Prakticky jediným přírodním bohatstvím Malty je kámen. Nedá se to přehlédnout – jiný stavební materiál se tu skoro nepoužívá. I tvář maltské krajiny určuje všudypřítomný vápenec, a to nejen v místech impozantních útesů.
Geologické složení maltských ostrovů je jednoduché a stratigraficky přehledné. Ostrovy jsou tvořeny třetihorními vápenci, doplněnými vcelku zanedbatelnými čtvrtohorními usazeninami, a jednotlivé vrstvy jsou naskládány horizontálně na sobě jako patra dortu. Oblast budoucí Malty byla až do třetihor trvale pod vodou, měnila se jen hloubka, v níž se nalézala – někdy byla součástí mělčí oblasti kontinentálního šelfu, jindy hlouběji položeného kontinentálního svahu. Sedimentární plošina, na níž ostrovy spočívají, vznikla v nejstarších druhohorách, ale žádné povrchové výchozy takto starých hornin neexistují. Sedimentace všech dnes vynořených hornin začala až na rozhraní starších a mladších třetihor asi před 30 až 25 miliony let. K výzdvihu mohutných vrstev sedimentů pak došlo zhruba před 10 miliony let v souvislosti s nárazy africké litosférické desky do eurasijské ve čtvrté fázi alpínského vrásnění. Asi před 6,5 miliony let se na čas uzavřel Gibraltarský průliv a ze Středozemního moře se stalo bezodtoké slané jezero, po čase rozdělené do několika částí oddělených pevninskými mosty, jež spojovaly Evropu s Afrikou. Dosud není stále jasné, zda tehdy Malta byla součástí takového mostu či zda byla spojena pouze s Evropou. Podle paleontologických nálezů se zdá, že pravdivá je druhá varianta, neboť nalezené fosilní pozůstatky zvířat odpovídají fauně evropské, zatímco africké fosilie na Maltě chybí. Údaje paleogeografické či botanické naopak nasvědčují i spojení s Afrikou, je však možné, že trvalo podstatně kratší dobu než spojení s Evropou. Před 5 miliony let se znovu obnovilo propojení s Atlantikem, mořská hladina ve Středozemí se zdvihla a Malta se stala opět ostrovem. Ne však definitivně – během střídání dob ledových a meziledových několikrát vzniklo a pak zase zaniklo pevninské spojení se Sicílií, k jehož definitivnímu přerušení došlo až asi před 10 tisíci let. Na geologické poměry Malty však již měly tyto děje vliv jen minimální.
A jak vypadá ten zmiňovaný maltský dort? Úplně nahoře je nejmladší vrstva svrchního korálového vápence, velmi tvrdé horniny, která se vyskytuje především v severní části Malty, kde tvoří charakteristické plošiny. Jejím zvětráváním vzniká půda označovaná jako terra rossa, typický produkt uhličitanové matečné horniny v podmínkách vyšších teplot a srážek. V podobě drti se tento vápenec používá při úpravách povr…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Malta