Niagarské vodopády se všeobecně považují za atrakci USA, ale skutečnost je taková, že na jejich straně leží pouze dva menší vodopády – Americký a Nevěstin závoj. Hlavní vodopád, zvaný Podkovovitý, leží téměř celý na kanadském území a protéká jím 90 % veškeré vody. I s přihlédnutím k tomu, že z kanadského břehu je mnohem hezčí výhled, bychom měli hovořit především o přírodní památce kanadské. To ostatně rozhodli už turisté, kterých na kanadskou stranu jezdí o třetinu více než na americkou, zhruba 12 milionů ročně.

Řeka Niagara nepatří svou délkou 58 km k žádným veletokům. Protože však jejím korytem protéká veškerá voda z oblasti Velkých kanadských jezer, patří průměrným ročním průtokem k nejvodnatějším řekám Severní Ameriky. Na jaře může průtok přesáhnout i 6000 m³/s, po zbytek roku se pohybuje v rozmezí 2000–3000 m³/s. Na své nedlouhé cestě musí řeka překonat geologický schod nazývaný Niagarský sráz, který se táhne z kanadské provincie Ontario až do amerického státu New York.

Vodopády vznikly až na konci poslední doby ledové, jejich stáří se odhaduje na 12 000 let. Za tu dobu se prokousaly celých 11 km od své původní polohy, a vytvořily tak hlubokou soutěsku s nebezpečnými proudy. Od počátku 50. let 20. stol. ale jejich postup výrazně zpomalil, prý až trojnásobně, neboť hydroelektrárny na obou stranách řeky odebírají nad vodopády 50–75 % vody do svých rezervoárů.

První příběhy vztahující se k vodopádům jsou spojeny s původními obyvateli. Jeden z nich hovoří o indiánské dívce, která byla dcerou náčelníka a odmítla se vdát za nejmoudřejšího muže kmene, protože byl příliš starý. Aby neuvrhla hanbu na svůj rod, musela opustit vesnici a hnána neznámou touhou pádlovala ve své kánoi až k hraně vodopádů. Tam se vrhla do smrtící hlubiny a podle legendy ji pojal za ženu sám bůh hřmících vod. Její duch se prý dodnes zjevuje ve vodní tříšti pod Nevěstiným závojem…

Název Niagara se prý odvozuje z irokézského výrazu pro „hřmící vody“, ale existuje ještě několik dalších teorií. Stejně tak není přesně známo, který Evropan spatřil vodopády jako první. Podle zápisu ve svém deníku to byl možná už samotný zakladatel kolonie Quebec, Samuel de Champlain, který se sem dostal při svých objevných cestách do vnitrozemí. Podrobný popis padajících vod nám zanechal valonský misionář a jezuita Louis Hennepin v roce 1677. Sláva vodopádů se díky němu velmi rychle rozkřikla a vodopády se staly oblíbenou destinací řady cestovatelů a objevitelů.

Už v první polovině 19. stol. vešly vodopády do podvědomí jako tradiční místo pro svatební cesty novomanželů ze středostavovských rodin. Tehdy zde vyrostlo několik hotelů a po obou stranách vodopádů vznikla města stejného názvu – Niagara Falls. Americké bylo tehdy asi čtyřikrát větší, neboť jeho rozvoj posiloval i vznik manufaktur a později elektráren. Dnes je situace opačná. S úpadkem průmyslu klesl počet obyvatel amerického města pod 50 000, zatímco intenzivní rozvoj turistiky zvýšil počet obyvatel kanadského na téměř 80 000. Rozdíl je patrný na první pohled. Na kanadské straně je mnohem více hotelů, řada z nich má pokoje s přímým výhledem na vodopády, které jsou často zařízeny jako honeymoon suite, „líbánkové pokoje“. Středostavovské dvojice dnes jezdí možná radši do Las Vegas, ale noví kanadští imigranti, především Indové, tradici převzali a kouzlo padajících vod je přitahuje v překvapivém počtu.

Na světě existují určitě vodopády, které jsou vyšší, širší či úchvatnější než Niagarské. K žádným se však neváže takové množství příběhů. O podstatnou část z nich se postarali lidé, označovaní v americké angličtině jako daredevils. Tento výraz vznikl složením slov dare (odvážit se) a devil (ďábel). Podle výkladového slovníku jsou to hazardéři, kteří se odhodlají k nějakému riskantnímu kousku, aby si tím zajistili…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kanada