Zhruba v polovině protáhlého jezera Maggiore leží u jeho západního břehu, v prostoru mezi Stresou a Verbanií, čtyři ostrůvky a jedno skalisko, souhrnně nazývané Boromejské ostrovy. Název je logický – tři ostrovy jsou ve vlastnictví Borromeů a na každém stojí zámek doplněný o zahradu či park. Maličký Isolino di San Giovanni není přístupný, ale je na něj dobře vidět z nábřeží ve Verbanii, zato Isola Bella a Isola Madre představují prvořadou turistickou atrakci.
Ráno ve Strese patří k těm idylickým. Slunce zalévá parkově upravenou nábřežní promenádu vyzdobenou nejrůznějšími sochami a památníky a opírá se do oken luxusních hotelů, které ji lemují. Jen cumulonimby nad kopci na severu jsou předzvěstí věcí odpoledních. Ale proč se trápit odpolednem, blíží se teprve devátá a já čekám na člun, který mě doveze přímo do srdce ztraceného ráje, jak se nezkažený a harmonický přírodní svět tohoto koutu Lago Maggiore v minulosti s oblibou označoval, totiž na ostrov Isola Bella.
Italské baroko v plném lesku
Tenhle protáhlý ostrůvek nejblíže k Strese, nějakých 320 m na délku a 180 m na šířku, je skutečnou perlou italského baroka. Někomu se zdá, že vyčnívá z jezerních vod jako gigantická loď, jejíž jižní záď tvoří zkosená pyramida terasovitých zahrad, zatímco příď v podobě přirozeného výběžku zdůrazněného molem míří na sever. Inu, proč ne.
Borromeové získali ostrov v 2. pol. 16. stol. Tehdy se mu říkalo jednoduše Isola Inferiore, Dolní ostrov, protože ležel naproti Isola Superiore, Hornímu ostrovu, dnes známému jako Isola dei Pescatori, ostrov Rybářů. Ten Borromeům nikdy nepatřil a jako jediný z celého souostroví je také celoročně obydlený, byť se počet jeho obyvatel snížil z dvou stovek na počátku 70. let minulého století na aktuálních pětadvacet. Pár rybářských stavení se zeleninovými zahrádkami a dvě kaple stály v 16. stol. také na Isola Inferiore, jinak to ale byla holá skála. Borromeové si své nové akvizice dlouho nevšímali, protože se věnovali ostrovu Isola Madre, který koupili o půl století dříve. Stavební práce na Isola Inferiore začaly až v 17. stol. a zasloužil se o ně především Carlo III. Borromeo, který rovněž začal vykupovat další domy a zahrádky, neboť na ostrově plánoval vybudování malé rezidence uprostřed velké zahrady. Byl to také on, kdo ostrov přejmenoval na počest své manželky Isabelly dʼAdda na Isola Isabella, z čehož postupně vznikl název lépe se vyslovující – Isola Bella.
Terén na ostrově si vyžádal řešení v podobě teras a visutých zahrad, které už na začátku 30. let 17. stol. téměř získaly svou definitivní podobu. Stavba zámku trvala podstatně déle. Většina byla hotova na konci 17. stol., o což se zasloužil Vitaliano VI. Borromeo, ale práce na velkolepém přijímacím salonu plánovaném na výšku tří podlaží byly zastaveny na úrovni tamburu kopule a po jistém pokroku na konci 18. stol. bylo vše definitivně dokončeno až krátce po 2. sv. válce.
Zámek na Isola Bella má kolem 100 místností, v prohlídkové trase je jich zařazena asi pětina. Rodina Borromeů část zámku i zahrad využívá pro svou potřebu, ale na množství krás, které návštěvníka na ostrově čekají, se to rozhodně nijak neprojeví. Zámeckým interiérům dominují především obrazy, ponejvíce ze 17. a 18. stol., někde si ale zvýšenou pozornost zaslouží i zajímavé kusy mobiliáře. Stěny kolem monumentálního schodiště, po němž se vystupuje do piana nobile, zdobí velké štukové erby významných šlechtických rodů. Jejich přehlídku uzavírá poměrně komplikovaný erb Borromeů. Pokud jste ho dosud jinde neviděli, je horní podesta schodiště výtečným místem, kde se s ním seznámit, byť v barevném provedení se v něm neznalý divák orientuje lépe. Hlavními prvky jsou jednorožec, tradiční erbovní zvíře Borromeů, velbloud klečící v košíku (podstata tohoto symbolu je nejasná), tři vzájemně nerozdělitelně propojené prsteny symbolizující nerozlučnou jednotu tří významných milánských rodů Borromeů, Viscontiů a Sforzů, koňské udidlo jako alegorie síly, dva svázané copy odkazující na křesťanskou mučednici sv. Justinu, která podle tradice patřila k předkům padovských Vitalianiů, jež na erbu připomíná rovněž motiv vln, plod citrusu s větévkou a samozřejmě rodová deviza Humilitas (pokora)…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Vietnam