velké neštěstí. A když nic jiného, ti ze „severu“ celý život doufají, že se dolů do Le Midi budou moci přestěhovat alespoň na důchod. „Tam se ani nemusí celý rok topit“, přesvědčovala mě majitelka bytu, který jsem si od ní pronajímal v 15. čtvrti v Paříži, paní Boy de la Tour, jež právě činila, co říkala, a stěhovala se na penzi na jih. Za pronájem bytu v Paříži si mohla v Nice dovolit pěkný apartmán s výhledem na moře…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2010