Asi jste to už někdy zažili – jdete po naučné stezce nebo procházíte nějakým památkovým objektem, a přitom zjišťujete, že byste se ještě rádi znova podívali do textu, který jste před chvílí četli na informační tabuli, nebo že by se vám i docela hodilo, mít celý ten text s sebou a moci do něj průběžně nahlížet. Vracet se kvůli tomu nebudete, prožitek z výletu či prohlídky vám to ale někdy může i trochu pokazit. Do podobných situací byste se však brzy vůbec nemuseli dostat, protože do služeb turistiky vstoupily tzv. mobilní dvourozměrné kódy.
Mobilní dvourozměrné kódy (2D kódy, 2D taggy) jsou čtvercové plošky s černobílou mozaikou. Na rozdíl od jednorozměrných čárových kódů, které už před delší dobou zdomácněly na většině obalů maloobchodního zboží, se s čtvercovými kódy u nás zatím běžně nesetkáváme, i když zdaleka nepatří k novým vymoženostem. V příštím roce dokonce dosáhnou plnoletosti, neboť od chvíle, kdy jistá firma předvedla světu jejich první typ, uplyne osmnáct let. Stalo se tak v Japonsku a šlo o kódy, které se označují zkratkou QR z anglického Quick Response, což v tomto případě bývá nejčastěji překládáno jako „rychlé načtení“. Mozaika QR kódu je nepravidelně vyskládaná z drobných pravoúhlých políček a vypadá jako nějaká chaotická šachovnice. Jiným typem 2D kódu je Bee Tagg (beetagg) neboli „včelí značka“, který byl světu představen jako součást švýcarského licencovaného systému v roce 2005. Jeho černé a bílé body mají tvar šestiúhelníků, takže celkovým vzhledem připomíná včelí plástev, odtud jeho pojmenování.
Oproti jednorozměrným čárovým kódům mají 2D kódy hlavní výhodu v tom, že mohou pojmout mnohem větší objemy dat. Jejich nejvyspělejší verze dokáže zaznamenat více než sedm tisíc číslic nebo přes čtyři tisíce textových znaků. Další velkou výhodou tohoto systému je odolnost proti chybám, které nejobvykleji vzniknou mechanickým poškozením kódu, případně jeho nedokonalým snímáním. Pokud je v kódu zabudován nejvyšší stupeň ochrany, pak může být plocha kódového obrazce poškozena až z třiceti procent, aniž by to správnému předání informace vadilo.
K tomu, abyste zakódovanou informaci získali, potřebujete mobilní telefon, který má vestavěný fotoaparát a nainstalovanou čtečku 2D kódů. Postup je jednoduchý, kód vyfotografujete a na displeji mobilu se prakticky okamžitě objeví informace v původní podobě. A možnosti jejího využití se zvýší, jestliže váš telefon má přístup na internet, protože předávané texty stále častěji obsahují adresné odkazy na určité internetové stránky, kde pro daný účel najdete informace obsáhlejší, včetně multimediálních. Případně texty obsahují jenom datovou navigaci, která vám může zprostředkovat přístup k ještě větším objemům informací.
V souvislosti se zaváděním této informační technologie na turistických stezkách se pro zprostředkování informací vázaných k určité lokalitě začal užívat termín geotagging. Pod pojmem geotag, resp. tagglist se přitom rozumí tabulka o velikosti 30 × 10 cm umístěná v konkrétní lokalitě, na níž je natištěn název stezky a místa, jeho GPS souřadnice a oba typy taggů (QR kód a Bee Tagg). Geotag ani tagglist asi mnoha našincům nebudou znít nějak zvlášť libozvučně, celý systém by ale měl fungovat jednoduše a měl by přinést turistice úplně nové možnosti.
Důvodů, proč jsou na tagglistech oba druhy kódů, je několik. Beetagg je jednodušší, jeho velkou výhodou je snadné přesměrování a velmi dobrá čitelnost i v horších světelných podmínkách. Fotoaparát ho dobře „sejme“ i na vzdálenost jednoho metru. Také drobná poškození, škrábance či počmárání snáší beetagg lépe než QR kód, jeho samoopravovací funkce umožní i částečně poškozený kód načíst do telefonu a následně přenést požadovanou informaci. Hlavním důvodem použití obou druhů kódů na tagglistech je zajištění 100% kompatibility pro návštěvníky. Například součástí standardního softwarového vybavení telefonů Nokia je beetaggová čtečka. Stává se, že uživatelé telefonů zvyklí na beetaggy nechtějí používat QR kódy a naopak. S trochou nadsázky lze situaci přirovnat k existenci táborů uživatelů počítačů PC a Apple Macintosh, kteří by své systémy také nikdy nevyměnili.
Na mnoha místech České republiky, v celé řadě atraktivních lokalit aktuálně vznikají „naučné stezky pro mobilní telefony“, které jsou osazeny tagglisty doplňujícími nebo zcela nahrazujícími klasické velké informační tabule, jak je známe z minulosti. Souhrnný přehled těchto stezek je k dispozici na internetových stránkách www.taggmanager.cz. V době psaní tohoto článku existovalo po celé republice takových stezek už více než osmdesát a na nich dohromady ke 1300 zastávek! Přitom to ještě nejsou čísla konečná, protože celý projekt se stále rozšiřuje a doplňuje.
Jednou z oblastí, kde jsou stezky s tagglisty vytvořeny, je i Český ráj, jemuž věnujeme toto číslo. Třiadvacet stezek na území Geoparku Český ráj informuje zhruba o 230 místech, a to už je pořádné množství. Abychom vám usnadnili orientaci, jsou místa s geotagy uvedena v článcích tučně a doplněna závorkou s dvojicí čísel – první odkazuje na stezku a druhé na její konkrétní místo. Například „Hlavatice“ znamená, že skalní rozhledna Hlavatice je třetím místem na stezce č. 16.
Ježíšek zanedlouho určitě rozdá další várku chytrých telefonů, pak už stačí jenom počkat na jaro a vyrazit na výlety. Projekt se netají tím, že je zaměřen primárně na mladou generaci, která s interaktivním obsahem v mobilu pracuje často a ráda. Ale nezoufejte, i když takovou mašinku nevlastníte. Všechny popisované přírodní krásy a historické památky můžete navštívit i bez ní, byť třeba o nějakou tu informaci chudší. A ani to nemusí být pravda. Na každém tagglistu je uvedena internetová adresa, na níž jsou informace k danému místu k dispozici. Stačí si ji vyfotit „obyčejným“ foťákem nebo mobilem, v krajním případě opsat, kdykoli poté vepsat do internetového prohlížeče, odkliknout – a informace se vám objeví v plné kráse na monitoru.