Thajsko

4,90

Katalogové číslo: thajsko Kategorie: , ,

Thajsko
Thajská monarchie se vyvinula z principů domorodého vedení. Vládcové prvního thajského království Sukhothaje představovali princip panovníka, který má blízko k lidu. Nápis z roku 1292, považovaný za zakladatelský akt thajského národa, vykresluje Sukhothaj jako vzkvétající království plné ryb a rýže. V časech považovaných za zlaté období domácích dějin byla možnost obchodovat otevřena pro každého. Všechny spory moudře rozsoudil spravedlivý vládce. Na zvon u brány jeho sídla mohl zazvonit každý, komu se stala křivda, a předstoupit před krále.

Představu krále jako moudrého otce přístupného radám vystřídala Ayutthaya podobou vládce- boha, svaté osoby a objektu bázně a úcty. Představy, vycházející z konceptu khmerského Angkoru, uvedl v život král Borommatrailokanat vládnoucí v polovině 15. století. Zákon o občanské hierarchii stanovil postavení každého jednotlivce ve společnosti. Jednotlivé vrstvy odlišovalo „hodnostní označení“, sakdi na. Vlastnictví půdy určovalo postavení člověka a od něho se odvozovalo vše včetně trestů. Například člen královské rodiny odsouzený k trestu smrti byl posazen do pytle a ubit holemi ze santalového dřeva nebo ušlapán bílým slonem.

Svoji autoritu vládcové Ayutthaje odvozovali od ideálních vlastností, kterými měli být obdařeni proto, že díky jejich příkladu celá země mohla prosperovat. A zatímco bohům byla vyhrazena vláda nad vesmírem, jim bylo vyhrazeno spravovat zemi. Záznamy evropských obchodníků ze 17. století popisují moc vládců Ayutthaje jako absolutní a způsob jejich uctívání kladou nad uctívání bohů.

Z trosek Ayutthaje, vypleněné barmským vpádem v roce 1767, pozvedl thajskou monarchii generál Taksin, syn čínského otce a thajské matky, kterému bylo v dětství předpovězeno, že se stane králem. Dlouhé, vyčerpávající boje si však na něm vybrali daň v podobě fantaskních představ, kterým v závěru svého života propadal. Když se začal dožadovat projevů úcty ze strany buddhistických mnichů, byl odsouzen k trestu smrti a popraven. Jeho nástupce a přítel z dětství, jemuž také byla prorokována královská budoucnost, se stal prvním panovníkem poslední z osmi dynastií vládnoucí v Thajsku, dynastie Chakri.

Vládcové nové dynastie přijali označení Rama, podle hinduistického boha, a zpočátku navazovali na zničenou Ayutthaju, odkud byly přiváženy cihly na stavby budov v nové metropoli Bangkoku. Jako čtvrtý v pořadí nastoupil na trůn v roce 1851 král Mongkut, který zahájil reformy země. Obratnou politikou se mu podařilo dosáhnout toho, že Thajsko, nacházející se mezi soupeřícími zájmy Angličanů a Francouzů, si udrželo svoji nezávislost a nikdy nebylo kolonizováno. Nejstarší syn z Mongkutových 82 dětí, Chulalongkorn, v otcových reformách dále pokračoval – zrušil otroctví, v královském paláci otevřel první školu západního typu, zreformoval právo, finance, daně, administrativu. Jako první thajský panovník cestoval do Evropy a jako první asijský vládce hovořil anglicky. Jeho nástupci si již tak úspěšně nevedli a přivedli absolutistickou monarchii k jejímu konci. Již v roce 1912 se neúspěšně pokusila o vojenský převrat skupinka mladých důstojníků, kteří králi vyčítali, že se stará zejména o své australské koně a psaní her. Jejich akce však byla jenom předehrou k událostem příštím.

Jejich prolog se odehrál v Paříži, kde se sedmičlenná skupina studentů shodla na tom, že jediným východiskem z aktuální hospodářské krize bude zavedení ústavy. Zásluhy o samotnou myšlenku na převrat si později připsal Prayoon Phamornmontri. Patřil mu dům, ve kterém se spiklenci sešli, a byl to prý on, kdo o svém plánu přesvědčil i ostatní. Celkem se pod praporem převratu sjednotila asi stovka lidí, především na západě vzdělaných příslušníků mladší generace. Jejich plán se na poslední chvíli ještě málem zhatil, když část z nich byla zatčena, záhy však byli propuštěni, protože nebyli považováni za příliš nebezpečné. Když se ráno 24. června 1932 začaly v centru Bangkoku, na Sanam Luangu, shromažďovat vojenské jednotky, většina jejich příslušníků se domnívala, že sem byli sezváni k účasti na manévrech. K jejich překvapení plukovník Phayol pronesl ostrý projev, ve kterém napadl krále i jeho kabinet.

Krále zastihla zpráva o převratu v jeho letním sídle v Hua Hinu, kde hrál golf. Rama VII. nikdy nepředpokládal, že usedne na trůn, a tak ani nezvládal problémy chodu země. Za jeho vlády došlo k prudkému poklesu ekonomiky, ještě násobenému světovou hospodářskou krizí. Po dvoudenním otálení se král vrátil do hlavního města a po vyjednávání s pučisty se rozhodl přijmout ústavu, která byla představena 10. prosince. Na pohled idylické vzájemné vztahy mezi panovníkem a hlavními aktéry převratu měly mnohem dramatičtější pozadí, v jednu chvíli král i jeho manželka dokonce vyhrožovali sebevraždou. Napětí ještě zvyšovalo podezření, že panovník byl zapleten do krvavého pokusu o protipřevrat vedeného bývalým ministrem obrany princem Bovoradejem.

V březnu 1935 se král rozhodl vyřešit svoji situaci rezignací bez jmenování nástupce a odjezdem do Londýna. Za nového krále, jehož moc však již nadále měla být omezena ústavou, byl vybrán Ananda Mahidol, starší bratr současného panovníka.

Dnešní thajský král Bhumibol Adulyadej, vládnoucí jako Rama IX., se narodil 5.12.1927 v Cambridge v americkém státě Massachusetts. Jeho otec, bratr Ramy VII., vystudoval medicínu na Harvardu. Po jeho smrti, když byl budoucímu králi teprve jeden rok, se celá rodina přestěhovala do klidnějšího Švýcarska. Tam však do života obyčejného mladíka, který s oblibou stavěl modely vlaků a věnoval se fotografování, zasáhly události v jeho vzdálené domovině. Jeho starší bratr se stal novým thajským králem a po skončení druhé světové války celá rodina zamířila do Thajska. V červnu 1946 byl nový král nalezen ve své ložnici s kulkou v čele. Tragická událost nebyla nikdy plně vysvětlena, ačkoliv oficiálně ji uzavřel trest smrti pro tři služebníky.

Osmnáctiletý mladík se tak přes noc ocitl v roli, na kterou se nijak nepřipravoval. Na trůn nastoupil 9. června 1946, ale záhy odjel do Švýcarska, aby tam dokončil studia. Změnil však své zaměření a s ohledem na svoji novou roli vystudoval politické vědy a práva. Do Thajska se vrátil počátkem roku 1950 a do země již nepřijížděl sám. Dne 28. dubna 1950 se nový král oženil s dcerou thajského velvyslance ve Francii, pravnučkou krále Chulalongkorna Sirikit Kitiyakarou. Královna Sirikit se stala jeho celoživotní oporou, ve své činnosti se zaměřila především na obnovu tradičního umění a vzdělávací programy.

Královská rodina se postupně rozrostla o čtyři děti. Princezna Ubol Ratana se narodila 5.4.1951 ve švýcarském Lausanne. Ve Spojených státech vystudovala biochemii a v zámoří strávila také část svého života. Provdala se zde za Petera Jensena a po rozvodu se společně se svými dětmi vrátila do Thajska, kde jí byly navráceny i její tituly, kterých se předtím vzdala. Má dvě dcery, její syn Poom Jensen zahynul v prosinci 2004 při tsunami v letovisku Khao Lak. Nadace, nazvaná jeho jménem, se zaměřuje na děti postižené autismem.

Princ Maha Vajiralongkorn se jako první z královských dětí narodil již v Thajsku, 28.7.1952 v Bangkoku. Vystudoval vojenské školy ve Velké Británii a Austrálii a 28.12.1972 byl jmenován korunním princem a nástupcem trůnu. Se dvěma manželkami má 7 dětí: dvě dcery a pět synů.

Princezna Maha Chakri Sirindhorn se narodila 2.4.1955 v Bangkoku. Pravidelně doprovází svého otce při návštěvách provincií, pomáhá mu při sběru informací a přispívá k realizaci jeho projektů. Nejmladší z královských dětí, princezna Chulabhorn, se narodila 4.7.1957 v Bangkoku. Vystudovala chemii, v roce 1987 otevřela výzkumný ústav Chulabhorn podporující vědecký výzkum v Thajsku. Se svým manželem má dvě dcery.

Dne 5. května 1950 Bhumibol Adulyadej pronesl slova o tom, že bude vládnout ve prospěch a ke štěstí thajského lidu a byl oficiálně korunován králem. Svého úřadu se ujímal ve složité situaci. Sedm století absolutistické monarchie uzavřel převrat, který měl v Bangkoku již natrvalo připomínat obří Památník demokracie. Ve svých 23 letech se král ocitl v zemi bezskrupulózních generálů chápajících se moci za pomoci četných vojenských převratů. Král seděl na trůně, ale do pozice toho, který pro Thajce zpodobňuje téměř živoucího boha, měl ještě hodně daleko. Renesance vlivu monarchie nastala až na přelomu 50. a 60. let, kdy králova úloha vyrostla do role svorníku thajské jednoty a identity.

Byly obnoveny různé královské ceremonie a oslavy. Na rozsáhlém prostranství Sanam Luangu se od roku 1960 opět koná obřad královské orby. Při něm jsou nejdříve v královské kapli požehnány zemědělské stroje, následující den vysoký vládní úředník v doprovodu čtyř svobodných žen přináší rýži požehnanou králem, kterou pak lidé mísí se svojí vlastní setbou. Král začal obdarovávat mnichy róbami, sám v mnišském rouše strávil patnáct dnů v bangkockém chrámu Bowonniwet a obnovil Ramou IV. zavedené oslavy královských narozenin, které dnes představují celou sérii obřadů trvající od 3. do 6. prosince. První den se koná vojenská přehlídka, druhý pak královská audience, 5. prosince se král setkává se členy rodiny a vládou a odpoledne s buddhistickými mnichy, aby přijal jejich požehnání. Šestého prosince odevzdá almužny mnichům a členové královské rodiny vypustí zvířata do řeky v královském přístavu Ratchaworadit v Bangkoku.

Svoji výlučnou pozici si však vladař nezískal okázalými ceremoniemi. V časech, kdy cestování po zemi nebylo vůbec bez rizika, zahájil inspekční návštěvy, během nichž zavítal do všech šestasedmdesáti thajských provincií. Jejich výsledkem se staly královské projekty zaměřené na zavlažování zemědělské půdy nebo programy v severním Thajsku, kde pěstování ovoce nahradilo dřívější opium. Svými rozvojovými projekty, financovanými z královských nadací, se panovník snažil čelit i rostoucímu nebezpečí komunismu. Jeho hrozba v Thajsku pominula až v 80. letech, kdy nabídnutou amnestii přijaly skupinky levicových studentů působících v severovýchodním Thajsku a výměnou za přidělenou půdu později i gerily operující při hranicích s Malajsií. Královské projekty a viditelná přítomnost panovníka i členů jeho rodiny v oblastech postižených katastrofami vynesly králi ohromnou popularitu a vytvořily mohutnou základnu, o kterou se mohl opřít. Díky králově zálibě ve fotografování mohla veřejnost nahlédnout i do soukromého života celé rodiny. O králi je tak známo, že se ve volném čase věnuje hře na saxofon, komponuje a také rád maluje. Společně se svou dcerou Ubol Ratanou zvítězil na hrách zemí pevninské jihovýchodní Asie v jachting. Přeložil dvě knihy, mezi nimi i biografii Josipa Broze Tita.

Jako jediný ze světových monarchů je thajský král držitelem patentu uděleného v souvislosti s jeho projekty umělého deště. V ekonomické oblasti dlouhodobě prosazuje model soběstačnosti jako ochranu před změnami, které není možné ovlivnit. V současnosti thajský panovník představuje symbolického zástupce státu, zahajuje jednání parlamentu, jmenuje premiéra, vybraného politickými stranami, a členy vlády. Jeho poradcem je Tajná rada, o ceremoniální funkce a správu nemovitostí královského dvora se stará Úřad královského domu, administrativní práce vykonává sekretariát.

Thajskému králi patří primát nejdéle vládnoucího monarchy světa a s velkou pravděpodobností také nejpopulárnějšího. Na královské portréty narazíte na každém kroku, ve veřejných prostorách i v thajských domácnostech. Králova obliba může Evropanovi připadat až nepochopitelná, ale, jak kdysi uvedl korunní princ, bez krále by nebylo Thajska. Ve světě bouřlivých změn a domácí, leckdy špinavé politiky, zůstává Bhumibol Adulyadej často jedinou nadějí, o kterou se Thajci mohou opřít.

Thajsko

Hmotnost 186 g