Název prvohorního hercynského vrásnění odkazuje k latinskému výrazu hercynium, užívanému ve spojitosti s horským lesem. Z tohoto výrazu se vyvinul i název pohoří Harz, kterému hercynské vrásnění pomohlo na svět a které zaopatřilo značným nerostným bohatstvím. V západní části Harzu bylo obzvlášť štědré k vrchu Rammelsberg (635 m n.m.), v jehož útrobách zanechalo v horninách devonského stáří ložiska polymetalických rud, a ta zase pomohla k bohatství městu Goslar. Jeho založení při úpatí Rammelsbergu se datuje do roku 922.
K objevu starých rudných nalezišť se zpravidla váže legenda a ani v případě Rammelsbergu tomu není jinak. Podle ní zdejší rudnou žílu objevil jistý Ramm, rytíř z družiny císaře Oty I., když na lovu jeho kůň zahrabal kopyty do země a v hlíně se zatřpytily krystalky lesklého kovu. Císař Ramma odměnil tím, že místo nálezu nazval jeho jménem, a k tomu pak ještě jméno rytířovy manželky Gosy nechal zvěčnit v názvu nově zakládaného města. Fakta samozřejmě hovoří jinak, a sice že Ramm měl pradávné předchůdce, kteří zdejší rudu začali využívat již někdy před třemi tisíci lety. Systematická těžba se tu však rozeběhla až po polovině 10. stol. a osudy města potom ovlivňovala dlouhých tisíc let.
Z rud se získávalo stříbro a olovo, nicméně až do 13. stol. byl Rammelsberg především „měděnou horou“ a Goslar se v té době stal jedním z míst, jež ovládala evropský trh s mědí. Současně vzrůstal i jeho význam politický – bohatnoucí město a nádherná příroda v okolí byly hlavními důvody, proč v Goslaru často pobývali němečtí císaři. Tím prvním, který Goslar „objevil“ a který sem přesunul císařskou falc z nedaleké Werly, byl Jindřich II., poslední otonský panovník. O rozšíření a zvelebení areálu falce se pak zasloužil Jindřich III. z dynastie sálské, pod jehož dohledem proběhla velkorysá přestavba paláce a vznikl i nový klášter a kolegiátní chrám sv. Šimona a Judy. Jindřich získal ke Goslaru tak silný vztah, že ve své závěti nařídil, aby jeho tělo pohřbili v katedrále ve Špýru, kdežto srdce v chrámu goslarské falce. A tak se i stalo.
Koncem 13. stol. už byl Goslar nejen městem hornickým, ale i hanzovním a od roku 1340 se mohl rovněž těšit ze statutu svobodného císařského města. V průběhu následujících dvou set let vznikla většina významných světských staveb, které dnes společně s několika staršími církevními památkami a souborem obytných hrázděných domů tvoří celek zapsaný od roku 1992 společně s dolem Rammelsberg na seznam Světového dědictví UNESCO…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Německo – památky UNESCO