Fansipan

Fansipan, na vrcholu Indočíny

Krásných hor jsou po světě tisíce. To ale neznamená, že si výstupem na tuhle horu nemůže člověk splnit svoji mnohaletou touhu. Fansipan, nejvyšší hora celé Indočíny (3143 m n. m.), mě lákal už od chvíle, kdy se mi dostal do ruky cestopis Mira Rozehnala, který jeho vrchol zdolal „na divoko“ už v 50. letech minulého století.

Pěšky (listopad 2014)
Ze Sapy vyrážíme na motorce ke startovnímu bodu pod průsmykem, zhruba ve výšce 1800 m, kde nám zkontrolují povolení – bez něj sem místní lesní správa cizince nepustí. Je sedm ráno, mrholí. Jak mi potvrdí můj průvodce A Zinh, dnů bez deště bývá pod Fansipanem málo. Když vás nepotká liják dole, může přijít v půlce či nahoře. Na vrcholu však většinou prší méně než dole. To mě uklidnilo. Začátek cesty mě netěší, zjišťuji, že mi kloužou boty po mokrém kamení a bahně. Zlepší se to, až když déšť téměř ustane. Do první stanice to trvá asi hodinu, vystoupali jsme ale jen nějakých 200 výškových metrů. Některé úseky vedou přímo korytem potoka, tedy vodou, jinde se prochází nádhernými lesy s mechovými porosty jak z pohádky.

A Zinh je, stejně jako skoro všichni průvodci na Fansipan (vietnamsky někdy přepisovaný Phan Xi Pang), příslušníkem hmongského etnika. Hmongové žijí ze všech vietnamských národů v nejvyšších polohách a hory jsou jim blízké. Jde o etnikum s bohatou a pohnutou historií. Pocházejí z jihozápadní Číny, kde jsou spolu s dalšími etniky klasifikováni pod souhrnným etnonymem Miaové. Do severního Vietnamu dorazili v několika vlnách hlavně v 19. stol. Někteří tu zůstali, jiní pokračovali dál do Laosu (kde tvoří asi 8% menšinu) a Thajska. Po americké válce v Indočíně v 70. letech 20. stol. pak asi 100 000 laoských Hmongů, které v bojích využívali Američané, uprchlo do Thajska. Postupně dostávali azyl v různých zemích, takže dnes žijí hmongské komunity např. v USA, Francouzské Guyaně nebo Austrálii.

A Zinhovi bude třicet, je otcem jednoho dítěte. Vietnamsky mluví obstojně, anglicky se naučil jen trochu díky turistům. Své výšlapy na Fansipan může za pouhých pár let počítat už na stovky. Pro něj jde o všední procházku. Zato mně začíná po první stanici, kde jsme si odpočinuli u piva v chatce jeho matky (jediné prodavačky v tomto místě), na druhém úseku trochu docházet dech. Začalo prudší stoupání. Ještě před necelými 30 hodinami jsem byl bezmála na úrovni moře, teď mám zlézat kameny v nadmořské výšce přes 2000 m. Déšť ustal, les skončil, krajina se otevírá, stoupáme vzhůru, ve strmých úsecích většinou u stezky nechybí zábradlí. I když svým vydýcháváním zdržuji stále častěji, nedá mi to, a svého průvodce i při té námaze dál zpovídám.

„V některých dnech, hlavně o víkendech, leze na Fansipan až dvě stě nadšenců,“ říká mi A Zinh. „Vietnamci a jiní Asiati většinou absolvují výstup na etapy, nejčastěji ve dvou až třech dnech.“ Jako důkaz záhy potkáváme několik sestupujících Singapurců. „To jen vy ze Západu to zvládáte za jediný den, alespoň někteří.“ Na potvrzení tohoto výroku se dostane až pod vrcholem, kde potkáme dva Angličany, kteří stihli výstup ještě před námi.

Druhý úsek má nejvyšší převýšení, zhruba 800 m. Kyslíku ubývá. Občasné klesání by mě mělo těšit, na vydýchání je příjemné, ale každý ztracený metr bude nutné znovu vystoupat. Na druhé stanici zůstáváme opět asi 20 minut. Plán vylézt do poledne na vrchol už asi nesplníme. Poslední etapa nabízí opět novou scenerii. Procházíme bambusovými porosty, v této roční době většinou seschlými. Pár stovek oddychových metrů po vrstevnici – a pak se za zatáčkou zjeví cíl cesty. Vyjasnilo se a já zírám na špičku Fansipanu v dálce přede mnou. Oproti očekávání zjišťuji, že nás čeká ještě pěkný výšlap. Horší je, že než se na úbočí vlastního vrcholu dostaneme, musíme zase sestoupit snad o sto výškových metrů. V této výšce rostou poslední stromy.

A pak už jen nahoru. Neprší, ale opět se zamlžilo – výhled shora nebude. Zadarmo se ale na vrchol nedostaneme: Čeká nás několik set metrů hlubokého bahna, které pokračuje i v prudkém svahu. Boříme se až nad kotníky, ani se nedivím, když vid…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Vietnam