Vzduch voní rozmarýnem a tymiánem, cikády cvrkají svá crescenda, skály prudce padající do azurového moře porůstají tmavě zelené borovice.
Poloostrov Gargano, ona známá „ostruha na italské botě“ na severu Apulie, je jednou z nejmalebnějších oblastí v celé Itálii. Na pobřeží se střídají písečné pláže s jemným pískem, duny, mokřady a bílé útesy s jeskyněmi, skalními okny a dalšími útvary. Vnitrozemí je hodně kopcovité, nejvyšší vrchol Monte Calvo dosahuje nadmořské výšky 1065 m. Zhruba před 12 až 4 miliony let bylo Gargano ostrovem, na němž se vyvinuly některé pozoruhodné endemické druhy zvířat, jež známe z fosilií dochovaných ve zdejších vápencích. Za pozornost stojí zejména druhy ilustrující tzv. ostrovní gigantismus jako více než půlmetrový příbuzný ježků Deinogalerix nebo obří pišťucha Prolagus imperialis.
Na více než polovině rozlohy poloostrova byl v roce 1991 vyhlášen Národní park Gargano (Parco nazionale del Gargano). V jeho centru leží jedna z jeho nejcennějších částí, Foresta Umbra neboli Stinný les o rozloze 110 km2. „Proč stinný?“ ptáme se správce parku Maurizia Lazzariho. „Kvůli hustým korunám jeho stromů – buků, dubů, jilmů, líp, kaštanů i borovic. Unikátní je zdejší biodiverzita. Žijí tu divočáci, lišky, kočky divoké, čím dál vzácnější italský poddruh srnce, poštolky, káňata, jestřábi, minimálně pět druhů datlů, ale také prastaré, velmi odolné plemeno skotu podolica. V parku roste kolem 2 200 druhů rostlin, což představuje třetinu všech italských druhů. Největší rozmanitost v celém Středomoří tu zaznamenáváme u orchidejí, kterých zde roste na 80 druhů 17 různých rodů, mnohé jsou zdejší endemiti,“ končí signore Maurizio své vyprávění.
Turisté získají řadu informací v návštěvnickém centru (Centro Visitatori) s malým muzeem. Cílem národního parku je také zachování tradičních aktivit místních obyvatel. Městečka leží pouze na jeho okraji, uvnitř parku najdeme jen řídce rozptýlené statky masserie s rozlehlými pastvinami, křovinatou macchií a olivovníkovými háji. Polní cesty lemují oleificii (olivové mlýny), kde si můžete koupit olivový olej, v masseriích vyrábějí starousedlíci tradiční tvrdý sýr caciocavallo podolico, který se připravuje z mléka plemene podolica v kotli nad otevřeným ohněm. Tento sýr je jedním z produktů chráněného gastronomického dědictví Gargana – spolu s masem plemene podolica, úhoři z laguny (jezera) Lesina, boby z Carpina a citrusovými plody z okolí města Rodi Garganico. Již od 10. stol. se v pobřežní rovině na úpatí třítisícového městečka, vystavěného na 90 m vysokém ostrohu, pěstují pomeranče Arance del Gargano a citrony Femminiello, nesoucí dnes chráněné označení původu EU.
Na severu poloostrova se rozkládají dvě mělké laguny se slanou vodou, které jen úzké písčité šíje dělí od Jadranu. Větší Lago di Varano má plochu 60,5 km2. Pás souše, který lagunu odděluje od moře, je porostlý piniemi, eukalypty a macchií, jež laguně dodávají půvabnou středomořskou atmosféru. Útočiště tu našli kormoráni, volavky i plameňáci. Nad jinak plochým pobřežím druhé laguny Lago di Lesina (51,4 km2) vyčnívá zvonice kostelíka z 11. stol., který stojí ve stejnojmenném rybářském městečku. U břehů jsou nataženy sítě k výlovu úhořů, kterými je laguna pověstná.
Na severním pobřeží Gargana najdeme četné malebné a rušné rybářské vesnice i zátoky s často příkrými a bizarními skalisky. Jen několik kilometrů východně od laguny Varano leží již zmíněné městečko Rodi Garganico. Má dobře zachovalé historické centrum s třemi kostely a řadou malebných zákoutí. Centrem místníh…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Apulie